Osudové lásky

14.Část

-Pohled Míši-

Nějak mě napadlo, že bychom mohli udělat u mě grilovačku. Ano, bydlím v paneláku, ale mám balkon a gril, který se tam vejde bez problému, protože mám opravdu velký balkon. Zavolala jsem tedy Ondrovi, jestli odpoledne nemá čas, že bychom mohli grilovat a on mi to okamžitě odsouhlasil, tak jsem se s nim rozloučila a šla jsem zavolat Martinovi, který též okamžitě souhlasil a tak stejně to bylo i u Niki. Když jsem položila telefon, tak jsem se pustila do úklidu. Když jsem měla dostatečně uklizeno, tak jsem se převlékla, vzala jsem si kabelku a do ní nahazela mobil, klíče a peněženku a vyrazila jsem na nákup. Vzala jsem dvě vaničky kuřecího masa, pak jsem šla pro nějaké pečivo a omáčky a takové ostatní věci co jsou potřeba ke grilovačce. I nějaké to pivo a samozřejmě víno nesmělo chybět. Když jsem došla domu, tak jsem všechno vynadala z tašek a začal jsem nakládat maso. Když už jsem měla všechno tak nějak v rámci možností hotové, tak jsem si nachvíli sedla do obýváku, což mi moc dlouho nevydrželo, protože zhruba po deseti minutách někdo zazvonil, tak jsem se zvedla a šla jsem otevřít.. "čááááu" řekla jsem, když se mezi dveřma objevil Martin.. "nazdáár" pozdravil mě nazpět a objal mě "tak pojď dál" řekla jsem. On mi podal nějaké víno. "Tady máš, aspoň něco jsem přinesl, ať nejdu s prázdnou." řekl "To jsi nemusel, ale děkuju"  Chvíli jsme spolu seděli v obejváku, ale za chvilku zase zazvonil zvonek, tak jsem se zvedla a šla jsem opět otevřít.. "Jé, ahoj" pozdravila jsem Niki a pustila ji dovnitř. "Ahoj" pozdravila mě na zpět a podala mi nějaké bramburky. "Děkuju, tak já je jdu rovnou otevřít, ještě k těm co tam jsou..." řekla jsem. "Okej..." Řekla, vešla a tam si všimla, že je tam i Martin, tak se jí rozšířil úsměv. A jemu taky. A teď ať už mi netvrděj, že se furt jen kamaráděj... No od toho, jak jsem je sledovala, mě odtrhl opět domovní zvonek a já už věděla, kdo přišel a tentokrát se už i mně rozšířil o dost úsměv, když jsem ho viděla... "Ahoj" řekla jsem. "Ahoj." řekl a já mu dala malou pusu.. Bylo vidět, že ho to překvapilo, ale mile překvapilo... "Pojď dál, už je tu i Martin a Niki..." řekla jsem. "Okej" řekl a usmál se.. "tady jsem ti přinesl aspoň čokoládu" řekl a usmál se.. "děkuju to si nemusel.. budu tlustá" řekla jsem "ale prosimtě vždyť seš krásná" řekl a já se na něj