Nahlédnutí na náš začátek
Julia
Věděla jsem, že se něco děje hned jak mi řekl, že se sejdeme na našem místě. Od chvíle co jsem před třiceti minutami dostala textovku mi nepřestávalo bušit srdce.Prosím bože, ať se mi chystá říct cokoliv, prosím, ať to není špatná zpráva.Když jsem vstoupila na pláž, sundala jsem si žabky a vydala se přes písek k místu, kde jak jsem viděla, začal někdo rozdělávat oheň. Zvedla jsem si dlouhé, bílé maxi šaty, abych je netahala po zemi, došla jsem si k vodě namočit chodidla a pak jsem pokračovala v chůzi k muži, kterého jsem tajně milovala, svému nejlepšímu kamarádovi, Jaxsonovi.Poznala jsem Jaxsona Reida, když jsem se něco málo před dvěma lety přistěhovala do Sunset Bay v Jižní Karolíně. Matka mi tenkrát právě zemřela na rakovinu a tak jsem přijela do jejího rodného města žít s prarodiči. Udivovalo mě, jak rychle jsem se do tohohle města zamilovala a jak rychle jsem si vytvořila nejlepší přátele, jaké jsem kdy měla. Nevím, co bych si bez nic počala, zvláště bez Jaxsona.Sama pro sebe jsem se usmála, když jsem ze zamyslela nad okamžikem, kdy jsem ho poprvé uviděla. Bylo horké letní odpoledne a já zrovna seděla s Kaylou před cukrárnou, když přijel na svojí motorce."No vida, vypadá to, že máš dneska šťastný den, konečně uvidíš slavného Jaxsona Reida." Kaylin hlas se vytratil, sledovala jsem ho parkovat na protějším parkovišti a pohledem jsem se vpíjela do tajemného, bad boye, o kterém jsem toho tolik slyšela. Měl na sobě volné, tmavé, seprané džíny s několika dírami a přiléhavé černé tričko, které mu na všech správných místech obepínalo svalnaté tělo. Můj pohled upoutalo erotické tetování ornamentů, táhnoucí se mu vzhůru po paži, mizící pod rukávem trička, které jsem z něj chtěla strhat, abych viděla kde končí. Jakmile si sundal helmu, jeho divoký pohled se střetl s mým a vycucl mi vzduch z plic. Páni! Husté tmavé řasy mu rámovaly intensivní, ledově modré oči, olivové pleti lichotily rozcuchané, tmavě hnědé vlasy, které se mu kroutily kolem uší a padaly do obličeje. Je to ten druh vlasů, ze kterých mě svědily prsty, jak moc jsem se mu jimi chtěla prohrábnout, jen abych zjistila, jestli jsou stejně jemné i na dotek. Čelist má silnou a ozdobenou stínem odpoledního strniště. Co jsem se sem přestěhovala, slyšela jsem toho o Jaxsonovi hodně, všechny holky o něm mluvily jakoby byl bůh a teď jsem věděla proč. Nikdy jsem neviděla nikoho tak krásného jako on. Najednou se mu rty protáhly v sexy úšklebku, uvědomila jsem si tak, že mě sleduje, jak ho otevřeně očumuju. Poníženě jsem zrudla a rychle se podívala jinam, jen abych obdržela ten samý vědoucí úšklebek od Kayly."To je co? Kdyby měl sex nožičky, byl by to on. Bez obav, nejsi jediná co v jeho blízkosti slintá. Stává se to většině, no, kromě mě. Ať si je sexy jak chce, já mám zálusk na jeho kamaráda Coopera. Mám s tím klukem velký plány, jen počkej."Vtipné na tom je, že Kayla pro něj opravdu měla plány. Už spolu přes rok randili.Kayla mi vykecala všechno, co o Jaxsonovi věděla. Byl o dva roky starší než já, mě bylo šestnáct a před začátkem léta odmaturoval. Zklamalo mě, že ho nebudu vídat ve škole."Teď bydlí s Cooperovo rodinou, ale slyšela jsem, že