Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 2.

Ráno jsem se probudila velmi brzy. Dneska má přijet někdo z Bradavic. Doslova jsem vylítla z postele. Bohužel jsem to neubrzdila a přepadla jsem po hlavě dopředu. To bych ani nebyla já, kdyby se něco takového nestalo. Zvedla jsem se a rychlostí blesku jsem se přiřítila ke skříni. Vytáhla jsem černé tílko a maskáčové kalhoty. Ponožky jsem si nebrala, je to zbytečný. Zavřela jsem skříň a přeběhla do koupelny. Možná si říkáte, že musím dělat strašný kravál, ale opak je pravdou. V koupelně jsem si vyčistila zuby a rozčesala vlasy. Ty jsem si pak svázala do vysokého drdolu. Rychlostí světla jsem seběhla schody a vběhla do Miiny ložnice. ,, Mio, Mio, vstávej. Dneska přijede někdo z Bradavic. Tak Mio honem. Chceš abych si pro tebe zašla?!" křičela jsem z plna hrdla. ,, Angel... Kolik je hodin?" zaskuhrala Mia. Podívala jsem se na hodinky. ,,Už je půl osmý. Mio honem..." ,,No jo, už jsem vzhůru." zasténala Mia a já radostně odhopsala. Šla jsem Mie uvařit kávu a sobě čaj. Černý s mlékem, jakej jinej. Vyndala jsem chleba, máslo a med. Med máme od kamarádů a je výborný. Namazala jsem snídani a připravila ji na stůl. Jenže Mia nikde. Šla jsem tedy do jejího pokoje a co nevidím. Mia spí. Má otevřenou pusu a ruku přehozenou přes obličej. V mých očích se ďábelsky zablesklo. Vyběhla jsem z pokoje a čapla hrnek s ledovou vodou. Musím to udělat rychle, Mia se totiž za mnou vyřítí jak raketa a pokud neuteču, tak budu ráda, když neskončím v řece. Vedle naší zahrádky totiž protéká řeka a za ní je les. Udělaly jsme s Miou můstek, takže to nemusíme celý obcházet. Došla jsem k posteli a vylila na Miu obsah hrnku. Pak jsem se dala na útěk. Slyšela jsem, jak za mnou letí bačkora a tak jsem se skrčila. Proletěla mi nad hlavou a já zahnula do kuchyně. ,, Pojď sem ty malá vochechule, nebo dopadneš špatně!" zavřískala Mia a stále se hnala za mnou. ,, Nikdy! Já se nikdy nevzdám!" Vykřikla jsem a vyběhla z domu. Měla jsem velkej náskok, tak jsem se schovala za keř. Mia stála na terase a hledala mě, ale pak se otočila a zamířila zpátky. Já jsem přeběhla pod moje okno a začala šplhat na strom. Pak jsem se vytáhla na jednu větev a přelezla jsem oknu. Skočila jsem do pokoje a vyplížila jsem se k schodům. Tyhle naše souboje byli klasicky v pondělí, středu a pátek. Občas i ve čtvrtek. Já jsem takové to ranní ptáče, no a Mia je přesný opak. Potichu jsem seběhla schody a po břiše jsem se sklouzla přes chodbu. Nakoukla jsem do kuchyně. Mia seděla za stolem a popíjela kávu. V ruce držela noviny a zachmuřeně četla stránku. Přeplazila jsem se za linku a vystrčila hlavu. Možná byste si o mě mysleli, že jsem blázen, ale tohle byla strategie překvapení. Přeplazila jsem se a klekla jsem si. Došoupala jsem se za Miu a děkovala jsem za to, že jsem metaformág. Nos se mi pomalu prodlužoval v zobák. Stoupla jsem si, a když jsem měla zobák u Miinýho ucha, klapla jsem. Mia měla bohužel jinou reakci, než jsem čekala. Lekla se, to jo, ale švihla mě novinami přes hlavu. Začala jsem se strašlivě smát. ,, 3:2 pro mě Mio. Vyhrála jsem." vískala jsem a tancovala vítězný taneček. Najednou se ozvalo Vžm a před námi stála žena v zelených šatech a špičatým kloboukem na hlavě. Strašlivě jsem se vyděsila, takže mi podjely nohy a já jsem se rozplácla na zemi. Mia mě zvedla a pak šla za tou ženskou. Chtěla něco