usmála.. Pak už se všichni pozdravili a já představila Ondru Niki protože ona ho vlastně zná jen od potkání.. Všichni jsme se přesunuli na balkon a začali jsme si povídat.. Pak mi Ondra pošeptal, že by bylo možná dobré jim říct, že spolu chodíme, protože přece jenom se s nima vídáme docela často.. "Dobře a jak jim to teda řekneme?" zašeptala jsem mu já.. "No co třeba si prostě dát pusu no a pak se uvidí?" zašeptal mi na zpět "dobře" řekla jsem a usmála jsem se na něj a on mě políbil.. "Hele nechcete nám něco říct?" zeptali se Martin a Niki současně.. "No.. my spolu s Ondrou chodíme" řekla jsem a podívala jsem se na něj stejně jako on na mě.. "Jak dlouho?" zeptali se.. "No... Teď je to tejden" řekla jsem "Moc vám to přejeme" řekli "děkujeme" řekli jsme my s Ondrou.. "Dáte si někdo víno? Nebo případně pivo" podívala jsem se na kluky.. "no já bych si dala víno teda pokud máš bílé" řekla Niki "jasňačka vždyť já taky nepiju červené a ty to víš" řekla jsem.. To je jedna věc na které jsme se například s Niki shodli..  Obě nemáme rády červené víno.. "No a já bych si dal pivo prosím" řekl Martin "okej a ty zlato?" zeptala jsem se "no já si asi taky dám pivo, děkuju" řekl a poslal mi vzdušnou pusu.. "Nechceš pomoc?" zeptala se Niki "Ne, to je v pohodě... já to nějak zvládnu" řekla jsem ale Niki se i tak zvedla a šla mi pomoct "tak děkuju" řekla jsem "v poho" řekla.. "hele jak je to mezi tebou a Martinem?" zeptala jsem se, protože mě to hodně zajímalo.. "No... Jsme kamarádi" řekla "No... Ale ty bys chtěla něco víc, co?" zeptala jsem se "No... Asi jo" řekla a sklopila hlavu "Tak mu to dej víc najevo..." řekla jsem a pak už jsme šli za klukama na balkon... Konečně už bylo hotové i maso tak jsme se najedli a seděli jsme ještě dlouho venku.. "Přespíte tady doufám?" zeptala jsem se, protože jsem je nemínila pustit tady ve dvě hodiny ráno jen tak, aby jeli domu.. "No, jestli ti to nebude vadit" řekl všichni"Spíš naopak, já budu jenom ráda, aspoň se nebudu muset bát, kde jste.."Ondro budeš spát se mnou v pokoji, protože tady už místo nebude a doufám, že ti to nevadí? Jestli jo, můžu si lehnout jinam...?" řekla jsem rychle.. "Samozřejmě mi to nevadí" řekl a mrkl na mě.. "No a Niki s Martinem můžou spát v pokoji pro hosty" Ŕekla jsem a mile jsem se na ně usmála... Viděla jsem ty překvapené pohledy, ale nakonec jim to nevadilo..

