Osudové lásky

20.Část

-Pohled Míši-

"Ahoj" pozdravila jsem Martina, když přišel ke mně.. "Ahoj" pozdravil zpět.. "Popravdě.. Myslím, že Niki už to musí bejt divný... Trávíš u mě nadměrné množství času..." řekla jsem Martinovi se smíchem. "No to sice je možný, ale musí to bejt všechno dokonalý.." řekl Martin zamyšleně. Aby bylo tak nějak jasno: Martin u mě teď tráví poslední dva měsíce dost času, protože zařizujeme Niki narozeniny. Bude jí dvacet a Martin to chce udělat nějak netradičně a hlavně velkou oslavu, takže jsme museli začít plánovat už tak brzo. Už plánujem dva měsíce, ale Martinovi se stále něco nezdá. "Zajistila jsi na ty dva dny teda ty prostory?" zeptal se Martin.. "Jasné, neboj, máme zarezervované velké prostory plus zahradu" řekla jsem. "Okej, super." Řekne. Už máme téměř hotovo, za tejden by se měla oslava konat a na Martinovi (a je fakt, že nejspíš i na mně) je dost vidět nervozita, aby všechno vyšlo podle plánu. Martin se totiž chystá požádat Niki o ruku, což teda doufám, že Niki příjme, protože vím, jak by to Martina zničilo, kdyby řekla ne. "Klid, brácha, to zvládneš, a ona tě neodmítne, neboj. Znám ji a vim, že tě miluje a kdybys viděl, jak o tobě mluví, když je se mnou... Takže podle mě se bát nemusíš..." Řeknu a obejmu Martina. "Děkuju, seš hodná.. Potřeboval bych od tebe přece jenom ještě jednu věc, pomůžeš mi prosím??" zeptal se mě Martin.. "Jasně, povídej" pobídnu ho. "No, já vim, že jsem to měl zařídit už dřív, ale nestihl jsem to... A navíc jsem ani nevěděl, jaký by se mohl Niki líbit.. Proto se tě chci zeptat, jestli by si mi nepomohla vybrat pro Niki zásnubní prstýnek.." řekl Martimn téměř zoufale.. "Jasně! Zvedej zadek a jdeme!" Řeknu a už ho tahám na nohy. Došli jsme do krámu se šperky a začali jsme vybírat prstýnek. Už jsme byli skoro bezradní, když mi do oka padl jeden nádherný prstýnek. Byl stříbrný měl na sobě slabý proužek malých třpitivých kamínků a na vrchu se třpitil krásný stříbrný kamínek. "Martine, pojď se podívat!" zařvu na něj.. "Ukaž!" Řekne nadšeně.. "Tady, koukej, je nádhernej!" řeknu. "Krásnej!" odpoví s údivem Martin. "Beru ho." řekne Martin.."Okej, neni ani zas až tak šíleně drahej, prostě normální cena zásnubních prstenů.." řeknu a společně jdeme za paní jí ukázat, co jsme vybrali a co si Martin vezme.. "Dobrý den" pozdraví paní za pultem.. "Dobrý den, mohli bychom vás poprosit jestli byste nám prodala tento zásnubní prsten?" zeptá se Martin a ukáže na vitrínu, kde je prsten vystavený.. "Ale jistě!" odpoví paní mile a nezapomene přidat zářivý usmněv. "Tento?" zeptá se pro jistotu paní za pultem.. "Ano" odpoví Martin. Paní vyndá prsten a prodá ho bez obav Martinovi i s krabičkou.. "Děkujeme, nashledanou..." řekneme s Martinem a odcházíme.. "Nashle, ať vám to dlouho vydrží!" řekne paní a já se zastavím a otočím se, stejně tak po chvíli udělá i Martin.. "Děkuju, ale toto je jen muj nejlepší kamarád, já mám svého prince jinde..." řeknu. "O, tak to se omlouvám." Odpoví paní.. "V pořádku, to jste nemohla vědět.." Odpovím a též se na ní usměju.. Pak s Martinem už konečně odejdeme s tím, že se po cestě smějeme tomu, co nám ta paní řekla. To potom budu muset říct Niki, teda samozřejmě po oslavě, ale to prostě budu muset, pomyslím si. Pak už jsme šli domu. Když jsem přišla, tak jsem se šla umejt a rovnou do postele. Byla jsem hrozně unavená, ještě jsem chtěla napsat Ondrovi, tak jsem si otevřela náš chat a napsala jsem mu. Když ani po hodince, co si to zobrazil neodpověděl, tak jsem to vzdala a šla jsem spát. Bylo mi to líto, ale co jsem mohla dělat... V poslední době je to mezi náma takové divné, nemá na mě vůbec čas, na zprávy neodpovídá... Já vim, že za to asi nemůže, ale je mi to líto... No, nutit ho nebudu. Pak už jsem ale opravdu šla spát..

-Pohled Niki-

Za poslední dva měsíce mi přijde, že se Martin hrozně změnil. Poslední dobou je takovej zamyšlenější a ustaranější... Taky v poslední době nemá skoro vůbec čas... A stejný je to bohužel i s Míšou. Ta poslední dobou taky nemá moc času, přesto se mi podařilo ji před nedávnem vytáhnout ven. Prošli jsme si obchodní centrum, ale řeč poměrně stála... Přesto, když jsme si sedli do KFC, konečně se rozmluvila. "Víš, v poslední době je to s Ondrou takový... Divný..." Začala. Mluvila o tom, že jí v poslední době moc neodpovídá na zprávy a že už se obecně poměrně delší dobu neviděli. Uklidňovala jsem jí, že to bude v pořádku a zároveň si musela postěžovat se svými problémy. Že Martin se v poslední době úplně změnil...