si našli byt, do kterého se budou tohle léto stěhovat," vysvětlila Kayla."Co jeho rodiče?""Matka ho pustila, když byl dítě a táta před dvěma lety. Nevím kam šel, byl to fakt idiot, místní opilec."Bohužel jsem se toho dne s Jaxsonem neseznámila, měl tam schůzku s Mellissou Carmichealovou. Zvedala se ve mně žluč jen jsem na to jméno pomyslela; vždycky se ke mně chovala jako mrcha, zvlášť po tom co jsme se s Jaxsonem spřátelili.Nechci si představovat, co spolu dělali potom co odešli. Ačkoliv je to za uplynulé dva roky můj životní úděl: sledovat Jaxsona s různýma holkama. Nenavazuje vztahy, jeho slovy, jen 'šuká'. Vím, že způsob jeho myšlení hodně ovlivnila výchova. Mám pocit, že s tím má co dělat i odchod jeho mámy.Večer kdy jsem Jaxsona konečně poznala, no...byla to nejděsivější noc mého života. Bylo to dva týdny potom, co jsem ho viděla před cukrárnou. Když babička usnula, vyplížila jsem se oknem ze svého pokoje a šla na hřbitov za mámou. Seděla jsem u jejího hrobu a povídala si s ní, vždycky mi to připadalo uklidňující a dělám to pořád. Vyprávěla jsem jí jaký mám strach ze začátku v nové škole, bála jsem se, že mě lidi nebudou mít rádi a hlavně jsem jí říkala jak moc mi chybí, což mě rozbrečelo. Máma byla moje nejlepší kamarádka. Bolest po její smrti se nezmírňovala a já uvažovala, jestli se to vůbec někdy stane.Nepamatuju si jak dlouho jsem brečela než jsem uslyšela šustění a smích. Otočila jsem se a viděla přicházet dva kluky. Byli velcí, stavbou těla mi připomínali záložníky. Odhadovala jsem je o pár let starší než já. Nebezpečně se na mě usmáli, když se přiblížili; byl to úsměv naplňující mi žaludek hrůzou a srdce strachem. Rychle jsem vstala. Na roztřesených nohách jsem se sotva udržela..."No nejsi ty ale pěkná kočička? Co myslíš, Jase?"Najednou jsem se v tílku a elasťácích cítila nahá, přitáhla jsem si k sobě svetr, abych si zakryla prsa, na která otevřeně civěli; to je očividně jen pobavilo."Jo, je fakt pěkná, jsem rád, že jsme o ní zakopli."Ignorovala jsem je a vykročila dopředu, ale postavil se přede mě zmíněný Jase a zastoupil mi cestu. Nervózně jsem polkla a snažila se uklidnit bušící srdce, zatímco jsem uvažovala jak se z tohohle maléru dostanu. Vím, že jim nebudu schopná utéct, ale kdybych se dostala aspoň na ulici, určitě by mě někdo uslyšel křičet o pomoc.Rozhodujíc se, že nemám jinou možnost, jsem to zkusila a rozeběhla se. To bylo přesně to, co čekali. Nedostala jsem se daleko než mě ten druhý chytil za vlasy a stáhl dozadu na sebe. Přikryl mi pusu rukou, umlčujíc můj křik."Ty blbá krávo. Drž kurva hubu!"Kopala jsem a ze všech sil bojovala, ale nemělo to smysl, byl příliš silný.Začal mě táhnout zpátky k mámině hrobu, zatímco tam jeho kamarád stál a s odporným úsměvem vše sledoval. Když se o mě začal otírat rozkrokem, zavřela jsem oči a snažila se polknout zvratky, které se mi zvedaly do krku."Pojď sem, do prdele, pomoz mi, kámo, ta děvka se furt vrtí."Jase zbystřil a popadl mě za kopající nohy, aby mě pomohl odnést zpátky. Hrubě mě upustili na mámin hrob a vyrazili mi dech. Ten za mnou mi přišpendlil ruce nad hlavu a Jase si mi sedl na nohy. Jase mi omotal ruku kolem krku a pak se ke mně se zákeřným