Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 2 3

POSLOUCHEJTE HUDBU KE KAPITOLE! NAVODÍ TO ATMOSFÉRU :-)

~Ami

/21. června, 1993/

Tara si nepamatovala šťastnějšího odjezdu z Bradavic. Sice neuvidí většinu svých kamarádů, ale teď byla šťastná. Měla radost, že ona celý rok přežila, přestože zkamenělá.

Svoji hlavu měla opřenou o Fredovo rameno, zatímco seděla naproti Georgeovi, Leeovi a Talii. Všichni si společně povídali a oni vyprávěli Taře o tom, co se za celý rok událo. Pak se Tara dozvěděla o článku z Denního věštce, který o ní napsala nějaká studentka. Všichni se zatajeným dechem sledovali, jak bude Tara reagovat, ale ona nad tím jenom mávla rukou.

,,Upřímně, nevím, proč bych se kvůli tomu měla vztekat." řekla Tara a Talii překvapením spadla čelist - jako by ji to zkamenění úplně změnilo. ,,Stejně by to jednou vyšlo najevo. Lepší to mít anonymně a rychle, než abych to pak všem musela vysvětlovat já."

Taře najednou něco problesklo hlavou a stoupla si.

,,Kam jdeš?" zeptal se Fred a pozvedl obočí. 

Tara se usmála. ,,Projdu se a zkusím si koupit něco k pití. Vyschlo mi v krku a pořád mě bolí všechny svaly a kosti. To byste nevěřili, jak moc může pár měsíců bez cvičení poškodit vaše tělo."

Za smíchu Tara otevřela skleněné dveře a pak se vydala vagónem dopředu. Jelikož jejich kupé bylo to úplně vzadu, neměla ani na výběr, kterým směrem jít. Ale v hlavě měla jasno: všechny tyhle informace o ní mohl posbírat dobře jen jeden člověk.

Jak se tak Tara procházela vagóny, koukala přes skleněné dveře do kupé a hledala jistou osobu, kterou v ten moment potřebovala najít. 

Musela projít téměř polovinou vlaku, než zahlédla pro ni již známé blond vlasy a také známou tvář, kterou z plného srdce nenáviděla - ještě víc než Harryho, pokud to bylo možné. Opatrně zaťukala na dveře všech asi šest hlav se na ní otočilo. Katherine a její spolužáci z Mrzimoru.

Diggory byl první, kdo se z Tařiný návštěvy vzpamatoval. Zvedl se a dveře otevřel. Neustále se tvářil radostně a se smíchem v hlase se Tary zeptal: ,,Co potřebuješ?"

Tara hlavou ukázala na Juanesovou. ,,Mluvit s ní."

Juanesová zvedla jedno obočí, ale neochotně se zvedla, řekl svým kamarádům, že se za chvíli vrátí a vyšla za Tarou ven. Ruce si skřížila přes prsa a dělala, jako by o ničem nevěděla. ,,O čem potřebuješ mluvit, Taro?"

Tara taky skřížila ruce přes prsa a využila toho, že je vyšší než Juanesová a pohlédla na ní s nenávistí v očích. ,,Přiznej se, byla jsi to ty. Dva roky zpátky a teďka, zatímco jsem byla zkamenělá."

Juanesová se zasmála, ale v jejím hlase nebyla jediná známka humoru - byl to suchý smích. ,,Vůbec nechápu, o čem to mluvíš. Teďka plácáš nesmysly, protože já nemám jediné tušení, co mi to tady vykládáš."

,,Ty to víš moc dobře, Katherine. Hraješ nevinnou moc dobře, ale mě neoblafneš. Kamarádila jsem se s tebou pět let, vím, jak funguješ a myslíš. Taky vím, kolik toho o mě víš, a vím, jak lstivá jsi. Proto uhodnutí, co všechno jsi o mě napsala redaktorce Denního věštce, nebylo těžké."

,,Hele, Potterová, vůbec to nechápu." pokračovala Juanesová.