-Pohled Niki-

Ta oslava byla vážně skvělá. Celé odpoledne jsme se bavili, smáli, jedli a taky trochu popíjeli... My s Míšou víno a Ondra s Martinem pivo. Pak jsme ještě chvíli seděli u Niki na balkóně a povídali si tak nějak o životě, o světě, o práci atd... Když už začínalo být trochu chladno (teda ne že by byla úplně zima, ale prostě to ještě nebyla úplně letní noc), přesunuli jsme se k Míše domů. Ta nám, spíše než nabídla, oznámila, že u ní přespíme a tak nám každému ukázala, kde budeme spát... Jak jsem se už zmiňovala...  Tak nějak už začínám tušit, že se nás s Martinem snaží dat dohromady, ale že nám rozestele manželskou postel v pokoji pro hosty... To jsem od ní úplně nečekala... (:D) Ale přece jenom ještě nebyl čas na spaní, Míša nám později vysvětlila, že pokoje nám ukázala už teď, abychom tam pak trefili... A tak jsme se přesunuli k ní do obýváku a ještě chvíli pařili...

-Pohled Míši-

"Tak co budem dělat?" vykřikla jsem.. Všichni už jsme byli mírně přiopilí.. "zahrááájem si flašku!" zařval Martin a já s Ondrou jsme jen nadšeně přikývli, jen Niki sedo toho moc nechtělo, ale nakonec stejně hrála taky. "Takže já točim!" řekla jsem. Padlo to na Niki "No tak Niki, začnem něčím normálním a jednoduchým... Obejmi Martina!" řekla jsem... Niki se na mě jen podívala a usmála se na Martina, kterého bez nejmenších obtíží objala. Točila Niki a padlo to na mě. "Takže Míšo, sedni si Ondrovi na klín" řekla se zákeřným úsměvem, ale moc jí to nevyšlo, protože nám to nedělalo nejmenší problém. Sedla jsem si na Ondrovi nohy. Seděli jsme v kroužku na zemi. Jen jsem se na Niki zašklebila... Točila jsem opět já a padlo to na Martina a mě nenapadlo nic jiného, než že by mohl předvést taneček někoho, kdo se snaží být sexy... No šíleně jsme se u toho nasmáli... Pak točil Martin a padlo to na Ondru.. "Takže Ondro... Hmm" řekl Martin a dělal, že "usilovně" přemejšlí. "Tak třeba... Vykousni se s Míšou" řekl a zašklebil se na nás... No jasné, co jsem taky mohla od Martina čekat.. Ondra se přiblížil a začal mě líbat.. Líbali bychom se možná i dýl, kdyby Martin neřekl dost.. Pak jsme se začali smát.. Točil Ondra a padlo to na Martina "Takže Martine... Hmmm" udělal Ondra úplně to stejné, jako Martin a mně bylo jasné, co má v plánu a jeho nápad se mi líbil. (:D) Šikovnej kluk můj... "Takže Martine... Vykousni se s Niki.." řekl Ondra a vyplázl na ně jazyk. Chvíli na nás jen vyjeveně a překvapeně koukali. "No tak..." Popohnala jsem Martina a chytla jsem se s Ondrou za ruku. Martin se váhavě podíval Niki do očí. Mně bylo jasné, že by to udělal hned a rád, ale trochu se bál Niki reakce, protože když to udělal naposled, tak mu utekla... Jsem ale přesvědčená, že teď by to neudělala... Netouží po ničem jiném, takže nevidim důvod, proč by měla zdrhat. Martin ji políbil a když se odtáhl, tak na něj Niki chvilku vykolejeně koukala, ale když se zase dostala zpět mezi lidi na zem, tak se začala usmívat jako sluníčko a já byla ráda i za ní. Podívala jsem se na Ondru a usmála jsem se na něj a dala jsem mu malou pusu.. Ještě jsme hráli chvílí flašku ale víceméně se to dost opakovalo. Pak už jsem si šli lehnout. Ještě jsme se šli umejt a pak konečně do postele.. "Dobrou, zlato" řekl Ondra a dal mi pusu na krk, protože jsem k němu ležela zády a on mě objímal kolem pasu.. "Dobrou noc, lásko..." Řekla jsem a otočila jsem na něj hlavu a dala mu malou pusu. Pak jsem se otočila zpět a tak jsme usínali. Můžu říct, že s Ondrovou rukou kolem mého pasu se usínalo vážně krásně.. Je to nádherný pocit vědět, že vás má někdo rád tak, jako vy jeho... "Zlato?" řekla jsem ještě "Ano?" zeptal se. "Miluju tě" řekla jsem a teď jsem si teprv uvědomila, že je to poprvé, co jsem mu to řekla. Krásný pocit... Nevím proč jsem mu to řekla zrovna teď, ale měla jsem prostě potřebu mu to říct.. "Taky tě miluju..." řekl a opět mi dal pusu na krk. Ty slova od osoby, kterou tak milujete hřejou uplně nejvíce, jak jen to jde.. Jsem šťastný člověk...

Dneska trošku delší kapitolka, 1586 slov... Zdá se, že se nám to tu začíná trochu rozjíždět... :D Co myslíte, hodí se Niki k Martinovi? Ale nebojte se, zatím nám příběh ještě nekončí :) Podle našich dosavadních výpočtů jsme přibližně v půlce, možná ani to ne :)) A těch 370+ reads... :o To nám celkem vyrazilo dech, děkujeme a pokusíme se, aby se vám příběh líbil nadále :))