úsměvem naklonil: "Opícham tě přímo tady na matčině hrobě, ty malá děvko."Poprvé co se ukázali jsem pocítila něco jiného než strach. Tak mě rozzuřilo jakým způsobem vyslovil mámino jméno, že jsem mu plivla do obličeje.Podíval se na mě celý šokovaný a upřímně, taky jsem byla. "Jsi odvážná malá coura," zvedl ruku a dal mi facku. Pusu mi naplnila kovová pachuť krve a před očima mi tancovaly černé tečky. "Potom co tě ošukám, si poslouží tady můj kámoš a až skončíme, myslím, že do tebe budeme muset vtlouct trochu slušnýho chování, děvko."Začal mi holýma rukama rvát tílko a přetrhl ramínko. "Ne! Prosím, nedělejte to, prosím," žadonila jsem, ale pak jsem rychle zmlkla, když jsem si uvědomila, že si moje škemrání užívá. Když si začal rozepínat pásek, zavřela jsem oči a začala se modlit. Modlila jsem se poprvé od máminy smrti. Modlila jsem se tak usilovně, že jsem si ani neuvědomila, že mám volné nohy. Brzy mi to ale došlo díky křiku a vrčení, které se tu ozývalo.Otevřela jsem oči a podívala jsem se doleva, kde jsem na zemi uviděla Jase a na něm dalšího kluka, který do něj hlava nehlava bušil. Nakonec mi ten druhý pustil ruce a utíkal svýmu kámošovi na pomoc."Pozor!" zaječela jsem, abych tajemného kluka varovala. Otočil se právě včas, aby mému útočníkovi zasadil solidní pravý hák a poslal ho nehybného k zemi. Páni, ten týpek, má ale pořádnou ránu. Když se postavil a podíval se na mě, uvědomila jsem si, že můj tajemný zachránce není nikdo jiný, než místní bad boy, Jaxson Reid. Obličej měl tak naplněný hněvem, že mi tělo opět sevřel strach. Když ke mně zamířil, začala jsem se škrábat pryč a narazila zády do mámina náhrobního kamene. Uvědomil si, že jsem z něj vyděšená, zpomalil a opatrně se ke mně přiblížil."To je v pohodě. Neublížím ti. Jsi v pořádku? Do prdele! Nevadí, to byla blbá otázka! Všechno bude fajn. Zavolám policajty."Potom co zavolal policii, posadil se kousek ode mě a čekal se mnou.Obklopilo nás nepříjemné ticho. Chtěla jsem něco říct, poděkovat mu, ale nebyla jsem schopná dát dohromady slova.Překvapil mě, když se ke mně naklonil a jemně mi prsty přejel po zhmožděné tváři. "Mrzí mě, že jsem tu nebyl včas, než se tohle stalo."Jeho něžnost mě překvapila. Povídalo se, že je nebezpečný a není to někdo, s kým bych si měla zahrávat. Potom co jsem viděla jak právě naložil se dvěma útočníky jsem věděla proč.Nervózně jsem polkla, "Neomlouvej se. Děkuju, že jsi sem přišel, protože kdyby ne, tak...víš co by se stalo."Všechno se mi to vrátilo. Omotala jsem si ruce kolem nohou, zabořila si obličej do kolen a začala vzlykat. Jaxson se ke mně přisunul blíž a nemotorně mě poplácal po rameni, "Je po všem, teď už bude všechno v pořádku." Můžu říct, že mu bylo nepříjemné pokoušet se mě utěšit, nevěděl co říct. "Poslyš, já vím, že teď není vhodná chvíle být debil, ale co k čertu děláš uprostřed noci sama na hřbitově?""Byla jsem se podívat za mámou. Nenapadlo mě, že mě tu málem znásilní," odsekla jsem a pak jsem se okamžitě cítila zle, ta otázka byla oprávněná. "Omlouvám se, máš pravdu, že to bylo hloupý. Už to znova neudělám, aspoň ne uprostřed noci.""Tyhle zmrdy nepoznávám. Myslím, že tudy projíždí zpátky do Charlestonu," pokrčil