Antylar-divoký drak

Slib

Ráno jsem vstal za úsvitu, nalovil si pár ryb a naposledy se podíval na Larisin hrob. ,,Přišel čas se rozloučit Laris." s těmito slovy jsem odletěl pryč. Za letu jsem se ještě ohlédnul a spatřil krásné jezero.

Moje cesta bude trvat několik dní, protože jsem se rozhodl hory obletět. Nechtěl jsem letět přez hory a znova spatřit tábor odpadlíků. Po cestě jsem se ptal jiných draků k sídlu vodních draků. Když jsem zjišťoval, že cesta je stále kratší a kratší byl jsem šťastnější.

Místo o kterém jsem chtěl vodním drakům říct, bylo jezero u kterého jsem pohřbil Laris. Řekl bych, že je to dokonalé místo.

Po třech dnech jsem konečně z dálky uviděl zbytky sídla vodních draků. Byl už večer tak jsem přistál kousek před cílem. Najedl jsem se a rozhodl se že k sídlu doletím až zítra.

...

Vstal jsem, ukidil ohniště a letěl k sídlu. Přistál jsem přímo v troskách vodního sídla. Nikde nebylo ano živáčka.

,,Haló, je tu někdo? Posílá mě Laris."

Zpoza trosek se najednou vynořil vodní drak.

,,Ty znáš Laris? A je v pořádku? Jsem její otec a čekám tu na ní už asi měsíc. Mám o ní strach."

Nechtěl jsem mu říct, že je Laris mrtvá. Nezbyla ale jiná možnost.

,,Já...mám pro vás špatnou zprávu. Laris...je mrtvá." sklopil jsem hlavu.

,,Ne...to není možné. Ty mi lžeš." poznal že nelžu ale nechtěl tomu uvěřit.
,,A...jak se to stalo?" ,,Dvounožci! Chtěl jsem jí pomoct, ale byli jsme zajatí a já se nedokázal tak rychle dostat z provazů."

Viděl jsem jak se vněm začal probouzet vztek a žal.

,,Věřím že jsi udělal vše co si mohl. Jak se jmenuješ? Já jsem Garon." ,,Antylar. Jmenuju se Antylar."odpověděl jsem.

,,Kvůli čemu jsi se vlastně přiletěl?" ,,Larisina poslední slova byla, že mám pro její rodinu najít nový domov. Našel jsem krásné jezero a na jeho břehu jsem Laris pohřbil. Připadalo mi to jako dokonalé místo pro život vodních draků." Garon ke mě přišel blíž a dal mi tlapu na rameno.

,,Takže jsi dodržel slib, který jsi dal mé dceři. Jsem na tebe hrdý."usmál jsem se.

Garon svolal celou rodinu a zbytek vodních draků. Řekl jim o mě a o Laris.

,,Antylare, zítra ráno vyrazíme a ty nás dovedeš k jezeru. Ano?" ,,Dobře." a šel jsem s nimy do jejich tábora. Dali mi najíst a všichni jsme šli spát.
Když jsem se ráno probudil, všichni ostatní už byli vzhůru a připravovali se na cestu.
Garon ke mě přišel. ,,Takže už jsi se probudil." ,,Proč jste mě nevzbudily?"
,,Protože jsi měl za sebou dlouhou cestu sem, tak jsem tě chtěli nechat vyspat aby jsi zvládl tu cestu co tě čeká tam." usmál se a odešel chystat další vě ci na cestu. Já se mezi tím šel napít a najíst.
Garon mi potom oznámil, že je vše připraveno. Přesunuli jsme se na louku. Rozmístily jsme se a když Garon dal pokyn tak všichni najednou mávli křídly a vzlétli do vzduchu, včetně mě.

Cesta probíhala bez větších problémů. Já byl s Garonem v čele hejna a vedl jsem je nejkratší cestou k jezeru. Cesta nám trvala poměrně dýl než když jsem letěl dál takže až po pěti dnech jsme se dostali k jezeru. ,,Je opravdu nádherné. Měl si pravdu je to pro nás dokonalé místo." řekl radostně Garon. Jen co jsme přistáli ostatní draci se začali hned zabydlovat. ,,Antylare, chtěl bych tě pozvat na oslavu jako poděkování tobě za to, že si nám našel nový domov. A ještě předtím bych tě chtěl poprosit, aby jsi mi ukázal Larisin hrob. Prosím." ,,Samozřejmě." odvedl jsem Garona k hrobu. ,,Můžeš mě tu nechat samotného? Prosím."vyhověl jsem mu a odešel za ostatními. Když Garon přišel oslava mohla začít.

Další kapitola je na světě. Pravopisných chyb si nevšímejte. Kapitola má 626 slov. Zamozřejmě komentáře a vote potěší. Vaše atomovka007.