1 září 2220 Po.

98 6 2
                                    

Ahojky milí deníčku,

To je ale nuda. Procházím se hřbitovem a mířím na hráz. Je tma, ale já vidím normálně, jako ve dne. No jo.. Červené oči mi noc prosvítí. Dorazila jsem k vysokému útesu a sedla si na kámen. Nohy mi visely dolů. Za sebou jsem uslyšela kroky.. Tiché kroky. Hned jsem před ním stála.. Opět jsem měla tu možnost, koukat do těch velkejch modrejch očí. Ani jeden z nás nemrkal. Jen ruku měl za zády.. Mrkl. Po tváři mu začaka stékat modrá slza. Pořád jsme mlčeli. Měl smutný výraz ve tváři.

Ano, to co měl za zády byl kůl, který je teď mimochodem zapíchnut v mém srdci. Pak jsem jen ale už padala a padala.. Poslední co jsem viděla byli jeho krásné modré oči.. Které se se mnou loučily..

Falling down..

****

Ahojky! 

Takže tohle je konec mé storky:D 

Doufám že se příběh líbil a děkuji všem kteří si tento příběh dočetli až do konce:3



Tajný deník Sáry SanbirdKde žijí příběhy. Začni objevovat