Máš problém, Prooxy!

II.

,,Taky se snažíš raději načerpat čerstvý vzduch než si ho tady ještě zhoršovat cigaretami," pronesl a já se na něj podívala. Musela jsem se usmát. Vypadal sympaticky. Tvářil se přátelsky a nedalo se ho nějak odpálkovat.
,,Vevnitř je vzduch na nic a já si ho mám ničit ještě kouřem z cigarety? Ne, díky," souhlasila jsem s ním a usmála se.
,,Mimochodem, já jsem Prooxy," představil se mi. Dobře, tak tedy přezdívka. Rychle jsem přemýšlela nad nějakou, jelikož jsme s holkami žádné přezdívky neměly, nikdy nás to ani nenapadlo.
,,Dejme tomu, že Fialka," podívala jsem se na své fialkové šaty. Zasmál se.
,,Těší mě, Fialko, dáš si se mnou nějaký drink?" zeptal se a ukazoval směrem dovnitř. Kývla jsem na souhlas a za chvíli už jsme si u baru dávali jednoho panáka za druhým.
,,Mám dnes narozeniny," křičela jsem do hluku a taky z opilosti. Začala jsem víc a víc pociťovat účinky alkoholu. Prooxy se ke mně přiblížil, chytnul mě kolem pasu a snažil se mi něco říct.
,,Přeji všechno nejlepší," pošeptal mi přímo do ucha a pak mi dal pusu na rty.
Usmívala jsem se na něj a pusu jsem mu hned vrátila, zvrhla se v polibky. Za nějakou chvíli jsme už seděli v taxíku, kde jsme se po sobě neustále plazili a jeli ke mně domů. Na holky jsem absolutně zapomněla.

Přijeli jsme před panelák, záhadným způsobem se dostali až do čtvrtého patra bez výtahu a skončili v posteli. Vyspali jsme se spolu a s vyčerpáním usnuli.

Další den
Probudilo mě světlo, které proudilo do pokoje skrz nezatažené okno. Podívala jsem se vedle sebe a uvědomila si, co se včera stalo. Zůstal tady. Prooxy. Pamatovala jsem si všechno, jen jsem nevěděla, jestli je to dobře. Pomale jsem se vymanila z jeho sevření a došla do koupelny. Podívala jsem se na své opuchlé oči a rozmazanou řasenku a rtěnku a hned s tím začala něco dělat. Potom jsem se připlížila k posteli a opatrně z kabelky vytáhla mobil.
,,Jsi v pořádku," psala Sabina.
,,Ozvi se, co nejdřív," psala Sára.
,,Ráno se zastavím a jestli nebudeš doma, dávám po tobě pátrat!!" psala Klára.
,,Máme o tebe strach, opilče," psala Iveta.
Výborně.
Vytočila jsem nejdřív Sáru.
,,Ahoj," řekla jsem aniž by stihla něco říct.
,,Panebože, Amy, žiješ," řekla Sára.
,,Ano. Promiň. Jsem v pořádku doma, jak jste dopadly?" šeptala jsem.
,,Proč šeptáš?" nezajímala se o nic jiného Sára.
,,Nejsem tu sama," podívala jsem se opět na ležícího Prooxyho. Takový kluk by o mě ve střízlivosti ani nezavadil, pomyslela jsem si.
,,Ále, máš tam chlapa!" křičela Sára. Slyšela jsem hvízdnutí. Holky nejspíš spaly u některé z nich.
,,No," přiznala jsem.

,,Kdo to je?" zeptala se.
,,To je jedno, jen mám teď výčitky," povídala jsem a sedla jsem si na kraj postele, byla jsem ve spodním prádle, tak jsem přes sebe přetáhla kus peřiny a čekala na odezvu.
,,Měla jsi narozeniny, ber to jako dárek," radovala se Sára a holky určitě přikyvovaly, znám je.
,,Víš co, ozvu se ti až odejde, zatím," vychrlila jsem ze sebe, jelikož se Prooxy pohnul a nechtěla jsem aby něco slyšel. Odložila jsem mobil na noční stolek a chvíli na něj koukala. Překulil se na záda a otevřel oči.
,,Dobrý ráno, Fialko," řekl a pousmál se.
,,Ahoj, je ti dobře?" zeptala jsem se hned. Jasně, nic lepšího tě nemohlo napadnout, Amy!
,,A víš, že ani ne? Třeští mi hlava, včera jsme to s těmi panáky přehnali," pomale se zvednul s rukou za hlavou a koukal se po pokoji.
,,Donesu ti vodu a prášek," oznámila jsem a vstala jsem, peřinu jsem nechala spadnout, bylo mi jedno, že mě uvidí.
,,Díky," zavolal na mě, při mém odchodu z pokoje.
Donesla jsem mu slíbenou vodu a prášek a koukala na něj.
,,Máš výbornou postavu," řekl místo poděkování a prášek zapil. Začervenala jsem se a šla se obléct.
,,Asi bych měl jít, abych tě nezdržoval," vstal a začal hledat svoje oblečení.
,,Dobře," čekala jsem a pak s ním šla do předsíně.

,,Jo a dáš mi číslo? Rád bych tě ještě viděl," otočil se na mě s očekáváním.
Nadiktovala jsem mu číslo a on mě ještě políbil na rozloučenou.
Padla jsem zády ke zdi a sesunula se na podlahu. Nerozuměla jsem tomu, ale okouzlil mě.