Story Of My Life

Láska nebo poblouznění?

    „Harry je moje dvojče..."
„Cože?" Dobře... tohle nechápu... Je fakt, že jsou si podobní, ale nikdy by mě nenapadlo, že jsou to bráchové.
„Když jsme se narodili, rodiče se rozvedli., Harry zůstal s mámou a my s tátou se odstěhovali do Český republiky. Nikdy jsme se s Harrym neviděli." Tak to je vážně gól! Nechtěný setkání dvou bratrů po dvaceti letech...
„A on ví, že má bratra?"
„Zřejmě ne... Vybavuju si, jak se vždycky máma s tátou hádali přes telefon. Táta byl pro, máma proti."
„Měl by to už ale vědět. Je to přece jenom dvacet let."
„To by měl... ale proč mu to mám říkat zrovna já? Na druhou stranu – proč to odkládat?"
„Tak jo... půjdem tam spolu, ale nejdřív ti vyčistím ty rány na obličeji!"
Beru si desinfekci a vatový polštářky... Křičí jako holka... Bebíčko! Je vážně horší jak malý dítě! Najednou někdo zaklepe.
„To se tady vraždíte ne?" Dveře se otevřely a v nich stál Harrold. Přichází k posteli, a když vidí Patrika, zaraženě zastavuje. Dělá, jak kdyby právě viděl svoje dvojče...
„Harry... tohle je Patrik..." tázavě se podívám na Patrika a po kývnutí jeho hlavy dodávám: „Tvůj bratr." Harry na mě vyvalí oči a pak si začne prohlížet Patrika.
„Pojďte dolů. Seznámím Patrika s ostatníma, dám mu snídani a pak si o tom popovídáte." Šli potichu za mnou a Harry pořád otáčel hlavu vedle sebe na svého právě nalezenýho, ale nehledanýho bratra.
„Kluci... tohle je Patrik." Říkám ostatním, když už dorazíme do kuchyně.
„A kurva!" řekl Zayn a rozkašlal se, protože mu zaskočil toast.
„Zayn chtěl jenom říct, že jste si hrozně podobní." ozval se Liam. Naznačila jsem jim, ať to teď neřeší, že jim to vysvětlím později. Patrik se posadil a všichni jsme posnídali. Ve vzduchu bylo cítit napětí. Všichni čekali, co se bude dít. Když Patrik dojedl, Harry se zvedl.
„Půjdem to někam probrat, ne? Tady je na to moc nevhodná atmosféra." pronesl k Patrikovi, ten kývl a po rozloučení oba odchází. Jdu je vyprovodit ze dveří.
„Pěkně si popovídejte, ale nepřežeňte to moc s pitím... Došlo mi mlíko!" řekla jsem pobaveně.
„Patriku... můžeš jít prosím napřed a zavolat taxi? Za chvilku jsem tam..." pronesl Harry směrem k jeho bratrovi. Co to zase kuje? Patrik odešel. Harry mě namáčkl na dveře, jednou rukou mě chytl za boky a druhou se opíral o dveře těsně vedle mojí hlavy. To je nádhernej pocit! Možná, že i cítím motýlky v břiše...
„Neměla bys přede mnou mít tajemství. Zvlášť když jde o mojí rodinu." Ani nevypadal moc naštvaně. Spíš se usmíval a v očích se mu leskl chtíč. Je to tak sexy! Nesmím mu podlehnout – nejsem holka na jednu noc – ale jde to vůbec? Nepodlehnout mu?
„To promiň, ale dozvěděla jsem se to přibližně pět minut před tím, než si přišel." Můj hlas se zasekával. Sakra! To mě tolik rozhodil? Nesmí vědět, že mě uvádí do rozpaků!
„To mi chceš říct, že jiná tajemství přede mnou nemáš?" On má tak krásnej hlas! A jak se na mě dívá... Mám chuť mu dát pusu, ale to by si pak zase myslel, že jsem lehko k mání. Sakra! Co teď? Nejdřív bych asi mohla odpovědět na tu otázku...
