Story Of My Life

Průser?

Pohled Sim
Ráno se probouzím celá rozlámaná. Aby taky ne! V noci to byla docela jízda! Už strašně dlouho jsem s nikym nespala a docela to na sobě pociťuju. Snažím se pohnout, ale mám z týhle polohy tak strašně ztuhlý záda a krk.
„Už vzhůru?" Harry, ty nespíš? To já docela lituju toho, že jsem se vzbudila.
„Ne...! Pořád spím... Co ty?"
„Takovej menší polospánek..."
„Hmm... tak spi. Je ještě brzo."
„Brzo? Podívej se ven!" Svítí sluníčko... Sakra kolik je hodin?
„Kolik..."
„Půl devátý...!"
„Doháje!"
„Co je? Děje se něco?"
„JO! Musím se připravit na příjezd dvou svých praštěných kamarádek!"
„Aha... A kdy mají přiletět?"
„Myslím, že právě teď by měli přistávat!" řeknu a nahlas si vzdychnu. Vůbec se mi z tý postele nechce... z jeho objetí...! Ach jo, ale co mi zbejvá?"
„To je času! To se dá ještě zvládnout věcí..." usměje se na mě Harry. Zase ten pohled! Takovej ňuňáček! Musím ho políbit!
„Čím jsem si to zasloužil?"
„Já nevím... Troška lásky navíc ještě nikdy nikoho nezabila." oplatím mu ten jeho pohled a pokouším se vstát, protože mi právě někde začal zvonit telefon.
Ale on místo toho aby mi pomohl, tak mě stáhne zpátky do postele, převalí mě na záda a sedne si mi obkročmo na stehna.
„Nemusíš to zvedat." usměje se na mě a začne mě líbat na krku. Je to vážně nádhernej pocit, ale musím to vzít!
„Musím! To budou holky..." řeknu mu, chytnu ho za ramena a převalím na záda. Ještě že je ta postel tak velká, jinak už by dávno ležel na zemi... Pak vstanu z postele a začnu hledat telefon. Tyvole... tady je ale vážně nehoráznej bordel! Všude po podlaze je rozházený naše oblečení a vedle postele leží použitá šprcka. Pod stolem jsou kopnutý moje kalhoty, ve kterých zvoní ten telefon. Zvedám to, sedám si na postel a Harry si sedá za mě.
„Miry?"
„Tak jsem tady! Právě čekám na taxíka, takže už se na mě připrav." Už? Nějak se na ně najednou ani moc netěším...
„Do-ooobře. Už se těším!" to 'o' jsem protáhla, protože mě Harry začal docela libově dráždit na krku. Mirka mi ještě něco říkala, ale neslyšela jsem jí. Dala jsem si telefon dál od hlavy...
„Harry nech toho!" sykla jsem na něho potichu.
„Amm... ne!" odsekl a pokračoval.
„Miry musím končit. Mám ještě nějakou práci... Právě jsem totiž vstávala a..."
„Jasný, chápu... tak za chvíli ahoj."
Pokládám telefon na stolek.
„Tohle se nedělá!" musím ho přece trošku pokárat.
„Promiň..." řekne, natočí si k sobe můj obličej, začne mě líbat a přitom už mě zase pokládá na postel. Pokud tohle bude pořád dělat, nikdy se odtud nevyhrabu.
„Harry... musím se jít připravit!"
„Na co? Jsou to jenom kamarádky..."
„To neznamená, že se kvůli nim nebudu sprchovat!"
„Sprcha? Tak jdem!" Vstává a tahá mě z postele. To je najednou změna! Ještě před chvílí by mě zabil jenom pro to, abych zůstala v posteli a teď...?
„Ne! Já jdu...!" vytrhnu mu svojí ruku a beru si ze skříně bílou podprsenku a kraťáskový kalhotky stejný barvy. Pak ještě vyhrabu tričko se Zemanem, který je mi, ještě k tomu, že je na něm náš divnej prezident, minimálně o dvě čísla větší a odcházím do koupelny. Věci si pokládám na skříňku. Vlezu do sprchy, zatáhnu závěs a pouštím vodu. Docela osvěžující! Krásně mě to probralo. A on... je vážně skvělej! Jen mám docela vážný obavy s tím, že je to vyhlášenej děvkař. Ale nevypadá zrovna na to, že by mi odtud ve vteřině zdrhnul. Zajímalo by mě, jestli to vydrží a nebo jestli přijde. Sotva na to pomyslím, posuvná deska u sprchy se pohne. No... myslela jsem, že to vydrží daleko dýl... Vleze s ke mně pod sprchu a zašoupne tu desku zpátky.
