!Upozornění!
Tato kapitola je speciální a je věnovaná všem mým čtenářům.
♥♡ ♥
„Jdeme se ven podívat, kudy zítra půjdeme. Do večera jsme tady." Shodil jsem ze zad batoh, rozepnul zip a začal se v něm přehrabovat. Vytáhl jsem krajíc chleba a z kapsy kapesní nůž. Odkrájel jsem každému kus chleba podal jsem jim ho a zbytek jsem vrátil zpátky do batohu, ten jsem si vzal zase na záda a s Williamem jsme vyrazili ven.
******************
Pusťte si písničku :3
* Z pohledu Ann *
Život a smrt se zdají být smysluplný, jenže teď mi to moc smysl nedává. Každý žije pouze určitou dobu a neví, kdy a kde na něho smrt čeká. Je divné si představit, že v jednu dobu žiješ a najednou se stane nějaká ta nehoda a vy najednou už neexistujete. Ale život jde dál i bez vaš! Smrt je jen brána pro lepší život vaší duše. Navíc na vás jednou stejně všichni zapomenou. I když mě tohle štěstí asi nečekalo.
Seděla jsem schoulená v klubíčku v rohu černočerné místnosti. Rukama jsem si objímala nohy. Nevím, jak jsem se sem dostala. Nepamatuji si, že bych se sem chtěla vrátit. Ale kde to vlastně jsem?
Snažila jsem se rozpomenout, co se posledních několik hodin stalo. Při snaze vzpomenout si jsem trochu přivřela oči. Začínala jsem se rozpomínat. Při zavřených očí jsem viděla, co se mi za tu dobu stalo. Viděla jsem obývací pokoj a šest lidí sedících u stolu. Na něm měli vyvolávací desku. To oni mě vyvolali. Do místnosti vešel někdo další. Arthur. Uvědomila jsem si po nějaké době. Otočil se na mě a pak nastala najednou tma. Nevím, co se stalo. Otevřela jsem oči, ale pořád jsem byla v té tmavé místnosti. Dobře, musím zjistit, co se stalo. S touto myšlenkou jsem zase zavřela oči. Ve vzpomínkách jsem se objevila v nějakých tunelech. Zase u Arthura a ostatních. Hned se ale vzpomínka vytratila. Musím se ihned objevit někde kousek od nich! Potřebuji vědět, co se to tu děje. Otevřu oči a uvědomím si, že sedím schoulená v trávě. Objevila jsem se někde v lese a absolutně netuším, jak jsem to udělala. Vstanu a rozhlédnu se.
Musím najít někoho, kdo mě uvidí a i uslyší. Z nedalekého křoví vylezla nějaká holka, jako by mě někdo slyšel a vyslyšel mou prosbu. Teď jen stačí, aby mě viděla. Své dlouhé tmavě hnědé vlasy si zasunula za uch, aby jí nepřekážely ve výhledu na okolí. Na chvilku se na mě podívala, ale pak si jen očistila černé džíny a bílé tričko a šla okolo mě někam dál.
„Ahoj" nejistě jí pozdravím ve chvíli, kdy kolem mě prochází. Ona o mě zavadí jen na chvíli pohledem a jde dál. „Počkej!" vykřiknu na ní a ona se opravdu zastaví. „Prosím tě, potřebuji pomoc."
Otočí se na mě. „Já duchům nepomáhám a ani se jimi nezabývám, nemohu ti pomoc." už se chce zase otočit a jít dál. Rychle jí doběhnu. „Já se jen chci zeptat, kde tady najdu vchod do tunelů, teda jestli tady nějaký je..."
Probodne mě pohledem její světle hnědý oči. „Tunely? K čemu ty potřebuješ tunely?"
„Ano, já... v těch tunelech by měli být moji kamarádi."
„Taky duchové?" přivře při té otázce oči. „Ne."
„Ne?"
„Opravdu ne. Jsou tam moji spolužáci, teda už to vlastně moji spolužáci nejsou. Ale byli!"
„I kdybych věděla, kde jsou ty tunely jsou, nevím, proč bych ti měla říkat, kde jsou." otočí se ke mně zády a jde pryč.
„Ty patříš mezi lovce duchů?" nevšímá si mě. „Pokud ano, tak to bys mohla znát Arthura.." dodám.
Najednou se zastaví a otočí se na mě. „Ty znáš Arthura?"
„Ano. A taky za ním mám namířeno." chvíli mě v tichosti pozoruje a nakonec mi rukou naznačí, abych šla za ní. „Dobře, vím, kde jsou ty tunely." usměje se. „Pojď za mnou."
*******************
Ahooj :3
Ano jsem zpět s další kapitolou, tentokrát zaměřenou na Ann :3
Doufám, že se vám líbila :3 Děkuji za *vote* a komentáře u předchozí kapitoly :) Vždy mě potěší, když musím odpovědět na některý z vašich úžasných komentářů :333 ♥♥
