Kousnutí Nesmrtelnosti ✔ | LT

16.

[Četli jste]

Několik hodin jsem seděl u sebe v pokoji a čekal kdy se Harry vrátí. Bál jsem se o něj i když jsem věděl, že je silný dost na to, aby se o sebe postaral. Kate s Niallem za mnou stále chodili jestli něco nepotřebuj. 

Asi až kolem osmé večer jsem dole slyšel nějaký ruch a tak jsem se šel podívat co se děje. Harry se vrátil.. Konečně! Opatrně jsem došel až k němu. Znova jsem se bál, ale teď měl nepřítomný a kamenný výraz. O to horší! 
_______________________________

Stáli jsme na proti sobě dívali si do očí.  Čekal jsem jestli začne první. Nevím jak začít.. 

,,Harry já.."

,,Louisi.." začali jsme oba najednou 

,,Promiň, ty první" pobídl jsem ho 

,,Moc se ti omlouvám jak jsem po tobě vyjel.. nic z toho zlého co jsem řekl jsem samozřejmě nemyslel vážně. Mrzí mě to.. nechápu proč kolem toho tak vyšiluji, když budete tak blízko a ještě když tu se mnou bude Nialler"  dořekl a stále nepřerušoval oční kontakt. Mohl jsem úplně cítit jak moc nervózní je.

,,Já se taky omlouvám..měl jsem ti to říct dříve nebo aspoň to trochu naznačit" chlapsky mě objal

,,Co takhle si zajít někam najíst..jestli mi rozumíš" zašeptal

,,To Není vůbec špatný nápad" odpověděl jsem. Rychle jsem se oblékl a vrátil se zpět

,,Kam pak jdete?" Vyzvídala Kate

,,Jen se trochu posílit" mrkl jsem. Chápavě přikývla a my odešli.

Šli jsme jak jinak než do parku a tam počkali. Už byla velká tma a tudy chodilo minimum lidí. Museli jsme čekat asi dvacet minut než jsme zahlédli nějakého večerního běžce. Okamžitě jsme se zvedli a naší rychlostí ho dohnali a pak už jen chytili a zatáhli za nejbližší strom.

Jen jeho strach mě dělal víc hladovým. Celou dobu co jsme přišli jsem měl už rudé oči a své tesáky venku.. Harry na tom nebyl jinak. Ten týpek byl úplně posraný a koukal na nás jako na zjevení. Chápu ho..

,,Z-za-vv-volám pp-po-lli-cii" oba jsme se šíleně zasmáli

,,A tomu vážně věříš?" Uchechtl jsem se. Mlčel..

,,On se tě na něco ptal!" zavrčel Harry svým chraplákem a on se málem strachy zhroutil k zemi. Kdybychom ho nedrželi tak opravdu spadne. Stále držel hubu a Harry tak svůj stisk pod krkem zesílil.

,,Tak mluv ty čubko! Odpověz na otázku!" Plivl mu pod nohy

,,A-a-nn-o" vykoktal

,,Ano co?!!" Stále vrčel a já jen nahlížel s ďábelským úsměvem k situaci

,,A-a-nn-o z-za-vv-volám" teď jsme se smáli dvakrát tak více hlasitě a ďábelsky

,,To určitě, kdy asi? V posmrtném životě?" Protočil jsem oči

,,Hazz?  Chceš mít tu čest a začít?" Zeptal jsem se ho

,,Lou, Lou, Lou.. ani jeden nezačne" já nechápavě a ten týpek nadějně jsme se na něj podívali. Myslel si že přežije?  To určitě!

,,Oba najednou bro" vysvětlil s nehezkým úsměvem a z toho chlápka odešla veškerá naděje o přežití.

,,Tak na tři. 1.. 2.. 3..!" Jakmile byl řečena trojka, každý jsme se zakousli z jedné strany a začali sát. Postupně jsme z něj vysávali život dokud v něm nezbyla ani kapka a jeho tělo padlo k zemi.

,,Co teď s ním?" Ukázal jsem na něj

,,Dotáhneme ho do lesa a zakopeme někam hodně daleko a hluboko" navrhl. Byl jsem pro a tak jsme se sním na zádech vydali do lesa..

Kate:

Jsem tak neskutečně ráda, že se kluci usmířili a vše je teď v pořádku.

Jakmile kluci odešli.. šla jsem si dát rychlou sprchu a pak připravit večeři. Vlastně jsem tady zůstala sama, protože každý někam odešel.

Restovala jsem akorát maso, když zacinkali klíče v zámku a vešel Harry s Louisem. Oba úplně vysmátí a já zaslechla jen kousek rozhovoru..

,,Ještě dlouho nezapomenu na ten jeho výraz" smál se Loui

,,Přesně! Prej zavolám policii" Harry se tlemil taky a ještě někoho napodoboval. Se svým hlasitým smíchem vešli do kuchyně.

,,Ahoj lásko moje největší" pozdravil mě Loui

,,No ahoj" uchechtla jsem se. Přišel ke mě a dal mi pusu. Harry si se mnou plácl.

,,Čauko Kate"

,,Tě péro kudrnáči" oba si sedli ke stolu

,,Budete jíst?" Zeptala jsem se jich

,,Jo.. ale jen maličko" Hazz zase vyprskl smíchy a Louis se k němu přidal

,,Jsme teď docela plni" doplnil ho

Nandala jsem na všem na talíře a sedla si k nim ke stolu. Při jídle jsme mlčeli jen kluci po sobě házeli vysmáté obličeje a různé ksichty. Jako děti.. Pořád to bylo, ale lepší než kdyby se hádali.

Po večeři jsem umyla nádobí a pak si sedla ke klukům do obýváku k televizi.

,,Loui? Kdy začneme balit?" Zeptala jsem se opatrně. Věděl jsem že je to přeci jen ještě trochu citlivější téma. Lou se nejdříve podíval na Harryho který se usmíval a jen pokrčil rameny s tím, že mu to je jedno a rozhodnutí je pouze na nás.

,,Probereme to zítra ano?" Navrhl a já přikývla.
_________________________________

Lidičky jsem zpět a přidávám po asi měsíci novou část!  :)

Snad jste na mě nezapomněli protože já na vás myslela stále a psala jsem každičkou volnou minutu co jsem v poslední době našla :/ :D

Doufám, že se vám kapitola líbila a potěšit mě můžete svými vote případně mě seřvat v komentářích za dlouho pauzu ale nebo taky mi můžete napsat že se vám líbila :D :))

Mám vás mooooooc ráda :**

- Páčkoo :33