The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-ONE

Harry

Sleduji, jak Anna pomalu bledne do ničeho. Natahuji ruku tam, kde seděla, a má ruka proplouvá skrze vzduch, jak nečekané. Zůstávám sedět několik minut, než se konečně zvednu a rozejdu se domů, co jsme šli, no více jsme běželi, to zabralo chvíli.

Mé myšlenky našly cestu zpátky k Anně, jako to obvykle dělají. Je tak divná duše. Tolik hádanek ohledně té holky, nemůžu ji dostat z hlavy. Vím více, přemýšlím o ní více, než by mě zajímalo.

Je to divné, jak rychle ke mně přirostla, ale je tady něco, co mě nutí chtít se o ní dozvědět více. Cítím se, jako bych ji měl chránit před krutým světem. Prošla si toho hodně, nemůžu vystát myšlenku jejího trpění. Chci říct, je jen zbloudilá duše chtějící domů, ale to je právě to, nemá domov nebo odpočívací místo, je ponechána tady, aby se sama odrazila. Někdo se o ni musel starat léta a vím, že ona se sama o sebe léta starala, ale nikdy není pozdě někomu ukázat, jaká láska může být. Láska vždycky nemusí být projevována sexem nebo kupováním dárků. Láska může být jednoduchá, jako starání se o někoho, protože láska je o pocitech patřit a chtít, i když jsi rozbitá na mnoho kousíčků, jistý člověk je posbírá a znovu tě celou sestaví.

Myslím, že bys mohla říct, že se pomalu zamilovávám do Anny Sexton, ducha ve věžním okně. Kdyby byla naživu, tohle by možná mohlo být vyřešené. Vím, že Jane ke mně něco měla a já jednu chvíli k ní taky něco cítil, ale teď je to jiné. Nevím, co to bylo večer, jen to dávalo pravý pocit, ale chci se každý večer cítit jako dnes. Je těžké pochopit mít city k mrtvé dívce, jelikož, no, je mrtvá a nemůžu s tím nic udělat.

Konečně se dostanu ke své ulici a připojím se na zbytek krátké cesty k mému domu. Otevřu dveře, když nebyly zamčené, díky dřívějšímu zapomenutí, jak jsme opouštěli dům. Zkopávám si boty u dveří a nechávám je tam tak. Jdu do kuchyně pro sklenici vody a beru pytlík čipsů, zatímco jsem tam. Nesu si jídlo do pokoje a dělám si pohodlí. Zapínám televizi a přepínám kanály, než se rozhodnu nechat to na historickém pořadu. Brzy potom usnu při zvuku televize.

Probouzím se další ráno ze zvuku deště zasahujícího střechu v kapkách. Otáčím se na bok, abych našel pohodlnou polohu, ale jsem překvapený Annou stojící před mou postelí. Cukám sebou v šoku a chytám se za srdce.

„Ou, promiň, nechtěla jsem tě vyděsit," Anna se omlouvá, zakrývající si pusu.

„V pohodě, jenom jsem se polekal." Směju se malému infarktu, který jsem právě měl a vylezu z postele. Jdu do kuchyně a Anna mě blízce následuje jako ztracené štěně.

„Udělala jsem ti snídani."

Otáčím pohled k Anně, má ruce za zády a hlavu má mírně nakloněnou na stranu, když zírá na podlahu.

„Nemusela jsi, ale děkuji ti," říkám, když se dívám na stůl plný slaniny, vajec, sušenek a omáčky. Vypadá to chutně.

„Je to v pořádku, opravdu jsem chtěla pro tebe něco udělat. Minulý večer byl..., úžasný a já ti upřímně nemůžu dost poděkovat za opuštění pokoje," říká Anna, když si sedá ke stolu. Ukousnu si velký kus jídla, než řeknu: „Vážně to nic nebylo, ale jsem rád, že sis to užila. Taky jsem se bavil." Pokračuji v jídle, když mi Anna opakovaně děkuje za pomoc opustit její věžní okno.

„Řekni mi, pracuješ někde?"

Jsem si docela jistý, že jsem se už zmiňoval, ale pokračuji a stejně jí to řeknu znovu.

„Pracuji na hřbitově za domem."

Zdá se, že to, co jsem řekl, v ní něco rozjiskřilo. Její oči se trochu zúží, než řekne: „Dneska pracuješ?"

Přikyvuji hlavou, vzpomínající si, že musím být venku za 30 minut.

„Ano, pracuji." Vstávám, abych opláchl talíř předtím, než ho dám do myčky společně s dalšími. Dám do ledničky nějaké zbytky na později.

„Ou, možná bych někdy mohla jít s tebou. Nebyla jsem tam roky."

„Znáš lidi, kteří jsou tam pohřbení?" ptám se, doufající, že ji něčím neurážím.

„Ano, některé velice dobře...," vyklopí.

„Dobře, pokud možná chceš, mohla bys přijít později večer, až bude tma."

Přikyvuje hlavou, než vstane a řekne: „To by bylo milé." Po tom Anna odchází, odchází zpátky nahoru a zavírá dveře. Zůstávám v kuchyni, opírající se o linku, stále nekonečně myslící na ni. 

↓↓↓↓↓↓↓↓
Nový díl!:D Jéééj.:) 

Opět má extrémně "chytrá" a "zajímavá" poznámka.:D Tak... 

Co říkáte na tento úplně krutopřísný díl?:D Já jsem z toho úplně na křaku.:D To prostě nejde, překládala jsem to večer, nemohla jsem bez toho usnout, musela jsem to dodělat.:D Ti dva jsou tak cute.:3 Já z nich nemůžu.:D A ta Anna, já se taky docela vyděsila, jestli jí nehráblo nebo tak.:D A moc se těším, až dojde za Harrym na hřbitov, pokud to zvládne...:DDDDD

A jaké jsou vaše názory?:)

Moc, moc, moc, děkuji za 6K reads, pecka, taková radost, jak jsem to dneska otevřela, já mám dneska prostě tak úžasný den...:DDDD 

Zase fičím se učit, tak doufám, že jste si dílek užily a další až za týden.:) 

Edited