Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 1.

Ahoj, jmenuju se Angel Roselline. Je mi jedenáct let a přišel mi dopis z kouzelnické školy jménem Bradavice. Jsem nervózní, nevím, co mám čekat. Bydlím u kamarádky mích rodičů. Ptáte se proč? Tak já vám to řeknu, mí rodiče jsou mrtví. No tedy nejsou mrtví, ale pro mě ano. Opustili mě. Když jsem byla malá, snažili se mě zbavit. Podle jejich představ bych neměla být na tomto světě. Mám být mrtvá, ale já přežila a Mia si mě vzala k sobě. Mia je moje útěcha, nemůže mít děti, tak si mě vzala k sobě. Schovala mě u sebe a stará se o mě. O rodiče se nestarám, nevím, jestli jsou naživu. Tak a něco o mě. Mám černé vlasy po pas, které jsou vlnité. Mia z nich ráda splétá různé účesy. Jantarové oči září v mém obličeji. Lidé mi občas nevydrží koukat do očí. Mia říká, že moje oči jsou upřímné a plné bolesti. Jsem trošičku vysoká na svůj věk, ale mně to nevadí. Já jsem totiž metamorfomág. Dokážu měnit svůj vzhled. Já ho ale neměním, nemám proč. Jsem sama se sebou spokojená. Mia to ví. Pamatuji si, že byla lehce vykolejená, ale brzy jí to přešlo a teď si z toho děláme srandu. Nemá ani cenu počítat, kolikrát jsem měla místo nosu zobák. Zítra má přijet někdo z Bradavic, aby nám vše vysvětlil. Doufám, že to dopadne dobře. Nám ošklivou vlastnost. Podle nálady se mi změní barva vlasů. Když jsem naštvaná, mám červené vlasy. Dokonce až rudé. Musela jsem si dávat velký pozor. Když jsme už u vlastností, strašně ráda tropím různé žertíky a rozesmívám okolí. Nechci, aby byli ostatní smutní. Na to mi stačí moje minulost. Skrývám v sobě žal. Nemyslete si ale, že jsem smutná pořád. Směji se upřímně na svět a doufám, že budoucnost bude světlejší než stíny táhnoucí se s minulostí.

Tohle bude nová fanfikce. Omlouvám se, že je tak krátká. Další kapitoly budou ovšem mnohem delší. Doufám, že vás to bude bavit. Za každý komentář a votes vám budu vděčná. :) Sara