Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 7.

Byla jsem uprostřed snu. Byl krásný, ale najednou mě něco mokrého probudilo. Trhavě jsem se posadila a viděla jsem, jam Mia utíká pryč. Na nic jsem nečekala a přeběhla k oknu. Přelezla jsem po větvi a slezla dolů. Mia vyběhla ven a schovala se za křeslo. Byla ke mně zády. Potichu jsem se přiblížila a pak jsem na ni vybafla. Zatím co Mia rozdýchávala srdeční zástavu. Já se svalila na zem a řehtala se jak smyslů zbavená. ,, To je nefér, já zapomněla na okno!" zasténala Mia a já se začala smát ještě víc. Jestli tenhle záchvat přežiju, tak se budu hodně divit. Smála jsem se a smála. Můj smích byl nakažlivý. Mia se začala smát taky. Pak se ale najednou ozvalo chrochtnutí. ,, Mia chrochtáhhahahaha!!!" zahýkala jsem a smála se jak blázen. Pak jsem, ale zmlkla. ,,Až mi bude sedmnáct a budu moct kouzlit mimo školu, tak tě tak zliju vodou. No jen počkej." a zase jsem se začala smát. ,,Pojď se nasnídat Mio a mimochodem... Vyhrála jsem." řekla jsem a sladce jsem se usmála. Když jsem s Miou přišla do kuchyně, stál tam dort a všude byly balonky. Nechápavě jsem se podívala na Miu pouze řekla. ,,Vždyť máš dneska narozeniny. Čemu se divíš?" ,, Co? Dneska? Počkat, ajó." přiběhla jsem k Mie a objala jsem ji. Dnes mi bylo dvanáct. ,,Všechno nejlepší An." zvolala Mia ,,Děkuju Mio!" ,,Tak jdeme rozbalit dárky ne?" zeptala se mě. Horečně jsem pokývala hlavou a rozeběhla jsem se ke stolu. Sfoukla jsem dvanáct svíček něco jsem si přála. ,,Tady máš An." Mia mi podala malou krabičku. Když jsem ji otevřela, byl v ní nádherný přívěsek s řetízkem.
Bylo to malé srdíčko. Jedna půlka byla modrá a druhá stříbrná. Usmála jsem se na Miu ,,Moc ti děkuju, je nádherný. Připneš mi ho?" ,,Jsem moc ráda, že se ti líbí. Snažila jsem se sehnat červený, ale neměli." řekla a připnula mi ho na krk. ,,To vůbec nevadí. Je nádherný." Potom jsme si nakrájeli dort. Byl moc dobrý, čokoládový. Když jsme dojedly, šly jsme se převléknout. Bylo deset hodin tak jsme vyrazily do kavárny. Celý den proběhl prakticky v klidu. Občas někdo něco rozbil, ale nic nového.

Po dvou týdnech

,,Angel, dneska povedeš kavárnu sama. Já si musím jet něco zařídit. Ty to zvládneš. Měj se." Mia odešla. Stála jsem jak přimražená. Fajn, s chutí do toho a půl je hotovo. Oblékla jsem si ty bílé šaty a vlasy jsem si stáhla do drdolu. Vypadly mi z něj nějaké prameny, ale to byl účel. Obula jsem se a zamkla domeček. Cesta byla krátká. Když jsem otevřela a přetočila cedulku. Musela jsem se usmát. Chybělo mi to. Uvázala jsem si zástěru. Mia koupila nové. Byly i přes hrudník a byly květované. Byly moderní, ale jednoduché. Moc se mi líbily. Zašla jsem rozehřát čokoládu a troubu. Těsto jsem zmákla rychlostí blesku, a když jsem si myla ruce ozval se zvonek. Když jsem přešla do lokálu, málem se mnou seklo. U jednoho stolku seděl James se Siriusem a Remusem. Byli tam s nimi asi manželé Potterovi. Nadechla jsem se, abych se uklidnila, a s lístkem jsem k nim došla. ,,Dobrý den, vítám vás v Andělské kavárně. Pokud budete chtít něco doporučit nebo poradit, stačí říct." James se Siriusem se začali smát. ,,Ahoj Angel, co tady děláš?" zeptal se James. ,,No já nevím, asi tady pracuji..." odpověděla jsem. Teď se začali smát i dospělí. ,,Omluvte našeho syna, ale občas pokládá divné otázky. Mohu se vás zeptat, odkud se znáte." ,,My tři jsme spolužáci z Bradavic." Paní pokývala hlavou a představila sebe i manžela. ,, Já jsem Angel Roselline. Těší mě, že vás poznávám. Tak co si dáte?" kluci si dali čokoládu a manželé Potterovi si dali klasickou kávu. Odběhla jsem do kuchyně a vyndala z trouby sušenky. To bylo jen tak, tak. Zatímco se chladily, udělala jsem kávu s čokoládami. Krásně jsem to naservírovala a šla jsem do lokálu. Najednou ale James něco vystřelil a musela jsem rychle uhnout. Udělala jsem elegantní otočku a kupodivu nic nerozlila. Když jsem došla ke stolu, paní Potterová vlepila synovi pohlavek. Uchechtla jsem se a postavila objednávku na stůl. ,,Mohu se zeptat, to s tebou dělali kluci ty války?" kývla jsem na souhlas a sežehla Blacka s Potterem pohledem. Pan Potter se začal smát. ,,To musela mít tvoje maminka s tatínkem radost. Jak reagovali?" instinktivně jsem couvla a do očí se mi nahrnuly slzy. ,,Já nemám rodiče." zašeptala jsem a otočila jsem se. Vydala jsem se ke kuchyni. Najednou začalo pršet. Byla hrozná bouřka. Rychle jsem zavřela v lokálu okna a přešla jsem do kuchyně. Když bylo vše zavřené, přešla jsem ke kase. Sepisovala jsem jejich účet. Jedna neposlušná slza mi stekla na líci. ,,Nechtěl jsem... Já jsem nevěděl že..." hlas se pana Pottera zlomil. ,,To je v pořádku, nic se nestalo." ,,Chceš obejmout?" zeptala se mě paní Potterová jemně. Kývla jsem a objala ji. ,,A říkal vám váš syn, jak byl obarvený na růžovo?" nadhodila jsem. Všichni se rozesmáli, až na Jamese. ,,Proč tady máte ten klavír?" zeptal se Remus. ,,Hraju na něj, když někdo chce." ,,A zahraješ nám?" zeptal se pan Potter. Kývla jsem na souhlas a začala jsem hrát skladbu River flows in you. Když jsem dohrála, dorazila Mia. Seznámila se s Potterovými a s kluky. Když odešli, začali sem postupně hrnout lidi a my jsme s Miou měly, plné ruce práce. Vím, že přátelství mezi mnou a Poberty nevzniklo. Těšte se Poberti.

Další kapitola je na světě. Asi je trochu smutnější, ale co. Chtěla bych vám všem moc poděkovat, že to čtete. Omlouvám se za chyby a překlepy. :) Sara