Complication ( CZ )

Ty nemůžeš být mrtvá

Tři dny. Tak dlouho jsem nevylezla z domu. Do zrcadla se raději nekoukám, protože bych se sama sebe asi lekla. Nemůžu přestat brečet. Niall ani Zayn už mě nijak nevyhledávají a nekontaktují. Vím, že je to dobře, jen mě překvapilo, že se tak lehce vzdali. Popravdě mi chybí jejich společnost. Na nočním stolku se mi rozezvučí mobil. S rozklepanýma rukamajsem ho vzala a podívala se na displej, kde svítila fotka Lili.

" Lili?" Řekla jsem nejistě
" Ahoj zlato."
" Lili."

Začala jsem břečet štěstím. Tak dlouho jsem jí neslyšela. A tak moc mi chyběla.

" Ness, promiň, že jsem se neozvala. Jezdili jsme s Victorem po státech a na nic nebyl čas."
" Tak ráda tě slyším. Myslela jsem, že už jsi na mě zapomněla."
" Na tebe nikdy. Tobě nepřišly pohledy?"
" Ne žádný mi nepřišel."
" To je divné. Ale proč volám. Jsem v Londýně."
" Ale, proč jsi nepřijela domu?"
" Jsme tu jen na skok. Tak jsme v hotelu."
" Jak dlouho tu budete?"
" 3 dny. Tak doufám, že se sejdeme."

S Lili jsme se domluvily na večer. Zase po několika dnech jsem měla důvod k úsměvu. Tak moc se na ní těším. Jelikož už jsou tři odpoledne, dala jsem se do přípravy už teď. Po vzhlédnutí se v zrcadle jsem uznala, že se mnou bude víc práce, než jsem si myslela.

V šest hodin už jsem vycházela z domu. U auta jsem si neodpustila pohled na protější dům. Přišlo mi, že se hýbla záclona, ale jen jsem zakroutila hlavou a nasedla do auta. Jelikož jsem bydlela na kraji Londýna, cesta mi netrvala dlouho. Zaparkovala jsem, zamkla auto a vyhledala Lili, která už postávala na chodníku a mávala na mě. Rozeběhla jsem se k ní a skočila jí do náruče.

" Tak moc jsi mi chyběla Ness."
" Ty mě víc, ani si to nedokážeš představit."

***

" No to si ze mě děláš srandu. Člověk tu nějakou dobu není a takových věcí se stalo."

Seděly jsme v baru a já vyprávěla vše, co se stalo za její nepřítomnosti. Nevynechala jsem nic.

" Teda Ness, tak tohle je mazec. Co chceš dělat?"
" Rozhodně se nechci vrátit k Tobiasovi."
" Zlato a neměla by jsi jít na policii?"
" Lili, ale já přeci nemám žádné důkazy."
" Mám to. Pojeď s námi do Ameriky. Alespoň na nějaký čas."

Amerika? Hned bych jela, ale utéct před vším? To nemůžu.

" To by nebylo řešení."
" Ness, přiznej to. Nechceš pryč kvůli Niallovi a Zaynovi. Dostali se ti pod kůži."
" Tak to není."
" A jak to je?"
" Nemůžu před vším utéct."
" Víš co? Budu tu tři dny. Ozvi se mi, jak jsi se rozhodla."

***
Nový den. A já opět v noci nespala. Přemýšlela jsem o tom, co mi nabídla Lili. Možná má pravdu a je lepší na nějaký čas odcestovat. Večer jí zavolám a vše dohodnu.
Telefon mi oznámí příchozí hovor. Při pohledu na jméno se usměji. Takže to nemusím odkládat na večer.

" Ahoj zlato, tak už jsem se rozhodla."
" A o čem jsi přemýšlela, puso?"

Okamžitě mě poleje horko. Ten hlas nepatří Lili, ale Tobiasovi. Proč má její telefon?

" Tobiasi, kde je Lili?"
" Neboj, neboj. Ještě je naživu. Ale je jen na tobě, jak dlouho."
" Ty už jsi se vážně zbláznil. Nech ji být!"
" Pšššt. Máš přesně 15 minut na to, dostat se do hotelu."

Pak hovor ukončil. Za tak krátkou dobu to nemůžu stihnout. Rychle jsem na sebe něco hodila a skočila do auta. V tuhle chvíli mě nějaké předpisy nezajímají. Musím to stihnout. Nedovolím, aby se mé sestřičce něco stalo. Řítím se Londýnskými ulicemi a hotel je nadohled.

" To ne. Ne, ne, ne."

Začnu bouchat do volantu, když se přede mnou objeví kolona. Vyběhnu z auta a nechám ho tak jak je. Hotel se přibližuje strašně pomalu. V očích cítím slzy, ale nepřestávám běžet, jak nejrychleji to jde.
Když doběhnu k hotelu, běžím rovnou se schodům. Vím, že mi Lili říkala číslo pokoje. Schody beru po dvou. Když se konečně dostanu na patro, je tu nezvykle rušno. Když uvidím lidi od policie, vím že to není dobré znamení. Doběhnu k pokoji, kde mě zastaví pán od policie.

" Slečno tam nemůžete."
" Ale já tak musím. Lili tam je."

Muž mě, i když nerad pustí. Jakmile se dostanu do pokoje, pohles mi padne na osobu ležící na zemi.

" Lili, néé prosím. Zlato, ty nemůžeš být mrtvá."

Klekám si k ní a její tělo bez života zdvyhám do své náruče.

" Néééé. Prosím, nemůžeš mě takhle opustit."

Cítím ruce, jak mě zvedají. Policista mě vede do vedlejší místnosti a posadí mě na židli.

" Slečno, jsem detektiv Brown. Víte, co se tu stalo?"

Co mu mám říct? Že mojí nejlepší kamarádku zabil můj bývalý? Ne takhle to nebude, proto záporně zakroutím hlavou. Slíbila jsem mu, že se ještě stavím na stanici. Když jsem oscházela tělo Lili už tu nebylo.

Dlouhé hodiny jsem bloudila ulicemi Londýna, jako tělo bez duše. Mé auto už na svém místě nestálo, ale to mě v tuhle chvíli netrápilo.
Venku už se pomalu stmívalo a dost se ochladilo. Nevím jak, ale dostala jsem se až do naší ulice. S plánem v hlavě mé kroky vedly k domu kluků. Když jsem stála přede dveřmi, zazvonila jsem a čekala než mi někdo otevře.
Když otevřel Niall mé srdce na chvíli poskočilo, ale rychle jsem si uvědomila z jakého důvodu tam jsem.

" Ness, co se stalo?"
" Můžu dál?"
" Samozřejmě."
" Prosím, zavolej všechny."

Nechápavě se na mě podíval, ale udělal tak, jak jsem ho požádala. Po chvilce už všichni seděli v kuchyni. S ubrečenýma očima jsem se na všechny podívala.

" Chci, aby jste mě naučili bojovat a střílet."

Tak se po dlouhé době hlásím s novým dílem. Moc mě mrzí, že mi to tentokrát tak dlouho trvalo, ale opravdu nebyl na nic čas.

Tak, co říkáte na novou část? Je mi líto, že Lili umřela, ale jinak to bohužel nešlo.

Konečně se příběh trochu rozjíždí a já budu ráda, když budou nějaké ohlasy, protože vás to čtě opravdu málo a člověk potom nemá takovou motivaci.

Příští část snad bude dřív. Ale jestli to nikdo nebude číst, tak nevím, jestli má cenu vůbec pokračovat.