„Říkala jsem SAMA." Zkřížím ruce na prsou a zvednu obočí. Sjede mě pohledem. Potom přijde blíž, chytne mě za boky a dívá se mi do očí.
„Promiň, ale... to pokušení... nedalo se to vydržet!" Začne mě líbat a natlačí mě na stěnu. To ne...! Nesnáším sex ve sprše! Ale on je tak dokonalej. A docela slušně doráží. A... měla bych bejt přece vděčná za to, že mi nezdrhnul, ne? Dobře... udělám výjimku, ale jenom dneska! Obejmu ho nohama kolem jeho stehen a on začne přirážet. Podívám se mu do obličeje. Ty výrazy... někde už jsem je viděla. No jasně! Mirka mi pouštěla nějaký video, kde Harry vyráběl nějakou keramickou vázu a Niall mu zrovna... ACH BOŽE! Oba zhluboka dýcháme.
„To byla docela rychlovka, ne?"
„No... to ty si chvátala... přijedou ti přece kamarádky, ne?" utrousí s úsměvem a políbí mě. Ještě chvíli si tam v tej sprše 'hrajeme', ale pak už vylézáme a já si beru to svoje skromný oblečení. Nebudu se přece oblíkat do džín a svetru, když je mi takový horko... Hazza si jen váže ručník kolem pasu. Jak jinak? Oblečení si nechal v pokoji.
„Půjdu nám udělat snídani. Počkej na mě v pokoji."
„Neboj. Já ti neuteču." Tak to se mi ulevilo... Ještě se políbíme a odcházím do kuchyně. Jsem najednou nějak moc happy. Čím to asi bude? Už ze schodů slyším nějaký hlasy. Claudia a Paul... Jestli nás slyšeli, tak se to nebude zrovna dobře vysvětlovat. A co? Tuhle náladičku mi dneska nikdo nezkazí!
„Dobré ránko!" řeknu s plnou pusou úsměvů a beru ze skříně dva hrnky na kakao. Pak dám vařit mlíko a sedám si ke stolu.
„Dobré... jak ses vyspala?" ptá se Paul malinko zaraženě. Vyspala? Nevím, jestli se tomu dá říkat 'spaní'.
„Úplně na jedničku!"
„Jo... je to na tobě vidět." Směje se Clou. Vstávám, zaleju kakao a ještě beru ze špajzu dva banány. Strčím si je do podpaždí, popadnu hrnky a odcházím. Ještě zaslechnu jejich rozhovor:
„Viděla si to?"
„Jo..."
„Co se to s ní děje?"
„Ty sis nevšiml toho kabátu na botníku?"
„Jo všiml... Harry si ho tam asi zapomněl. Nebo... jasně! Nezapomněl!" Musím se smát! Otevřu si dveře loktem, pokládám hrnky na stolek a házím po Harrym banán.
„Asi budeš mít průser."
„Co jsem provedl?"
„No... vyspal ses se mnou... Právě jsem v kuchyni potkala Claudii s Paulem."
„Jó tak... co mě prozradilo?"
„Kabát... Pamatuješ si, co ti Paul řekl v tom autě?"
„Myslíš: 'Je to moje neteř Harrolde. Nech si zajít chuť!' ? Jo... tak to si pamatuju celkem živě."
„Zajímalo by mě, co ti řekne teď, až tě uvidí..." už té představě se musím smát.
„To NÁS už nemusí zajímat, ne?" usměje se a políbí mě. „Mimochodem... Jak víš, že mám rád banány?" Já vím všechno! :D Slezu z postele, sbírám ze země ten kondom a zamáchám mu s ním před obličejem.
„Banánovej jogurt?"
„Jo tak..." oba se smějeme na celý kolo, ale pak někdo zaklepe. Rychle to hodím do koše.
„Dále..." Claudia? Bude kázání? No... od ní bych to zrovna nečekala...

W