rameny, "každopádně, určitě bude lepší, když sem budeš chodit ve dne.""Jasně," řekla jsem tiše.Pak ke mně napřáhl potlučenou ruku, "Jsem Jaxson Reid."Podala jsem mu svojí roztřesenou: "Julia. Julia Sinclairová."Vrátila jsem se zpátky do přítomnosti a snažila se setřást vzpomínky. Co začalo jako nejpříšernější noc mého života se změnilo v jednu z nejlepších. Protože sexy, tmavý a tajemný potížista, před kterým mě varovali, se stal mým nejlepším kamarádem.Od té doby se o mě Jaxson staral, chránil mě. Z utrpení a zlomeného srdce nad ztráty mámy mě vrátil zpátky do života. Znovu mi připomněl jaké to je být šťastná.Jaxson je lidmi velmi mylně chápán, převážně díky reputaci jeho otce. Babička mi jednou řekla, že jeho otec byl příšerný člověk a Jaxsonovi je bez něj líp. To bylo vše, ale já nepotřebovala, aby to víc rozebírala, protože jsem viděla jak hluboce mu jeho táta ublížil. Občas jsem zahlédla malé záblesky, když na kratičký moment spustil obranné zdi a neuvědomil si, že ho někdo sleduje. Věděla jsem, že jakékoliv fyzické jizvy, které si sebou nosil, jsou nesrovnatelné s těmi, které mu zanechali na srdci.Nechápejte mě špatně, Jaxson se o část své reputace zasloužil sám. Umí být arogantní, agresivní a vzteklý. Je opatrný a pochroumaný, ale přesto také krásný, silný a čestný. Naše přátelství spoustu lidí překvapilo, protože kromě Coopera se Jaxson nikdy s nikým jiným nekamarádil a už vůbec ne s holkou. Ale mezi mnou a Jaxsonem se vytvořilo pouto, tak silné, že bylo nezlomitelné. Bezpodmínečně a neodvolatelně jsem milovala každou jeho pokaženou část. A ten kluk, který nevěří v lásku bude mít navždy tu mou..Došla jsem k Jaxsonovi sedícímu u ohně. Díval se do žhnoucích plamenů a byl ztracen v myšlenkách. Chvíli jsem se na něj jen tak dívala, záře táboráku mu ozařovala utrápený obličej.Když si konečně uvědomil, že jsem tady, vzhlédl a výraz se mu změnil, zněžněl a vypadal skoro jakoby se mu ulevilo, že mě vidí. Občas když se na mě takhle podíval mě napadlo, že mě možná miluje tak jako já jeho. Ale kdykoliv mi tenhle hloupý nápad přišel na mysl, jsem ho odstrčila pryč a připomněla si o kom je tu řeč.Věnoval mi obvyklý sexy úsměv, vstal a došel ke mně. "Ahoj, Jules," řekl a sklonil se, aby mi dal pusu na čelo. Z nějakého důvodu mi od chvíle co se z nás stali přátelé, dával pusy na čelo. Je to něco, co si rezervuje jen pro mě a já si ten intimní kontakt s ním pokaždé vychutnávám. Objal mě a přitáhl si mě k pevnému tělu."Ahoj, Jaxi," omotala jsme mu paže kolem pasu a nadechla se jeho příjemné vůně.Jaxson ustoupil, vzal mě za ruku a odvedl mě k ohni, kde jsem se posadila vedle něj. Jeho výraz mi znovu způsobil zvýšení srdečního tepu a bylo mi jasné, že ať se mi chystá říct cokoliv, bude to špatné.Opřela jsem se o kládu za námi, omotala jsem mu obě ruce kolem paže a opřela se o něj, potřebovala jsem jeho teplo."Je ti zima, Jules?"Ačkoliv jsou tu večery v červenci teplé, u vody je vždy trochu chladněji. Ale moje chvění právě teď nemělo nic společného s vánkem od oceánu, celé souviselo s hrůzou proudící mi systémem."Je mi fajn," řekla jsem tiše, pak jsem se na něj nervózně podívala, "chystáš se mi říct něco zlýho, že jo?"Chvíli