19.Část

101 7 0
                                    

-Pohled Míši-

"Ahoj Váďo" řekla jsem, když jsem otevřela Vadimovi dveře.. "Ahoj Miško" řekl a obejmul mě.. Pak už jsem si vydali směr kino.. "Tak co na co půjdem?" zeptala jsem se. "Netuším.." řekl. "Co třeba Papírová města? Chtěla jsem to vidět, ale nakonec jsem do kina nešla, páč se mi tam nechtělo jít samotné" řekla jsem.. "jasné" řekl Vaďa a usmál se.. "A nevadí ti to?" zeptala jsem se ho, protože mi to bylo blbé.. Co když tam Váďa nechce.. "Pohoda, kočko, mě to nevadí, stejně jsem to chtěl vidět..." řekl a mrkl na mě... Moc přesvědčivě to neznělo, ale nic jiného, než abych mu to věřila, mi nezbylo.. Tak jsme si ještě koupili popcorn a colu a šli jsme si sednout na svá místa.
Když film skončil, tak jsme už šli domu.. "Půjdeš nahoru?" Zeptala jsem se Váďi, když už jsme stáli u mě před panelákem.. "No, jestli ti to nevadí..." řekl Vadim.. "Tak jinak bych tě asi nezvala." řekla jsem a mrkla na něj. Chvíli jsem lovila klíče v kabelce a pak jsem konečně otevřela a šli jsme ke mně.. "Dáš si něco?" zeptala jsem se.. "Jen vodu, jestli můžu, děkuju" řekl.. "Jasné, ná, tady máš" řekla jsem a podala jsem mu sklenku s vodou a přinesla jsem chipsy.. "No a co, jak žiješ? Neviděli jsme se od Utuberingu..." řekla jsem.. "No tak víš co, prostě pohoda no natáčení a škola a tak... Co ty?" řekl Vadim "No tak já pohoda, jsem víceméně doma a něco co vlastně asi nevíš, by se našlo" řekla jsem ale nechala jsem to tak a nedořekla jsem to.. "No tak povídej, šup!" řekl Vadim.. "No dobře, ale nikomu to nepovíš, jasné?" řekla jsem.. "Jasné." řekl "Chodím s Ondrou, jakože s Premim" řekla jsem. "Kecáš?!" odpověděl.. "Ne, nekecám, klidně se ho můžeš zeptat, mě je to fakt jedno" řeknu mu.. "okej, já ti věřím" řekl.. "Ty, hele nechceš tady přespat? Mám pokoj pro hosty, takže pohoda, ať nemusí zbytečně utrácet za hotel..." řekla jsem.. "No tak jestli ti to nevadí, tak to bych byl moc rád" řekl.. "To je pohoda" řekla jsem.. "Děkuju moc." řekl.. "Prosimtě dobrý... "Hele, já se omlouvám, ale já jsem hrozně unavená, takže já pujdu spát... Klidně si pusť telku nebo cokoliv.. Chovej se jak doma nemusíš jít spát, jestli nechceš" řeknu s usměvem.. "děkuju moc.. já asi už taky pujdu spát.." řekne a usměje se.. "Dobře, tak pojď, ukážu ti koupelnu a tvuj pokoj.." řeknu "Dobře" odpoví.. "takže tu je koupelna" řeknu a ukážu na malou místnost vedle mého pokoje.. "tady je muj pokoj kdybys něco potřeboval a tenhle hned vedle, ten je tvůj" řeknu.. "dobře děkuju moc seš zlata" řekne a obejme mě.. "jasné, seš kámoš nemáš zač" odpovím.."tak dobrou.." řeknu.. "dobrou" řekl..

-Pohled Niki-
Vyběhla jsem z baráku a zabouchla za sebou dveře. Martin už tu čekal. "Ahoj!" Pozdravila jsem a políbila ho. "Ahoj!" Odpověděl s úsměvem. "Kam půjdeme?" Zeptala jsem se. "To je takové malé překvapení..." Oznámil mi tajemně. "Ale poběž, za chvilku nám jede metro..." Dodal a tak jsme poměrně rychlým krokem vyrazili k metru. Svezli jsme se pár zastávek na Kobylisy a tam přestoupili na tramvaj. Když jsme na Trojské nasedali na autobus, už jsem tušila, kam jedeme. "Tak co, už víš?" Zeptal se Martin. Pravděpodobně si všiml mého nadšení. "Tuším..." Odpověděla jsem s úsměvem. Když jsme vystupovali u Zoologické zahrady, bylo to už jasný. Vážně jsem měla hroznou radost, do Pražské Zoo jsem se nedostala už asi 5 let... "To je úžasný!" Vykřikla jsem a objala Martina, ten se jen zasmál. "Teda, že ti návštěva Zoo udělá takovou radost, to jsem fakt nečekal..." Prohlásil se smíchem.
Nejdřív jsem si myslela, že se půjdeme podívat do Zoo normálně, podle otevírací doby (na což jsme měli už asi jen půl hodinky), pak mi ale Martin oznámil, že zarezervoval noční prohlídku, která začíná za půl hodinky, v devět. Prošli jsme se tedy ještě chvíli kolem a kolem deváté se připojili ke skupině s průvodcem, který nám ukázal krásu noční zoo. Viděli jsme, kromě desítek jiných zvířat, hlavně červené pandy, u kterých strávil celkem dost času Martin a taky vlky, nad kterými jsem se poměrně dlouho rozplývala já. Myslím, že průvodce z nás musel mít radost, když na nás každou chvíli volal, že se posouváme k dalšímu zvířeti... (:D) Největší nadšení všech návštěvníků sklidily pravděpodobně žirafy. Když jsme procházeli kolem lachtanů a průvodce nám řekl ještě několik informací o nich, prohlídka už končila...



Osudové lásky Kde žijí příběhy. Začni objevovat