†Saviour†

16. Trest

"Ne Ashi! Já už budu hodná!" křičela jsem, když házel mého oblíbeného plyšáka z okna.

"Ale jinak by jsi si nezapamatovala, že protáčet oči je neslušné!" zasmál se a začal házet další a další.

"Prosím přestaň! Oni ti nic neudělaly!!" vyšilovala jsem. Ano jsem na své plyšáky háklivá. Proč? Plyšáci jsou ta nejlepší věc na světe. Nejlepší kamarád. Můžete mu říct co chcete a stejně to nikomu neřekne. Obejme vás kdykoliv chcete. Je tu vždy s vámi. Prostě něco podobného jako pes, či kočka.

"Ashi prosím!!!" zařvala jsem na celý barák, ale to už se ve dveřích objevil Andy.

"Co se děje?!" zaječel vylekaně.

"On popravuje moje plyšáky!" zastěžovala jsem si.

"Uff.. a já se lekl, že tě chce znásilnit.." prohrábl si vlasy, zasmál se a odešel z pokoje.

"To co toto?!" zařvala jsem za ním.

"Plyšáci umí létat, no ne?!" zařval nazpět.

"Hauuuuuuuu" zavyla jsem si pro sebe a skočila do postele , abych se na tu hrůzu nemusela koukat.

"Normálně to by jste nevěřili, ale prší plyšáci!!" přiběhl CC.

"Mí plyšáci!!" zavrčím do polštáře.

"Tví plyšáci lítají?!" zeptal se.

"Ne CC, nelítají." řekla jsem ještě s klidem.

"Tak ty plyšáci prší! Bůh nás má rád!!"zaječel CC nadšeně.

"CC to Ash." řekla jsem už s nervy na pochodu.

"Ashe má bůh rád?" znovu se zeptal.

"Mami za co mě trestáš?!" zašeptala jsem a přikryla si hlavu polštářem.

"Co jsi říkala?" zeptal se Ash.

"Nic" řekla jsem do polštáře, takže z toho vyznělo zase nesmyslu plné slovo.

"Já jdu chytat ty plyšáky ať mi je nikdo nešlohne." řekl hrdě CC a už vycházel z pokoje.

"Ani nápad CC!!" zařvala jsem na něj, rozeběhla se za ním, skočila mu na záda a tím pádem jsme se oba dva svalili k zemi.

"Co blbneš?! Oni nám ty plyšáky šlohnou!" vyšiloval CC.

"Tak za prvé.. to jsou moji plyšáci! A za druhé.. kdo by nám je měl šlohnout?" nadzvedla jsem obočí.

"Kluci. Už jsou pod oknem a chytají je." řekl s klidem CC.

Já bleskurychle z něj slezla, seběhla jsem schody a běžela pod okno mé ložnice.

"Plyšáková válka!" zařval Oliver a začal s kluky po sobě házet MÉ plyšáky!

"Ne!!!!" zaječela jsem snad na celé město.

Jistě že mě ignorovali a dál po sobě házeli plyšáky. Jsem to ale chudák no ne?! Přišla jsem o plyšáky! Proč? Protože jsou od bláta a už se jich dotkli oni, takže se z nich automaticky stává nebezpečné palivo.

"Žádám si odškodné v podobě nových 200 plyšáků!" zařvala jsem naštvaně. Ano měla jsem už 200 plyšáků. Proč? Už jsem říkala, že je prostě miluji.

Potichu jsem šla do kuchyně, kde se váleli všech peněženky. Proč mají peněženky v kuchyni? Sama nevím. Vzala jsem si všech kreditky, obula si boty, oblékla bundu a šla do velkého obchodu.

Obchod se nacházel nedaleko našeho domu, takže dojít tam mě zabralo sotva deset minut. 

Jelikož kluci mají peněz jak hovínek, tak jsem si dělala ententýky, abych se rozhodla jakou použít. Vyhrála kreditka Jinxxe. Koupila jsem si něco málo přes 200 plyšáků a poslala je kurýrem domů. 

Když jsem si uvědomila, že mám u sebe ještě spoustu peněz tak jsem to zrovna prodloužila do dalších obchodů, kde jsem si vybrala docela pěkných pár kousků prádla. 

"Kolik to bude?" mile jsem se usmála na prodavačku. Řekla mi docela slušnou sumu , kterou jsem měla zaplatit, podala jsem ji kreditku a zaplatila. 

"Nejste vy Sematha Sykes?!" vykřikl za mnou nějaký kluk. Otočila jsem se na něj. Měl na sobě úzké černé jeany, tričko BVB a koženou bundu.

"Ano." uculila jsem se a pomalu odcházela z obchodu.

"Prosím podepsala by jsi se mi?" usmál se na mě a podal mi papír a tužku.

"Ráda." usmála jsem se a podepsala jsem se mu na kus papíru. Teprve teď jsem zjistila, že bych měla svůj podpis trošku vypilovat.

"Richard" usmál se a podal mi ruku.

"Semantha." též jsem se usmála a rukou jsem mu potřásla.

"Směl bych vás ještě někdy vidět?" usmál se na mě. 

"Jistě" dobře tato konverzace vede špatným směrem. Co když to je nájemný vrah?!

"Tady." podal mi papírek s jeho telefonním číslem a s pozdravem odešel.