mlčel, ale jeho výraz mluvil za vše. Ztěžka si povzdychl. "Bude to v pořádku, Jules, není to tak hrozný." V obličeji měl smutek, ale taky trochu nadšení, "Odjíždím z města. Rozhodl jsem se narukovat do námořnictva, chci ke speciálním jednotkám."Srdce jsem měla jako z olova, zatímco jsme na sebe mlčky hleděli. "Dobře a co to přesně znamená? Kam půjdeš? Nemusíš se napřed kvalifikovat, než tě přijmou?"Odkašlal si, "Už jsem přijatý. Musel jsem napsat pár testů a projít vyhodnocením a dostal jsem se. Vlastně jsem u nich docela dobře bodoval. Odjíždím do tréninkového zařízení v Coronadu v Kalifornii.""Jak to myslíš, že už jsi přijatý? Jak dlouho jsi o tom přemýšlel?"Obezřetně si odkašlal, "Začal jsem na tom pracovat před šesti měsíci, Jules."Zírala jsem na něj jako opařená, "Cože?! Šest měsíců? Víš o tom šest měsíců a nic jsi mi neřekl?" Hluboko v hrudi mi projela bolest a nahradila šok, "Nemůžu uvěřit, žes to přede mnou tajil.""Do prdele. Já vím, mrzí mě to, Jules. Nechtěl jsem tě zbytečně rozhodit, kdybych to nedal a neprošel testy," nastal mezi námi okamžik ticha, pak pokračoval, "Potřebuju to udělat, Julie. Potřebuju vypadnout z tohohle zasranýho města, nepatřím sem. Vždycky jsem měl v plánu jednoho dne odejít, jen jsem nevěděl, že to bude k námořnictvu. Jediná věc, která mě tu tak dlouho držela, jsi byla ty a no, možná taky Coop."Ohromeně jsem na něj civěla, "Jak můžeš říct, že sem nepatříš, Jaxsone? Vždyť si tu vyrostl, kruci fix.""A to je přesně ten důvod, Julie, všichni ví o mých sračkách. Vědí v čem jsem vyrostl. Neříkej mi, že nevidíš, kolik lidí nade mnou ohrnuje nos, obzvlášť když jsme spolu. Všichni uvažujou nad tím, jak to, že se hodná vnučka Margaret Sinclairové zahazuje se sráčem jako já.""Vím, že některý lidi v tomhle městě jsou namyšlený, ale jsem si jistá, že se to neděje tak moc jak si myslíš. Prosím, nedělej to! Neodcházej, protože si myslíš, že jim musíš něco dokázat." Myšlenka na jeho odchod, a že ho denně neuvidím mě tak trochu zabíjela."Nedělám to, abych jim něco dokázal. Seru na to co si o mě myslí, dělám to kvůli sobě. Myslím, že jsem našel něco, v čem můžu být opravdu dobrý. Vedl jsem si v testech tak dobře, že se důstojníci nemůžou dočkat, až mě poznají.""Nemůžeš si vybrat něco jiného? Něco méně nebezpečného? Co třeba dělat mechanika? Nebo si otevřít vlastní obchod s motorkami, byl bys v tom tak dobrý a byla by to zábava!" snažila jsme se ke konci znít povzbudivě a doufala, že se chytí, ale nestalo se.Pobaveně mě sledoval a mohla jsem říct, že zadržuje smích.Poraženě jsem si povzdychla, "Za pokus to stálo."Zasmál se a položil kolem mě paži. Když se na mě podíval, výraz mu znovu zvážněl, "Mám šanci udělat se svým životem něco dobrého. Nevzdám se toho. Řekni mi, že to chápeš," natáhl ruku a odhrnul mi z tváře pár vlasů."Snažím se, je to jen těžký. Nechci o tebe přijít," hlas mi zaskřípal, jak jsem se snažila potlačit bolest.Opřel si čelo o moje, "Nepřijdeš o mě, Jules, pořád se budeme vídat, jasně že ne tak často jako teď, ale na něco přijdeme.""Kdy odjíždíš?" zašeptala jsem smutně. Odtáhl se a vystrašeně se na mě podíval. "Jaxsone?" zeptala jsem se, znovu jsem se cítila vyděšeně.Odkašlal si, "V sobotu