,,Hele, Juanesová," napodobila ji Tara. ,,Ty to víš moc dobře. Ty. Jsi. O. Mě. Napsala. Moje. Osobní. Informace. Napsala jsi o mém rodinném vztahu s Harrym, moje oblíbené jídlo a barvu a bůh ví jak ses dozvěděla, že se mi líbí Fred. A jelikož vím, jak moc se dokážeš zneviditelnit a jak dobře špehuješ, hádám, že všechny tyhle informace jsi někde slyšela od Talie - protože ta jediná ví, že poslední dobou miluju krevety."

,,My jdeme na příjmení, Potterová?" ušklíbla se Juanesová.

,,Tam jsme byly už dlouho."

,,Ach, to je uklidňující," zasmála se znovu Juanesová. ,,A teď mě omluv, půjdu za Cedem a ostatními svými kamarády-"

Tara ji zarazila a donutila Juanesovou se jí koukat přímo do očí. ,,Snažila jsem se s tebou vycházet i poté, co jsme byly zařazeni do jiných kolejí," procedila skrz zuby Tara. ,,Snažila jsem se s tebou udržet naše přátelství, ale ty jsi mě odstrčila kvůli Diggorymu. A tobě se nelíbili mí kamarádi. A pak jsi o mě začala psát články. A věř mi, aniž by si to jedna z nás uvědomila, v tu dobu to začalo padat z kopce. Opravdu, snažila jsem se naše přátelství zachránit - ale ty jsi o něj očividně neměla zájem. Čekala bych od tebe víc, Kat."

A pak si to Tara namířila zpátky na konec vlaku, bez pití, a chtěla si alespoň zbytek cesty užít s někým, kdo si jí aspoň váží.

*

/21. června, 1993/

,,POTTERE!"

Harry věděl, že je v průšvihu, jakmile na mudlovském nádraží King's Cross uslyšel hlas Tary Potterové. Pomalinku se za jejím hlasem otočil, ale snažil se, ať se jí přímo nepodívá do očí. ,,Ano, madam?"

Tara se na něj z té výšky podívala. ,,Neříkej mi 'madam', to zní divně." řekla. Pak ale otočila hlavou a naznačila směrem, kde už stál strýček Vernon, teta Petunie a jejich bratranec Dudley. ,,To jsou oni, co?"

Harry věděl, že myslí rodinu, kterou ona nikdy nepoznala. ,,Jo. Ale věř mi, jsou hrozní."

Tara si to ale namířila přímo k nim. Harry trochu zbledl a vyrazil za Tarou. Měl tušení, co bude následovat, a co se Tara chystala udělat.

Strýček Vernon přimhouřil oči, když viděl rusovlsáku přicházet. A za ní spatřil jeho, takže rozpoznal, že je z jeho komunity.

,,Dobrý den," usmála se Tara a nasadila oslnivý úsměv. Harry by byl obelhán jeho falešností, kdyby ho už tolikrát neviděl na Tařině tváři, kdy ho používala na něj. ,,Vy jste Vernon, Petunie a Dudley Dursleyovi, že ano?"

,,Ano. Kdo je to, kluku?" zeptal se Vernon a svou otázku namířil k Harrymu, a jenom to už v Taře probudilo zlost.

,,Ehm, strýčku Vernone, teto Petunie, tohle je-"

,,Představím se sama, děkuju, Harry," odbyla ho Tara a natáhla ruku směrem ke svému strýci. ,,Mé jméno je Tara, Tara Maryann Potterová, a jsem starší sestra tady Harryho."

Vypadalo to, že teta Petunie omdlí na místě. Dudley měl na tváři tak šokovaný výraz, že Harry se musel silně ovládat, aby se nezačal smát nahlas. A Vernon se tvářil nejvíce udiveně. ,,Oni měli ještě tebe?" dostal nakonec ze sebe. ,,Jak to, že o tobě nevíme? Vždyť vypadáš starší než on!"

Tara se ještě více usmála. ,,To víte, podle některých byla naše rodina velice tajemná, pane. Ale už vás nebudu obtěžovat, potřebuji jet na prázdniny ke kamarádce, a vy očividně také pospícháte... ale velice mě těšilo."

S tím si Tara sebrala kufr a odešla od Dursleyových. Než ale úplně zmizela, otočila se na Harryho a s mrknutím zvolala, ,,Užij si prázdniny, brácho."

Autorka:

Není co dodat :-)...