Trust me

Kapitola dvanáctá

Máme tu další dílek. Shezulka je v lázních, takže je lehce víc produktivní.^^
Užijte si trochu aww momentu a psychopatismu...~

Shina

Společně s Hichigem jsem došla do svého provizorního domova, kde jsme proběhli jako myšky, jen abychom o sobě nedali nikomu moc vědět. Stále jsme se drželi za ruce, ani jeden jsme tomu druhému nedovolili se pustit. Kdyby nás tak viděl Reiji, asi by se zbláznil, jaký vztah si to Hichigo vytvořil k jedné z jeho hraček.

Skrze almaru a po zdolání schodů jsme se dostali do mého království. Hichigo odemkl a opět za námi zamkl, aby to nebylo podezřelé. Shodili jsme na hromadu všechny mokré věci, tu jsme odhrnuli na stranu. Chtěla jsem teď jen dvě věci: teplou vanu a spánek. Venku se před naším vstupem dovnitř začalo stmívat.

Zamířila jsem k menším dvířkům od ještě menší koupelny, které jsem objevila teprve před nedávnem. No, netušila jsem, jak jsem tu dlouho, takže bych nemohla říct, jak dlouho to je zpátky. To je fuk. Otevřela jsem je a s úsměvem se ještě otočila na Hichiga se slovy: ,,Dáš si pak taky vanu?"

Přikývl, nějak se nad tím nezamýšlel. Kývnutí jsem mu opětovala a zaplula dovnitř. Zavřela jsem za sebou a vysoukala se ze zbytku oblečení, zatímco jsem si nechala napustit vanu až po okraj. Sebrala jsem z malého stolečku vedle umyvadla gumičku a poupravila si své havraní vlasy - vytáhla jsem je do vysokého drdolu skoro až na vršek hlavy. Jako obvykle mi několik pramínků spadlo kolem tváří a já se je marně pokoušela dostat na původní místo.

Naložila jsem se do horké vody a úlevně vydechla. Tohle byla moje oblíbená lázeň. Jak jsem vlezla dovnitř, trocha vody vystříkla ven a namočila podlahu. Nad tím jsem pokrčila rameny a dál se cachtala. Ucpala jsem si nos a smočila si i hlavu - mohla jsem si to dovolit bez všelijakého odlíčení, jelikož jsem na sobě nic takového jako make-up neměla. Měla jsem vlasy dost mastné.

Po důkladném umytí mé hřívy i těla jsem ještě nějakou dobu setrvávala v již chladnější vodě a užívala si ten moment, kdy jsem byla nikým nerušena. Když jsem chtěla vylézt ven, moje poklidná nálada byla vystřídána panikou. Nikde jsem neviděla svůj ručník. Nenechala jsem ho snad na pokoji, že ne?!

Začala jsem vyšilovat a přemýšlet o tom, že bych vylezla, neotřela se a prostě počkala než uschnu, ale to by zabralo hodně času a navíc bych musela utírat podlahu o mnohonásobně větší ploše než doposud. Do toho se mi moc nechtělo. S povzdechem jsem se z vany zvedla a rukama zakryla co nejvíc toho šlo. Jednou rukou poprsí a tou druhou jisté jiné partie. S červení ve tváři jsem zavolala: ,,H-Hichigo?"

Bělovlásek seděl přímo za dveřmi, proto jeho odpověď byla okamžitá. ,,Noo?"

,,Mohl bys..." Kousla jsem se do rtu. Opravdu dělám něco takového? Byla jsem červenější než rajče. ,,Do-donesl bys mi ručník? Musel zůstat někde v pokoji... a... no... prostě mi ho dones." Tak, trapná žádost byla za mnou. Teď přichází ještě ta trapnější část. Netušila jsem, že se mu ukážu nahá tak brzo. Ale co se dalo dělat.

Shirosaki se pokoušel držet si poker faceů. Po vyslovení celého mého přání se rozesmál. Zachmuřila jsem se. Zaslechla jsem, jak se zvedá ze země a chodí po pokoji. Netrvalo mu dlouho můj slavný ručník najít, protože ležel zmuchlaný na stolku, kam jsem ho včera musela hodit. Zaklepal mi na dveře a zeptal se: ,,Můžu?"

Přikývla jsem. Až pak mi došlo, že mu to musím dát vědět po hlase. Povzdechla jsem si a svěsila hlavu, až mi rudý obličej zaplavily mokré prameny vlasů, které mi tvořily jakýsi závoj. ,,Pojď." Necítila jsem se zrovna dobře, bylo mi opravdu trapně. Neodvažovala jsem se na něj ani podívat. Zavrzaly dvířka a já věděla, že je v místnosti. A sleduje mě. Vykoktala jsem: ,,P-polož ho n-na mě... a jdi p-pryč..."