Tanaris - Bohyně života a smrti //ff//

27.kapitola

,,Bando, slyšíte mě ? Romanovová ?!" Ve vysílačce bylo slyšet chrčení. ,,Ach bože. To je zase den... Jarve ? Jak je na tom oblek ?" ,,Oblek je funkční na 98% pane." ,,Díky Jarve." ,,Nemáte zač, pane." Když jsem letěl vedle ostatních, nějaká modrá střela zasáhla křídlo lodi a mně skratoval oblek. Možná proto nefunguje spojení. Na konec jsem skončil na zemi. Byl to celkem zajímavý pád. Teď kolem mě byly jen tuny pouštního písku. ,,To by chtělo panáka." ,,Létat v takovém stavu není bezpečné pane." ,,Já vím Jarvisi." Grrr... Je jako moje máma. Kontroloval jsem procesory a chtěl vzlétnout, když v tom zmrzla zem a otevřela se sněhová vánice. A to přímo v poušti. ,,Jarve, nahlaš okolní teplotu." ,,Ano pane... Okolní teplota klesla o 50°C. Aktuální teplota -15°C." ,,No skvělý. A já si doma zapomněl svetr." ,,Pane měl byste vědět, že..." ,,Ticho Jarvisi. Snažím se zorientovat." ,,Ale pane, blíží se..." ,, Jarve ! Řekl jsem..." Prásk ! Ani jsem nedořekl větu a už jsem odletěl několik metrů dozadu a narazil do něčeho tvrdého. ,,Ou. Moje hlava." Promnul jsem si brnění. ,,Můžeš mi laskavě říct kdo tady postavil tu skálu ?!" ,,To netuším pane. Ale snažil jsem se vás varovat. Blíží se k nám dva neznámé objekty." ,,Cože !?"

Přes zuřící vánici nebylo vidět na krok. Až po chvíli se z rozbouřené melancholie vynořili dva obrysy postav. Iron Man myslel, že je to někdo z Avengers, ale mýlil se. Obě postavy byli o proti němu vysoké a celkem i mohutné. Jejich tmavě modrá pokožka naznačovala, že nejsou ze Země a jejich žhnoucí rudé oči hledali smrt. Iron Man na ně mířil zbraněmi. Čekal. Postavy si mezi sebou prohodily pár pohledů a zaútočili se zbraněmi, které byly pokryty ledem stejně jako jejich brnění. Tony se z hluboka nadechl. ,,Tak pojďte sněhuláci, je čas vás roztavit." Boj započal.