říct, ale ta paní promluvila první. ,, Dobrý den, jmenuji se Minerva McGonagallová a jsem zástupkyně Albuse Brumbála, ředitele Bradavic. Přišla jsem vám vše vyjasnit." ,, Ehm... Já jsem Mia Harperová a tohle je moje svěřenkyně Angel Roselline. Prosím posaďte se u nás. Mohu vám něco nabídnout?" zeptala se Mia a já jsem pouze kulila oči. ,,Dala bych si čaj, je jedno jaký. Moc vám děkuji. Angel jak jistě víš, jsi kouzel... Tvoje vlasy? Náš je stále modré?" ,, Ehm ne, víte, já jsem metaformág. Pan ředitel mi to napsal do dopisu. Mění se podle nálady." řekla jsem a zase jsem si vlasy změnila. McGonagallová pouze pokývala hlavou a pokračovala. ,, Jak jsem řekla, ty jsi kouzelnice a budeš studovat na kouzelnické škole jménem Bradavice. Před začátkem roku si s tvou opatrovnicí půjdeš koupit pomůcky. Vše koupíš v Příčné ulici. Tvůj strýc ti zanechal nějaké peníze. Do Příčné ulice se dostanete přenášedlem. Tady máte. Angel ty se dotkneš přenášedla a řekneš Příčná ulice. Do Bradavic se dostaneš vlakem z nádraží Kind's Cross." kývala jsem na souhlas. Přenášedlo byla taková brož s perlou. Vzala jsem ji a odnesla na krb. Když Mcgonagallová odešla, byl čas oběda. Odpoledne jsem strávili na zahradě. ,, Těšíš se do Bradavic?" zeptala se mě Mia. ,,Celkem ano, ale nevím, co mám čekat. Vím jen, že budu moci vyzkoušet své žertíky. Na to se těším." Mia mě sežehla pohledem. ,,Jestli tě vyhodí, tak si mě nepřej." Věnovala jsem jí vítězný úsměv a lehla jsem si do trávy. ,, Mio, nepůjdeme do tvojí kavárny? Mohly bychom dneska výjimečně otevřít i v sobotu. Prosím..." Mia vlastnila krásnou kavárnu. Po škole jsem jí tam chodila pomáhat. Pekla jsem tam vynikající cookies sušenky. Všem moc chutnaly. ,, No jo, tak se pojď převléknout. V maskáčích mi tam nepůjdeš jasný?!" řekla Mia a já se zvedla a objala ji. Pak jsem běžela ke stromu a začala šplhat. Přelezla jsem větev a skočila do okna. Mia nad tím jen zavrtěla hlavou. Moc dobře si pamatovala, jak jsem za ní přiběhla a říkala jí že to jo o dvě minuty rychlejší. Když jsem byla v pokoji, tak jsem ze skříně vytáhla bílé šaty po kolena s rudou stuhou v pasu. Obula jsem si bílé baleríny a svázala jsem si dva francouzské copy. Seběhla jsem schody a s Miou jsme vyrazily.

Když jsme dorazily ke kavárně. Mia odemkla a já jsem přetočila cedulku s nápisem zavřeno na otevřeno. Kavárna byla útulná. Vše bylo laděné do bílé a čokoládové barvy. Malé stoličky s křesílky. Nejhezčí bylo ale křídlo v rohu kavárny. Kdo uměl hrát, tak si mohl u nás zahrát. Většinou jsem ale hrála pouze já. Měla jsem talent. Složila jsem asi pět skladeb. Takže když měl nějaký zákazník zájem, tak jsem hrála. Otevřela jsem křídlo a začala hrát pomalou skladbu. Mia otevřela okna a šla do kuchyňky. Najednou se rozezněl zvonek a já jsem zvedla hlavu. Do kavárny vešla rodina s dvěma dívkami. Mohlo jim být jako mě. Jedna měla hnědé vlasy a oči stejné barvy a druhá byla zrzka se smaragdovýma očima. Zvedla jsem se a zašla za pult. Uvázala jsem si malou červenou zástěrku, která byla od pasu do půli stehen a šla jsem s nápojovým lístkem obsloužit zákazníky. ,, Dobrý den, vítám vás v Andělské kavárně. Tady je váš lístek, a pokud vám mohu něco doporučit nebo poradit, stačí říct." řekla jsem zdvořile a usmála jsem se. Zákazníci mi úsměv opětovali a hnědovláska promluvila. ,,Mohu se zeptat, nemáte tady horkou čokoládu?" ,,Ano, máme