6 variant smrti

Finále

Přemýšlela jsem, jak tento příběh ukončím. Snad se vám tento díl bude líbit.

„Ahoj Finne." Pravil Temný.

„Kde to jsme." Zeptal se Finn a rozhlížel se okolo. Stáli na místě, které vystihovalo jedno slovo- prázdnota.

„Naše mysli se střetly, když si po mě vrhl ten výboj."

„Co to znamená?"

„To znamená, že nejdřív vyřídím tebe a pak ostatní."

V ruce se mu najednou objevila dlouhá dýka. Hodil jí po Finnovi a Finn těsně uhnul stranou.

Finn už takovíto způsob boje zažil. Bojoval proti Jackobovi, kdyby nebylo těch duší duší, kteří zlikvidovali Jackoba, umřel by. Teď tu nemá nikoho.

Finn přemýšlel, co dělat a přitom uhýbal zbraním, které na něj Temný posílal.

Zkusil výboj. Výboj střelil proti Temnému, ale Temný uhnul a výboj minul.

Boj byl dlouhý. Finn cítil únavu, už věděl, že v mysli jde vše rychleji. Únava a bolest těla ho velice zmáhala. Věděl, že se blíží jeho smrt. Proto začal myslet na lepší věci. Myslel na mámin úsměv. Myslel na týdenní výtisk novin, hlavně na tátu, který mu výtisk hlasitě četl každou neděli. Myslel na bratra, na Stevena. Neměl s ním moc štastných chvil, ale nějaké tu byli. Vzpomínal na to, jak ho Steve vzal do kina, koupili si popcorn a kolu. Smáli se tak, že kolu prskali na podlahu. Všichni kolem se na ně dívali, ale jim to bylo jedno, dobře se bavili. Dále myslel na své přátelé. Ty příjemné věci mu pomáhali, když pomalu umíral...

Jediné pozitivní na tomto stavu bylo to, že Temný také vypadal, že umírá.

###

„Myslím, že se mu zvedají víčka." Praví Amy.

Finn leží na nemocniční posteli. Je bledý a ochablý.

„Co....Temný." Zachraptěl.

„Hlídka se o něj postarala. Nevím jak, ale zabil si ho Finne." Pravil Raily.

Finne se z posledních sil opřel o lokty. Kolem postele seděli všichni jeho blízcí.

„Nevím jak jsem ho zabil, ale je mi to jedno. Protože taky umírám."

„Co to plácáš?" Zeptala se vystrašeně máma.

„Vím, že mi zbývá jen chvíle života. Tak jsem chtěl říct, že vás mám rád, vás všechny."

„Neumíráš. A co by se pak dělo s dveřmi."

„Já umírám, ale dveře jsou věčné. Má duše bude v Říši mrtvých, ale budu pořád dveřmi."

„To nechápu."

„Už jsem se domluvil s Dianou. Nebudu úplně dveřmi, ale budu jejich strážný, budu se starat, aby se nepovolaní nedostali ven a aby se povolaní dostali dovnitř." Řekl tiše, ale srozumitelně.

„A teď když mě omluvíte." Pravil a začal kašlat proudy krve.

Krve bylo až přepříliš. Valila se pak Finnovi i z nosu a uší.

Finn to nemohl přežít....

###

„Pořád tomu nemůžu uvěřit."

„Já taky ne." Pravil Raily Rachel. Seděli doma na parapetu a dívali se na západ slunce.

„Byl to boj v myslích. V jejich myslích."

„A skončilo to smrtelnou remízou."

„Je to tak bolestivý. Myslet na to, že už není." Pravila Rachel a její slzy stékaly na Railyho rameno.

###

„Jak ti je Finne?"

„Já ani nevím. Před chvílí jsem umřel a vůbec nic necítím Diano. Není to špatný."

„Já tu nejsem proto, abych říkala, co je špatné a co není."

„Je to divné být jen duší bez svého těla. Je to pro mě nový pocit."

„Tvůj pocit asi nikdy nezažiju."

„Můžeš. Můžu tě pustit na zase na zem. Můžeš se starat o Říši mrtvých a zároveň žít svůj život na zemi. Najdeš si na tam nějakého následníka. Přenecháš mu nebo jí v budoucnu místo a šťastně zestárneš. Pak se staneš duší jako já."

„Nemyslím si, že je to život pro mě."

„Dokud to nevyzkoušíš, nevíš jaké to je...."

__________________________________________________________________

Tak to byl poslední díl a s tímto dílem vám chci poděkovat za vaši podporu. Tento příběh má více než 1K hvězdiček a více než 9K přečtení a to jen díky vám. :D