Teri Blitzen

4.kapitola

Když jsem se probudila, slyšela jsem písničku. Byl to budík. Musela jsem vstát, i když nerada. Dneska je pondělí a já musím do školy. Je 6:14 a já už jsem převléklá a nasnídaná. Už si musím jen vyčistit zuby a připravit si tašku do školy. Hm. Už jenom vědět rozvrh na zpaměť. Podívala jsem se do tašky a tam jsem hledala žákovskou knížku, protože v ní mám rozvrh hodin.

Připravila jsem si tašku do školy, hodila tam pití a svačinu, šla jsem si vyčistit zuby a běžela jsem na autobus. Na autobusové zastávce jsem čekala několik minut, pak autobus přijel a já jsem šla k chlápkovi, který řídil. Řekla jsem jeden poloviční, i když mi je patnáct let, zaplatila jsem pět korun a mezi tím co mi pomalu podával lístek jsem se rozhlédla po autobusu. Koukla jsem se dozadu a tam seděl Martin. Nervózně jsem vzala lístek a sedla jsem si hned za řidiče. On mě viděl a díval se udiveně. Vstával, rozhlédl se a šel za mnou. Zeptal se jestli je u mě volný místo, i když dobře věděl, že ano. Kývla jsem a otočila jsem se směrem k oknu. On si ke mně přisedl a zeptal se mě: ,,Ty se se mnou nebavíš?"

,,Bavím." 

,,A půjdeš dneska ven? Po škole."

,,Nevím, to nevím."

,,Dobře, a kdyby sis to ve škole rozmyslela, dala by jsi mi vědět?"

,,Jo, jo dala bych ti vědět. Promiň ale teď už musíme jít, popovídáme si jindy."

Autobus zastavil. Já a Martin jsme vyšli a šli jsme do školy. Cítila jsem se divně, prostě jsem nechtěla aby si ke mě Martin sedl, bylo mi to nepříjemné ale řekla jsem že jo. Prostě v tu chvíli jsem neměla na výběr. A taky jsem mu chtěla vpálit aby na mě nemluvil a šel za Gabčou. Ještě před měsícem mi o ní básnil a najednou se mnou flirtuje. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli ke Gabča pořád něco cítí, ale pak jsem si řekla, že pro tuto situaci to není dobrý nápad, nechám to na jindy. 

,,Hodanová, přišla si akorát, copak se stalo?"

,,Dobrý den, autobus měl zpoždění."

,,Buď ráda, že ještě není hodina, ihned si připrav učení, dneska zkouším."

,,Paní učitelko, vy jste mě rozsadila na jiné místo, jak jsem byla na dovolené?"

,,Ano, sedíš vedle Davida ."

,,Ou, dobře."

Vedle Davida? Tak to Martina zbytečně rozčílí. Nic horšího se mi snad stát ani nemohlo. Šla jsem tedy do třetí lavice k oknu, sedla jsem si a připravila si na hodinu českého jazyka.  Měli jsme si o víkendu zpracovat referát o mateřství, který má minimálně jednu stránku. Já mám jednu a půl, aby neřekla, že jsem líná.

,,Teri?"

,,No?" udiveně jsem se podívala na Davida.

,,Ty u mě budeš sedět pořád?"

,,Tobě to vadí?"

,,Ne ale tobě jo."

,,Nevadí, proč by mi to mělo vadit?" 

Jasně že mi to vadilo, protože pokaždý, když jsem se koukla na Martina do druhé lavice uprostřed, šlo vidět, že je na mě naštvaný. Jako kdybych za to mohla já. 

,,Davide, omluv mě na chvilku."

Stoupla jsem si a chtěla jsem jít za Martinem, ale hned jak jsem udělala krok, zazvonilo na hodinu. V tu ránu přišla do třídy paní učitelka. Měla v očích vražedný výraz a hned se podívala na mně. Šla k jejímu stolu, položila si tam věci a koukla se na tabuli a zase na mě. Řekla sednout a my jsme si sedli. Paní učitelka vzala fixu a šla psát na tabuli výpisky, které jsme si měli opsat do sešitu. Ale já jsem celou hodinu koukala jen a jen na Matrina. On se na mě ani jednou nepodíval a mě to bylo líto. Tak jsem si začala opisovat výpisky z tabule. Bylo toho hodně, ale měli jsme to mít opsané za 10 minut. Psala přes celou tabuli malým písmem, malinkým, něco jako je v knize Harryho Pottera. Já jsem měla hotovo, položila jsem si propisku na lavici a zavřela sešit. Učitelka si všimla, že jsme dopsala a vyvolala mě k tabuli. Vzala jsem si s tebou referát o Mateřství a šla jsem k ní. Nejdřív jsem měla smazat tabuli a pak jsem jí měla přednést referát. Vzala jsem do ruky mazátko a pomalu jsem mazala tabuli. Polovina třídy to ale dopsáno neměla. Mazala jsem schválně pomalu, protože jsem se bála, že mi řekne že ten referát mám špatně. 

,,Máš ten referát dlouhý či ne?"

,,Mám jednu a půl stránky."

,,Tak to přednes. Máš na to pět minut, a doufám že budeš číst plynule."

Mela jsem strach, plynule sice číst umím, ale někdy se sem tam zadrhnu. 

Odpoledne:

Bylo 12:30 a začala přestávka, ihned jak zazvonilo tak jsem šla za Martinem. 

,,Ahoj."

,,Ahoj."

,,Můžu s tebou mluvit?"

,,Jo, jasně, pojď."

Šli jsme na chodbu se procházet.

,,Chtěla si mi něco říct, tak můžeš začít."

,,Jo, no, ono je to na dlouho. Chtěla jsem ti to říct spíš venku. Dneska. Teda jestli to ještě platí."

,,No, já nevím já s rodičema pojedu do aquaparku."

,,Aha, no tak jindy."

,,Ale možná by si mohla jít s námi. Rodiče jdou stejně nakupovat a mě dají prachy. Budu na koupališti sám. Tak nechtěla by si jet s námi?"

,,Jo, určitě bych jela. Díky." Usmála jsem se, ale pak jsem si uvědomila, že tam mu nemohu říct, co jsem chtěla. I tak jsem byla ráda, že mě tam pozval. Představovala jsem si jaké to asi bude, jestli zrovna tam něco mezi mnou a Martinem začne, nebo ne. Jestli tam někoho potkám, nebo jestli on někoho potká. Bohužel, já si žádného kluka nenajdu. Ale on holku ano, nějakou krásnou a chytrou. A jediný co jsem věděla, že já to nebudu.