Někdy je méně více.

První den?!

*Victoria*
Ráno 6:30, pátek.

Je normální pátek jako každý jiný. Do školy chodím jen proto, že musím, stejně mě tam nikdo nemá rád. Ano opravdu tohle jsou moje raní myšlenky? No...měla bych přestat přemýšlet jinak se jednou opravdu psychicky zhroutím!
Uchechtla jsem se a moje další zastávka byla v koupelně, kde sem na sebe plácla make up, řasenku , balzám a to je vše. Pak jsem na sebe hodila bílé tílko ryfle s natrhlýma kolenama a přes sebe sem ještě dala kostkovanou košily a nazdar!

Ráno 7:00 , pátek.
Na autobusové zastávce jsem zatím stála úplně sama.
No hurá konečně je tady , snad tu školu ještě stihnu. Proboha! Zase ten otravný řidič, radši si sednu úplně do zadu.
Chvíli jsme čekaly jestli ne nastoupí někdo další , nastoupily dva lidé a pak už jsme vyjeli.

...Škola...

Odpoledne 14:00 , pátek.

Uff! Konečně jsme z toho blázince venku.
Těšila jsem se domů, protože jsem se měla zbalit a jet za mojí nejlepší kamarádkou do Prahy! Jmenuje se Elisabeth, ale říkám jí jenom Beth, přijde mi to takové víc Cool! (:D)

Odpoledne 14:30 , pátek.

Tak a mám zbaleno doufám , že mám všechno. Strašně se těším až Beth zase uvidím. Prý mi chce někoho představit!:3 vzala jsem kufr a postavila ho ke dveřím. Pak jsem si vzala můj "příručák" a nabalila jsem do něj notebook, nabíječku , kosmetickou taštičku a sluneční brýle. Na tu chvíli jsem vzala tablet a na rychlo projela všechny sociální sítě.

Odpoledne 15:00 , pátek.

Už stojím na zastávce a čekám na přijíždějící autobus. Když jsem do něho nastoupila hned jsem si všimla řidiče.
Je to on?! Jistě že je to on!! Byl to řidič autobusu, kterým obvykle jezdím do školy. Vůbec jsem z něj neměla dobrý pocit. Byla jsem na řadě a tak jsem že sebe vykoktala: -p.prosím jednu do Prahy.- a on mi na to jen nezajímavě řekl: -150,- slečinko.- (opravdu nevím kolik stojí jízdenka do Prahy:D) Dala jsem mu ty peníze a šla si sednout úplně do zadu. Bohužel tam už někdo seděl a tak jsem si sedla o sedadlo dál. Když jsme vyjeli zavolala jsem Beth , že už jsem na cestě a že asi za dvě hodiny budu na místě. Když jsme s Beth domluvily všimla jsem si ,že ten týpek že zadu na mě furt zvláštně čumí.
Mám z něj horší pocit než s toho starého řidiče.:D

Odpoledne 17:00 , pátek.

Autobus zastavil a já vystoupila jen s tím chlápkem co seděl v zadu za mnou. Šel pořád za mnou bylo to divné a tak jsem přidala do kroku. Furt mi je v patách , to mám začít utíkat? Za chvíli tam jsem a Beth už tam určitě bude a on se stratí. A najednou mě chytl za zápěstí! Jen sem jím škubla a začala rychle utíkat pryč. Napadlo mě zahnout do uličky, o někoho jsem zakopla a svalila se na zem. Najednou se mě ten člověk zeptá jestli jsem v pořádku a já jsem začal jen strašně brečet. Nemůžu mluvit jsem udýchaná a vystrašená. Probíhá cítím se tak bezbraná! Nakonec jsem se uklidnila a podívala se do tváře mluvícího člověka. Vi.vidím dobře?!?! OH můj bože?! Byl to Vadim. Ano! Ten youtuber Vadim aneb VADAK. Bylo mi blbé na něj vytknout "ty jsi ten youtuber" a tak jsem mu jen odpověděla na jeho otázku kterou mi opakoval furt dokola a to jestli jsem v pořádku.
Já: Jsem v pohodě.
Vadim: Kam jsi tak hnala?!
Já: Možná mi to neuvěříš, ale honil mě nějaký týpek a pak mě chytil,ale naštěstí jsem mu utekla a narazila na tebe.

Začala jsem fňukat a Vadim mě začal utěšovat.

Vadim: Neboj už je všechno dobrý, jsi v bezpečí.

Přitiskl mě k sobě a já se opravdu cítila lépe a v bezpečí.
Nikdy! Opravdu nikdy by mě nenapadlo, že se budu tulit k Vadimovi! Je ještě sladší než na v idejích a fotkách:3.
Po chvilce jsem se od něho odtrhla a řekla: -už musím jít na Václaváku na mě čeká kamarádka , ale jestli chceš můžeš jít se mnou.- Skousla jsem si ret.
Vadim: Určitě s tebou půjdu, řád tě více poznám!:)

K večeru 17:45 , pátek

Cestou jsme si povídali, trochu i flirtovali, ale hlavně nikdy nenastalo takové to trapné ticho. Pořád jsme si měli co říct a já ho měla čím dál tím víc ráda a ta představa, že už se spolu možná už nevidíme mě jednoduše děsí!! Když jsme dorazily na místo Beth už tam ustaraná čekala a když mě uviděla rozběhla se ke mě a vřele mě objala.
Vyhrkla ze sebe : -kde jsi tak dlouho?! Víš jaký jsem měla strach?!-

Já jí jen odpověděla, že jí to hned povím jen co budeme mít trochu klidu. Samozřejmě jsem nezapoměla jí představit Vadima: -Jo! Mimochodem tohle je Vadim.-
Beth na něho vyvalila oči a dostala ze sebe jen : -A.A. ahoj:3 jáá jsem Elisabeth , ale řikej mi jen jen Beth :)-
Vydali jsme se směrem k Beth domů a Vadim se zeptal jestli může jít s námi. Samozřejmě sma nemohli odmítnout!
____________________________
Doufám že se vám první část příběhu líbila. Budu ráda za ohlasy. Chci aby tato knížka měla hodně částí samozřejmě když se vám to líbit nebude pokračovat v tom nebudu:) každopádně opravdu budu za každý hlas a nebo komentář velmi ráda.:)
Jo a omlouvám se za případné chyby.:D