Bloodline

Kapitola 1.

Znuděně jsem vyhlížela ven z okna na nebe, kde se právě zatahovaly mračna. Povzdechla jsem si a stočila pohled k učiteli, který něco vykládal. Neměla jsem náladu na učení. Cítila jsem, že musím někoho zabodnout, jinak se zblázním. Přemýšlela jsem, že možná někoho zkusím zapíchnout tužkou. Do tepny by to bylo fajn, pokud by byla dost ostrá. Zrovna jsem se odsunovala ze židle a chtěla si to namířit ke své spolužačce vedle mě, ale někdo zaklepal na dveře. A tak jsem se posadila a chladně sledovala, kdo mě to vyrušil.

„Dále" ozvalo se zpoza dveří. Otevřela jsem dveře a ocitla se uprostřed džungle, kde jsem jedinou potravou byla já. Teda, alespoň jsem si tak připadala. Vešla jsem dál do třídy. Prohlédla jsem si každého co nejpečlivěji a zastavila se u jedné dívky, co si právě sedla na židli. Měla dlouhé černé vlasy a červené oči. Její výraz na tváři nevypadal zrovna nejpřívětivěji. Odvrátila ode mne hlavu.
„Ahoj, ty jsi ta nová studentka, že?" pokývla jsem hlavou a zahleděla se do země. Neměla jsem chuť se s někým vybavovat. „Mohla bys nám něco o sobě říct?" vzdychla jsem a podívala se po ostatních.
„Fajn," začala jsem znechuceně. „Jsem Shino. Stačí?" Učitele můj rozsáhlý projev zřejmě udivil. Nálada na bodu mrazu mi akorát posílila chuť někoho rozřezat na kusy. Nad svou myšlenkou jsem se pousmála.

"Tse," Odfrkla jsem si. Dělalo se mi zle jen z toho, jak jí ten učitel snažil přinutit něco říct. Já osobně bych ho zabila, pokud by mě takhle nutil. Doslova. Dál jsem se dívala z okna. Nikdy jsem si nové žáky neprohlížela. A proč bych měla? Nepotřebovala jsem vzhled k tomu, abych je zabila. Chtěla jsem jít už na pokoj. Chtěla jsem někoho zapíchnout. Hodila jsem rychlý vražedný pohled na tu holku. Jak se říkala, že se jmenuje?... Shino...? To ona mi to překazila. Začala jsem k ní pociťovat lehkou nenávist. Ale zároveň mi přišla taková zvláštní... Jiná, než ostatní.

„Tak se zatím posaď k Ayami a o tvém chování si promluvíme." Řekl výhružně učitel a třídou se rozlehl posměšný smích. Měla jsem sto chutí vzít mu to kružítko ze stolu a všechny do jednoho tu probodat! Sedla jsem si vedle vyzáblý holky s růžovými vlasy a příšerným make-upem. Proboha, vypadal jak štětka. Zajímalo by mě, jak dlouho vydržím odolávat pokušení někoho zavraždit, protože tu jsem deset minut a už mě to tu sere! Naposledy jsem sklouzla pohledem k holce, co se dívala z okna. Zdála se taková... Jiná. Dál už jsem ji nechala být, vzala si nůžky a začala vyrývat do lavice nevhodná slova.

Po očku jsem jí sledovala. Pokud nechce mít problém, neměla by tohle dělat. Jsem zvyklá, že všichni žáci tu, se snaží chovat slušně. Nebo alespoň před učitelem. Proto mě tahle holka celkem překvapila. Začala jsem nehty znuděně bouchat do lavice a tím přerušovala ten jeho příšerný výklad. Věděl, že na mě by si měl dávat pozor. Nevím proč, ale většinou se mi vyhýbal a ani mě nevyvolával. Jako kdyby věděl, že pokud by si moc dovolil byl by mrtvý. Posměšně jsem se mu dívala na záda, které hrbil kvůli otravnému zvuku, který ho vyrušoval. Ale nic neřekl. Po hodině jsem vyrazila ze třídy mezi posledními. Neměla jsem trpělivost a v té mačkanině, která vždycky byla u východu ze třídy, by mi asi nervy praskly.

Zůstala jsem ve třídě a čekala, než všichni odejdou, abych si mohla poslechnout učitelovo kárání. Poslední odešla ta černovlasá. Ta jiná.
Když učitel skončil se svou přednáškou o správném chování k dospělým osobám, dělalo se mi zle. Ty jeho brejle a baculatý tváře! Kdyby skončil o dvě minuty pozdějš, nejspíš by z něj nic nezbylo. Vydala jsem se na chodbu a vrážela do lidí, co mi překáželi v cestě. Snad všichni na mě čučeli s otevřenou pusou. Ostatně, jako na všech předchozích školách. Nevěděla jsem, jestli koukají na moje tetování nebo oblečení, ale bylo mi to fuk. Celá škola mi je ukradená. Rozhodla jsem se další hodinu vynechat. Zamířila jsem ven, ale cestu mi zkřížila jedna červenooká mrcha...

Dívala jsem se před sebe a pomalu šla do třídy. Jenže jsem se zastavila, když do mě vrazila ta nová. Chápu, že si razila cestu davem, ale já dostala vztek. Než se kolem mě prodrala, pevně jsem ji chytla za ruku a zmáčkla. Nejradši bych ji tu ruku zkroutila, ale tady v davu to nebyl vhodný nápad. Místo toho jsem jí propalovala pohled a dávala tím najevo, ať si na mě dá pozor.

„Co ti sakra je?" vyjekla jsem na ní a pár lidí okolo nás se na mě nevěřícně podívalo. Vykroutila jsem se z jejího sevření a rychlým krokem se odebrala k východu. Venku jsem si našla tišší místo a sedla si, dokud jsem nezaslechla zvonek oznamující hodinu. Pak jsem z tašky vytáhla kapesní nožík, otevřela ho a vyhazovala do vzduchu. Neměla jsem strach z toho, že bych se mohla pořezat, bylo mi to jedno. Při pomyšlení, co může mít ta holka s, přiznávám – děsivýma červenýma očima za problém, jsem nůž namířila na motýla na stromě. Byla to přesná střela. Nůž prošel středem těla motýla a zabodl se do stromu. Zaslechla jsem... Potlesk?

Když vyrazila pryč, mířila jsem si to tiše za ní. nudila jsem se a do třídy jsem se fakt vracet nechtěla. Připadalo mi zajímavé jí sledovat. Třeba by se odebrala do nějakého tmavého rohu a já jí tam mohla zabít. Ale ona si místo toho sedla na lavičku a hrála si s nožíkem. Sice to bylo tišší místo a lidi tu nebyli, ale i tak. Nějaká ulička by byla lepší. Opřela jsem se o zeď kousek od ní, ale ona si mě stále nevšimla. A tak jsem jí sledovala se založenýma rukama na prsou. Překvapilo mě, když jedním švihem zabodla motýla. takovou přesnost jsem na nikom neviděla. Nenapadlo mě nic jiného než zatleskat. Nebývá moc často, že mě někdo umí překvapit. Ale ona mě překvapila už podruhé. Hodila jsem na ní pohled a ušklíbla se.

Shino- Kirby
Červenooká mrcha- Kája :D