Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 1 9

Varování: NIKDY JSEM NIC TAKOVÉHO NEPSALA! Prosím, no hate!

/29. listopadu, 1992/

V moment, kdy se jejich rty trochu dotkly, Tara ho políbila. Jejich rty se pohybovaly společně, Tara cítila, jak ji Fred chytil za ruku a zamotal jim prsty.

Pak se od sebe naklonili. Oba dva hluboce oddychovali, usmívali se jak blázni - a Tara se zasmála. V ten moment to znělo tak divně, ale ano - jí to přišlo nade vše krásné a vtipné.

Právě políbila Freda Weasleyho!

Kluka, který se jí rok líbil!

Fred se taky začal smát a ještě jednou se k ní naklonil - tentokrát jejich polibek trval několik sekund, kdy Tařiny zrzavé kadeře lechtaly Freda do tváře a jedna z jeho rukou se posunula k její tváři.

Tara ten moment milovala - bylo to jako splněné přání!

Když se nakonec opět od něh odtrhla, nemohla di pomoct a do očí se jí začaly vlívat slzy radosti.

,,Tari," zašeptal Fred s obrovským úsměvem na tváři. ,,Já... Líbíš se mi. Hodně."

Tara mu úsměv oplatila. ,,Ty mě taky," zašeptala zpátky Tara.

Pak se Fred obrátil a sebral svůj brk, který ještě před chvilkou ležel zapomenutý vedle něj na stole, a opět si začal sepisovat poznámky, které se týkaly Callisty Modrobradaté.

Tara udělala to samé. Byla rudá, ale vlasy naštěstí zakryly její obličej, na kterém se rýsoval obrovský úsměv. Tohle byl nejlepší den jejího života.

*

/29. listopadu, 1992/

Poté, co Fred odešel směrem k Nebelvírské věži, Tara šla k té Havraspárské. Neustále se jí hlavou honila vzpomínka na večer v knihovně, který práve s Fredem zažila.

V ten moment Tara úplně zapomněla, že říkala, že se po Bradavickém hradu nechce toulat v noci sama, ale vše bylo zapomenuto přes její vzrušení.

Popravdě, Tra nebyla jediná, kdo se toulal po hradě deset minut před večerkou. I Katherine pospíchala z večeře, kde omylem usnula z unavení. Když ale zahýbalazaroh, aby šla do Mrzimorské společenské místnosti, zahlédla pro ní již známé vlny jasně zrzavých vlasů. Kat ihned věděla, že je to Tara.

Kat neměla v úmyslu Taru sledovat, ale v ten moment tomu nemohla odolat - chtěla zjistit, kam Tara jde.

Proto neotálela a vydala se za ní.

Tmavé zdi Bradavického hradu byly ozařovány pouze napůl pohaslými pochodněmi, tak Kat nedávalo problém se schovat ve stínech. Sledovala Taru, jak jde k dívčím záchodům. Kat nechápala proč tam šla, ale než se za Tarou dovřely dveře, Kat tam nastavila nohu a dveře nechala pootevřené.

Tara si to namířila k zrcadlům a Kat viděla, jak se rusovláska divoce usmívá a v očích má slzy. Vypadala, jako kdyby se z ní právě stal ten nejšťastnější člověk na světě.

,,To je neuvěřitelné," zašeptala si sama sobě Tara. ,,To je neuvěřitelné."

Kat se zatvářila zmateně. O čem to Tara mluvila?

Tara si ještě opláchla obličej studenou vodou a pak se opět vydala k východu dívčích záchodů. Naštěstí si Kat nevšimla, která se jen tak tak stačila schovat za nedaleké brnění. Pak opět následovala Taru chodbami k Havraspárské věži.