„No... je pár věcí, o kterých nevíš, ale vzhledem k tomu, že nejsem tvoje rodina, není to tak důležitý."
„Mohla bys bejt moje rodina. Stačí jenom chtít." Vždyť já chci!!! Strašně moc!
„A kolika ženám si tohle už říkal přede mnou?" konstatovala jsem pobaveně.
„Ani jedný!" No jasně...! :D
„A tohle si říkal kolika z nich?" Nevěřím tomu, že jsem první, kterej tohle říká, ale on se na mě dívá tak zdrceně a zklamaně zároveň. Vypadá dokonce, že to myslí vážně! Ale dá se mu věřit? A dost... S pravdou ven!
„Harry... Já tě mám ráda! Seš hodnej, milej a taky moc hezkej, ale..." nestačila jsem ani dopovědět. Začal mě líbat. Tak měkce a krásně jako nikdo předtím. A dokonce bych si troufla tvrdit, že to i hodně prožívá! Připadám si jako by mi mělo každou chvíli vyskočit srdce z hrudi. Až tak moc bije! Břicho mi vibruje a mozek se zbláznil! Chci přestat... Nesmím ho líbat...! Jenže já prostě musím! Začalo to nabírat rychlý obrátky. Líbali jsme se stále prudčeji a ani jeden z nás zřejmě nemohl... nedokázal přestat...! Už nikdy nechci přestat! Je to tak úžasný! A ten jeho dotyk ruky na mojí kůži pod trikem... proudí z něj tolik energie... Najednou zazvonil zvonek... To bude Patrik. V duchu mu děkuju. Stačil takovej kousíček a skončily bysme minimálně v posteli... Snažím se ho od sebe dostat, ale je jak nepříčetnej! Nakonec mě přece jenom přestal líbat a zhluboka dýchal. Opírali jsme se o sebe čelama.
„Harry..." vydechla jsem. Nemůžu ani mluvit! Můj hlas opět selhal.
„Pššt...,"položil mi prst na ústa, „tohle mi stačilo. A ani nevíš, jak nerad teď odejdu za svým bráškou." Že ne? Nejlepší by bylo takhle tu zůstat celou věčnost!
„Ale notak...! Mě už znáš a svého bratra vidíš poprvé v životě. Určitě si máte co říct!"
„To určitě máme, ale ty bys radši trávila svůj volnej čas se svým sourozencem, než s osobou na které ti záleží a kterou nejspíš i miluješ?" Ach můj bože, Harry! Tohle mi nedělej! Ničí mě to! Na tohle odpovídat nebudu!
„Harry... slib mi něco..." Podívám se na něho s prosbou v očích.
„Pro tebe všechno!"
Usměju se na něho, ale už trošku vážněji povídám: „Slib mi, že si od tohohle nebudeš nic slibovat! Ještě teď mi nějak nedochází to, co se právě stalo. Můj mozek se zbláznil. Budu si to muset nechat projít hlavou a ..." opět jsem nedopověděla. Položil mi prst na pusu.
„Neboj... Dám ti čas. Tolik, kolik budeš potřebovat, ale stejně bych byl radši, kdyby to netrvalo moc dlouho."
„Děkuju..." usmála jsem se na něho. On mě pak ještě krátce políbil na rty a odešel za Patrikem.
To jsou stavy! Jak mám jít teď, takhle rozházená, za těma čtyřma a vysvětlovat jim to, co se vlastně děje, když to vlastně ani sama nevím... Vzpamatuj se sakra! Zhluboka dýchat! Raz, dva. Okey.
Sotva vlezu do pokoje, začnou se na mě hrnout otázky typu: „To byl ten jeho brácha?", „Vážně to byl on?", „No určitě! Byli si dost podobní!", „Ale co tady dělá?", „Nebydlí náhodou v Český republice?" ... a tak dále... Aha takže to jsem nebyla já, kdo Harroldovi tajil, že má bratra. Liam, Zayn a Niall už chtěli odejít, takže docela naléhali. Co chtějí ještě vědět? Ví toho možná víc jak já... no, co možná? Určitě!