Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 8.

,,Hele Mio, myslíš, že bychom mohly jen do Příčné ulice? Kvůli učebnicím a tak. Navíc bych si chtěla koupit koště." ,,Jasně, ale to koště nebude potřeba. Tvůj strýček vyrobil jedno z nejrychlejších košťat. Počkej, donesu ti ho." Cože?! Strýček vyráběl košťata? Hustý!!! Když se Mia vrátila, držela moc hezké koště. Podala mi ho. ,,Sleduj." položila jsem koště na zem a natáhla nad něj ruku ,,Hop!" koště vylétlo do mé ruky. Mia otevřela pusu. Nasedla jsem na koště a vznesla jsem se. Ještě že máme vysoký strop. Levitovala jsem asi metr nad zemí a pak jsem se snesla dolů. Mia na mě stále koukala s otevřenou pusou. Rozpustile jsem na ni mrkla. Odnesla jsem koště do pokoje a vyrazily jsme na nákupy do Příčné ulice. Nejprve jsem se stavila v knihkupectví. Koupila jsem si knížku o Famfrpálu. Chtěla bych hrát, jako střelkyně. Potom jsem si koupila nějakou objemnou knihu na čtení a učebnice. Samozřejmě jsem se nezapomněla stavit u taškáře. Ten prodavač, co mi dal minulý rok tu bombičku, mi doporučil mizící prášek, nové bomby hnojůvky a pak, když jsem mu vyprávěla, jak jsem nastrčila bombičku ve vlaku, mi na papírek napsal ruzná žertovná kouzla a vysvětlil mi, co dělají. . Koupila jsem i jeho bombičky. Když jsem měla vše, stavily jsme se s Miou v cukrářství. Koupila jsem čokoládové žabky, Bertíkovy fazolky 1000× jinak, dýňové paštičky a tak. Pak mě něco napadlo. ,,Hele Mio, až budeme doma. Nechtěla by ses proletět na koštěti? V lese, na té mýtině." ,,Tak jo, moc ráda." když jsme se přemístily, odnesla jsem vše do pokoje a pustila jsem Amálku, musí se proletět. Vzala jsem koště a seběhla schody. Mia tam už čekala. Společně jsme vyrazily do lesa. Když jsme byly na mýtině. Položila jsem koště na zem a došla jsem k Mie. ,,Až budeme na koštěti, budeš se mě pevně držet. Já budu létat při zemi, takže kdyby se něco stalo, tak budeme nízko." kývla a já jsem došla ke koštěti. ,,Hop!" Nasedla jsem a Mia si sedla za mě odrazila jsem se a letěli jsme. Mia byla úplně unešená. Létaly jsme asi hodinu a pak jsme přistály. ,,Teď mi ukaž něco hustýho. Prosím." zaprosila Mia. Místo odpovědi jsem vzlétla a velikou rychlostí. Kličkovala jsem mezi stromy a uhýbala větvím. Myslím, že bych mohla být střelkyně. Za letu jsem sebrala velkou šišku a prohodila jsem jí mezi dvěma větvemi. Jo, přihlásím se na konkurz. Přistála jsem a Mia začala tleskat. ,,Úžasný. Přihlas se na ten Tamfdentál." ,,Co? Jo ty myslíš Famfrpál." začala jsem se smát. ,,Jo, tohle myslím, budeš dobrá. Určitě." pouze jsem kývla a vydaly jsme se zpátky. Další dny jsem chodila do lesa a fotbalovým míčem jsem se trefovala do štěrbin mezi větvemi. Učila jsem se různé manévry a úhyby. Podle Mii jsem byla dobrá. Když jsem se vrátila z "tréninku" musela jsem si jít zabalit, zítra odjíždím do Bradavic. Zavřela jsem dveře a zvětšovacím kouzlem jsem zvětšila vnitřek kufru. Naskládala jsem tam oblečení, učebnice, hábity, pomůcky, koště... Seběhla jsem na večeři a pak jsem šla spát.

Další kapitola! Omlouvám se za chyby a překlepy. Jo a taky se omlouvám za to, že je krátká. Vynahradím vám to. Děkuju vám, za vaši podporu a váš čas. Doufám, že vás to baví. :)