ráno, jedu trajektem do Charlestonu a odtamtud letím.""Cože? Tuhle sobotu-jakože za tři dny!""Já vím, promiň. Zjistil jsem to teprve včera. Nedají ti moc času." Mlčky jsme pár minut seděli, pak se ke mně otočil a vzal můj obličej do dlaní. "Jsme v pohodě?"My jsme v pohodě, já nejsem, ale to jsem mu neřekla. Místo toho jsem ho vzala za ruku a přikývla, protože jsem měla příliš stažené hrdlo na to, abych mluvila."Poslyš, musím toho před odjezdem spoustu zařídit, ale co kdybychom si v pátek vyrazili ven? Dáme si večeři a pak půjdeme třeba sem.""Jasně, to zní dobře. No, raději půjdu domů. Přijdu později než jsem babičce řekla a nechci, aby si dělala starosti."A opravdu se tu před tebou nechci kompletně sesypat."Dobře, jdeme, doprovodím tě k autu."Sakra! Teď jsem na řadě já, abych byla nervózní, "Ehm, já sem nepřijela, přišla jsem pěšky."Napružil se a zabořil do mě oči, "Julie! Na co kurva myslíš?! Nepoučila ses?""Zklidni se! Je krásný večer, chtěla jsem se projít. Není to zas tak daleko, bože!""To je mi u prdele! Víš, že nikdy nemáš chodit v noci sama!" Zhluboka vydechl a projel si rukou ve vlasech, "Pojď, hodím tě domů.""Jaxsone, chci se projít, ani sebou nemám helmu a mám na sobě šaty.""Julie, je mi jedno jestli máš zasraný šaty. Buď tě zpátky odvezu, nebo pojedu celou cestu vedle tebe, je to na tobě."Věděla jsem, že hádat se s ním nemá smysl, takže jsem obrátila oči v sloup a souhlasila.Když jsme došli k motorce, vzal svojí helmu, nasadil mi jí a ujistil se, že je pevně utažená. Nasedl a nastartoval, pak se po mě netrpělivě ohlédl. Ježiš, někdy je takovej bručoun. Vytáhla jsem si šaty až ke stehnům. Ne moc nestydatě, ale dost, abych mohla nasednout. Už jsem na jeho motorce jela tisíckrát, takže jsem věděla co a jak. Abych byla upřímná, projíždět se s Jaxsonem byla jedna z mých nejoblíbenějších věcí. Milovala jsem být u něj tak blízko. Omotala jsem mu ruce kolem pasu a okamžitě mě zahřálo teplo jeho těla. Když vyrazil, otočila jsem obličej do strany, opřela si mu hlavu o záda a snažila se nemyslet na to, že za pouhé tři dny odjede.Uvažovala jsem, jestli o tom Kayla věděla. Vsadím se, že Coop to celou dobu ví, ale myslím, že kdyby to Kayla věděla tak mi to řekla.Zanedlouho jsme byli před mým domem, a jelikož bylo všude pozhasínáno, babička byla už nejspíš v posteli. Jakmile Jaxson zastavil, slezla jsem z motorky, sundala si helmu a okamžitě mi chybělo jeho teplo. Vrátila jsem mu přilbu a snažila se na něj nedívat, věděla jsem, že se zhrotím, jestli to udělám. Takže jsem na něj mávla a vydala se pryč. Než jsem se dostala příliš daleko, chytil mě Jaxson za zápěstí, aby mě zastavil a přitáhl si mě k sobě, omotávajíc kolem mě paže. Kruci! Toliko k tomu se před ním nesesypat. Objala jsem ho a zabořila mu obličej do krku."Bude se mi po tobě hrozně stýskat," zavzlykala jsem."Taky mi budeš chybět, Jules. Ale bude to v pořádku, uvidíš."Držel mě, zatímco jsem ještě pár minut probrečela. Odtáhl se a opřel si čelo o moje. "Vyzvednu tě v pátek v šest, dobře?"Přikývla jsem a pousmála se, protože jsem nemohla mluvit. Nechal mě jít a jak jsem šla k domu, rozhodla jsem se, že ho nenechám odejít, aniž bych mu řekla jak moc ho miluju.