domácí a podáváme k ní cookies sušenky." mile jsem odpověděla a vytáhla jsem zapisovací lístečky a propisku. Tentokrát promluvila asi její matka. ,, Dobrá, já si dám cappuccino a vy si dáte co?" otočila se na muže a dívky. ,, Já si dám klasickou kávu." ,,A my si dáme tu čokoládu. Děkujeme." řekla ta zrzka a oslnivě se na.mě usmála. Já si to zapsala a vzala jsem si lístek. ,, Omlouvám se, ale asi to bude chvíli trvat. Musíme rozehřát čokoládu a upéct sušenky. Před chvílí jsme otevřeli, ale jestli někdo z vás umí hrát na klavír, tak si může zahrát." řekla jsem a ukázala na křídlo. Naposledy jsem se usmála a odešla jsem. Když jsem vešla do kuchyně, Mia už rozehřívala čokoládu a troubu. ,, Jednou cappuccino, klasickou kávu a dvakrát horkou čokoládu se sušenkami." zvolala jsem a začala míchat těsto. Práce mi šla od ruky, takže ani ne za deset minut se už peklo. Vzala jsem tác se sklenicemi a donesla je k Mie, ta do nich nalila kávu a čokoládu a já jsem to položila na pult. Vytáhla jsem z trouby sušenky a dala je k oknu vychladnout. Když vychladly, dala jsem je na talířek a spolu s pitím jsem vyšla do lokálu. Vůně kávy se rychle roznesla po místnosti. Kličkovala jsem mezi stoly, až jsem došla k rodince. Postavila jsem na stůl jejich objednávku a doprostřed stolu jsem položila osm sušenek. Popřála jsem jim dobrou chuť a když jsem chtěla odejít, zastavila mě ta paní. ,, Mohu se zeptat, y umíte hrát na klavír?" ,,Ano" odpověděla jsem. ,,A mohla byste nám něco zahrát?" pouze jsem kývla a otočila jsem se ke klavíru. Jenže mě zastavila věta zrzky. ,,Tak co Kate, těšíš se do Bradavic?" strnula jsem na místě. Otočila jsem se zpátky a zeptala jsem se ,,Omlouvám se za nezdvořilost, ale vy taky pojedete do Bradavic?" ,, Ano, dopis nám přišel před třemi dny. Tobě taky?" polkla jsem ,,Ano, ale přišel mi dnes. Takže se ještě uvidíme." Muž se narovnal a hlubokým hlasem řekl. ,, Já jsem Jonh Blake a tohle je moje manželka Amanda. Naše dcera Kate pojede do Bradavic tady s Lily Evansovou poprvý. Jak se jmenuješ?" ,, Jmenuji se Angel Roselline a těší mě, že vas poznávám. Je to příjemné zjištění, že se v mém okolí nachází někdo, kdo je stejný jako já." odpověděla jsem a čekala na odpověď. Tentokrát promluvila Amanda. ,, Mohla bych mluvit s tvou maminkou nebo s tatínkem? Vlastní tuhle restauraci ne?" ,, V tom bude menší problém" zbledla jsem. ,, Já nemám rodiče, stará se o mne jejich bývalá kamarádka. Počkejte, zavolám ji." odběhla jsem do kuchně a tam jsem všechno vysvětlila Mie. Ta pak šla a já zůstala v kuchyni. Začala jsem brečet. Zase jsem si vzpomněla na rodiče a na to, co mi udělali. Sáhla jsem si pod žebra a nahmatala tu jizvu, díky které jsem začala nenávidět rodiče. Otřela jsem si slzy a uloupla jsem si kousek čokolády. Vyšla jsem z kuchyně a zamířila k Blakeovým. ,, Ahoj Angel, domluvila jsem ti, že s Blakeovými můžeš jet nakupovat věci." usmála se na mě Mia. Kývla jsem radostně a šla jsem si s Lily a Kate hrát ke klavíru. Učila jsem je lehoučkou skladbu, kde se střídalo několik tónů. Nikdo už nepřišel, tak si Mia povídala s Blakeovými a já si s holkami hrála. Staly se z nás dobré kamarádky. Těšila jsem se, až mi přijde dopis s pomůckami a my půjdeme nakupovat. Když byl večer, tak jsme zavřely a vydaly jsme se s Miou domů.

Nová kapitola je venku. Omlouvám se za chyby a překlepy. Doufám, že se vám to líbí. :) Sara