Time Turner // Obraceč času [+Pobertové]

Kapitola 6.

Po velice dlouhé době tu je, bohužel dost krátký, díl. Chci se omluvit, že to tak dlouho trvalo. Začala škola, tím i věci a povinnosti spojené s ní. A ještě ke všemu mi poslední týden nebylo vůbec dobře, teď ležím už druhý den nemocná v posteli. Takže si asi dokážete představit, že moje chuť k psaní nebyla zase tak velká. Teď se to, snad, změní. Ale nechci nic slibovat. 

Užijte si tenhle díl - psala jsem ho docela dlouho na to, jak je krátký. Přepsaný je asi 5x, jelikož jsem s ním nebyla stále spokojená, ale nakonec jsem to nějak sesmolila. 

Snad se bude líbit. :) 

><><><><><

Po chvíli, kdy se každý z Pobertů překřičet toho druhého, se v místnosti rozprostřelo ticho. Všichni čtyři přemýšleli nad větou, kterou Harry vypustil z úst. Brumbál byl potichu, pozoroval své čtyři studenty a trochu se i bavil nad jejich reakcí.

Harry jim nechával trochu času, aby novou informaci vstřebali a tak nějak nad ní popřemýšleli, než začne znovu něco vykládat.

Nakonec ticho protnul James s jasným posměšným tónem v hlase: „O tom bych asi věděl, nemyslíš?"

Sirius si pobaveně odfrkl.

„Proto potřebuju, abyste mě nechali domluvit až do konce. Vím, že to teď nedává absolutní smysl, ale až skončím, všechno se změní." Podíval se na něj Harry s odhodláním v očích.

James odmítavě zakroutil hlavou. „Nehodlám tady poslouchat takovýhle žvásty. Odcházím." S těmito slovy se zvedl, ale než stihl udělat krok, zarazila ho ruka na jeho předloktí.

„Nemyslíš, že by stálo za to tady zůstat? Když už jsme tady, Jamesi. Přece tě těch pár minut nezabije." Řekl Remus. On, na rozdíl od Jamese a Siriuse toužil vědět, proč se tady Harry jen tak objevil, se stejným příjmením, jako měl jeho kamarád, s naprostým neznámem a tajemstvím okolo sebe. Věděl, že to, co Harry vykládal, byla naprostá hovadina - nebo alespoň se o tom snažil přesvědčit. Ale zvědavost tady hrála také svou roly.

Pokud hodinové vyprávění o mém životě považuješ za pár minut, tak proč ne, Remusi, pomyslel si ironicky Harry, ale v realitě pouze souhlasně pokýval hlavou.

James se na Harryho chvíli podezřívavě díval, nakonec si ale jen povzdychl a znovu se posadil do křesla.

„Tak mluv, Pottere." Pobídl ho netrpělivě Sirius. Bylo vidět, že stejně jako u Remuse, i u něj se projevila nějaká ta dávka zvědavosti.

„Jak už jsem tedy říkal, jsem syn Jamese a Lily Potterových-" začal znovu Harry, bohužel byl znovu přerušen.

„Jak je to možný? Nemyslíš si, že bych takovouhle věc měl vědět? Vždyť s Evansovou se pomalu ani nebavím." Ozval se James netrpělivě.

Harry si povzdechl, za tento večer už poněkolikáté. „Teď možná ne, ale budeš. Budeš jí mít rád, budeš ji milovat, vezmete se a budete mít mě."

„A ty jsi jako co, že tohle víš? Nějaká vědma, nebo co?" Zeptal se Sirius a zasmál se.

Remus po něm šlehl pohledem, který jasně říkal zmlkni-nebo-tě-přinutím společně s tím, že tohle není jeho starost a nemá se do toho motat.

Sirius si jeho pohledu všiml, a mezitím, co mu Harry odpovídal, vyplázl na Remuse jazyk v naprosto dětinském gestu.

„Vím to, protože jsem jejich syn." Zazněla krátká a jednoduchá odpoveď na Siriusovu otázku.

„Ale jakto?!" Ozval se tentokrát i Peter, který to očividně už nevydržel a chtěl se zapojit do konverzace, i přesto, že věděl, že by ho Harry nejraději proklel.

„Chceš vysvětlovat, jak se dělají děti, Petere?" Zeptal se sarkasticky Harry a ušklíbl se. Peter pouze zahanbeně zrudl v obličeji, ale nijak se k tomu nevyjadřoval.

„Notak, Harry, drž se toho, kvůli čemu jste sem přišli, prosím." Řekl Brumbál.

Harry na něj obrátil svůj pohled a kývl. „Omlouvám se, pane."

„Takže?" Zeptal se Remus a pohledem pobízel Harryho, aby pokračoval.

„Narodil jsem se 31.7.1980," pokračoval tedy Harry. Tentokrát ho nikdo nepřerušoval, za což byl chlapec nesmírně vděčný. Ale u všech čtyř Pobertů bylo jasně viditelné nutkání znovu ho přerušit a zeptat se na to, co absolutně nedávalo smysl.

Pár minut už Harry mluvil – vyprávěl o tom, jak si Lily a James budou žít, že budou šťastná rodina. Vlastně převyprávěl to, co mu řekli ostatní. Potom se dostal k Voldemortovi a nakonec i k té ostudové noci, kdy se všechno změnilo.

„31. října 1981 se stane něco, co nám třem změní život," s těmito slovy se Harry obrátí na Jamese. V jeho zelených očích je jasně viditelný smutek a trýzeň.

„Voldemort se díky tady Peterovi, který mu vyzradí Fideliovo zaklínadlo, dozví, kde se ukrýváme. Ten den se přemístí před náš dům a tím odsoudí můj život, který bude od té doby jen ubohá náhražka. Ty... Ty umřeš jako první, Jamesi. Budeš se snažit chránit mě a moji matku, ale nebude to proti němu stačit. A Lily... Lily umře jako druhá. Bude se mě snažit ochránit, stejně jako ty, ale nic se nezmění. Třetí Avada bude mířit na mě, ale nebude mít stejné účinky, jako ty první dvě. Od toho mám vlastně svoji jizvu, díky které jsem známý jako Chlapec, který přežil. V ten den se ze mě stane sirotek, vinou Voldemorta."