Dívky se již převlečené do hábitů, po dlouhé cestě vyhrnuly ven z vlaku. První koho si všimly byl bradavický šafář a klíčník, Hagrid. "To jsme byly před dvěma roky vážně tak malý?" Vyhrkla překvapeně Sára, koukajic na malé prvňáky obklopující Hagrida. "Hele, támhle je Luke Evans." Mrkla Rose na Jane. "Kde? Kde? Kde?" Začala prudce otáčet hlavou ve snaze najít jejího vyvoleného. Jane je do něj zamilovaná od prvního ročníku. Podle ní vypadá naprosto dokonale, ohnivě rudé vlasy, smaragdově zelené oči, lehce vysportovaná postava, prostě pan božský. "Tak pojď páni zamilovaná nebo nám ujedou kočáry a půjdem to pěšky." Uklíbla se na Jane Sára. Nastoupily do nejbližšího prázdného kočáru. "Jaký myslíte, že bude třetí ročník?" Zeptala se Rose. "Nevím, doufám, že ne moc náročný..." odfrkla Sára. "A snad nám nebudou dávat tolik úkolů..." přidala se Jane. "Ale prosím vás, vždyť vám učení jde, jen kdyby jste nebyly tak líné a navíc, nechápu proč si stěžujete na úkoly, stejně je za vás dělám já!" Poškádlila je Rose. "Cože!?! Líné?!?!?" Ohradily se a naoko se urazily, ale potom, v nestřežený okamžik, se na Rose vrhly, začaly lechtat a pořádně jí pocuchaly vlasy. "Dost, dost!" Pištěla Rose a tekly ji slzy od smíchu. To už byly skoro u hradu, tak se trochu upravila a vylezly z kočáru. Už potřetí je okouzlila nádhera toho ohromného hradu, jež se tyčil na vysoké skále nad jezerem, obklopený hustými a temnými lesy, a jež mnozí z nich nazývali druhým domovem. Ještě chvíli obdivovaly tu krásnou podívanou a pak se vydaly dovnitř. Mířily do Velké síně, ale přede dveřmi do ní se Jane a Sára zastavily. "Vy nejdete na večeři?" Křikla na ně, přes davy studentů Rose. "Musíme si ještě něco zařídit." Křikla zpátky Sára a už běžely pryč, po schodech nahoru. Rose nad nimi jen protočila oči a vešla do Velké Síně a sedla si na volné místo u nebelvírského stolu, skoro vepředu, skoro u profesorského stolu. "Už se nemůžu dočkat večeře." Vzdychla Petra potom, co jí hlasitě zakručelo v břiše. "Jo, já mám taky hlad. Co myslíš kam šly ty dvě? " zeptala se Rose, ale odpovědi se už nedočkala, jelikož začalo zařazování prvňáčků. Když někoho zařadili do Nebelvíru tleskala, ale jinak vcelku moc nevnímala. Přešel i ředitelův proslov a při zmínce o porušování školního řádu a zákazu chození do Zapovězeného lesa vrhl významný pohled k Rose a Petře a mírně se zamračil, když mu došlo že tam nejsou Jane a Sára. Najednou se na stole objevily hromady jídla, byly tam brambory na všechny způsoby, různé druhy masa, těstoviny, rýže, zkrátka všechno na co si vzpomenete a všichni, včetně Petry, se do něj s chutí pustili. Zrovna, když si Rose strkala do pusy kousek kuřecího steaku, jíněkdo zaťukal na rameno, ale když se ohlédla, nikdo tam nebyl, otočila se tedy zpátky, že si z ní někdo jen dělal srandu, když najednou vedle ní seděla Jane a naproti vedle Petry Sára. Málem se tím steakem udusila jak se lekla. "Kde jste sakra byly?! Prošvihly jste zařazování i Brumbálův proslov a ujišťuji vás, že si vaši nepřítomnosti všiml!! Tak, kde jste byly?!" Vypálila na ně Rose a bylo vidět, že byla naštvaná. "Počkej a uvidíš." Odvětila s klidem Sára a Jane přikývla. "Co uvi..." chtěla se Rose zeptat, ale Jane ji zacpala pusu. "3...2...1..." odpočítávala Sára a když se dostala k nule, rozrazily se dveře a dovnitř vletěl Filch, ale vypadal trošku jinak než normálně, byl...modrý! A měl růžové vlasy a neonově žlutý plášť a za ním Paní Norissová, také se "zkrášlení" nevyhnula, ona byla, narozdíl od svého páníčka, růžová, s neonově oranžovou mašlí a modrými pruhy. Sára s Jane s vyměnily vítězné pohledy a plácly si. Celá Velká síň se smála, každý, snad kromě prvňáčků, věděl, kdo má tento žertík na svědomí. I některým učitelům přelétl přes rty pobavený úsměv, profesorce McGonnagalové však nikoliv. Přísně se podívala na Sáru a Jane a pokynula jim, aby přišly ke stolu. Ty dvě se teda zvedly a rázným krokem došly k profesorskému stolu, kde se postavily do pozoru a zasalutovaly, za což je profesorka McGonnagalová spražila vražedným pohledem, takže radši přestaly. "Co to má znamenat?" Zeptala se ledově chladným tónem, z něhož běhal mráz po zádech. "Co máte na mysli, paní profesorko?" Zeptala se Jane zase přehnaně sladkým hláskem. "Nehrajte si na hloupou, Potterová! Moc dobře vím, že to máte na svědomí vy dvě!" "A co na tom? Myslely jsme, že by pan školník ocenil novou vizáž, ale jak říká moje matka, některým lidem se holt nezavděčíte ..." ušklíbla se Sára. "Nebuďte drzá, Blacková!!!! Srážím vám každé..." "Počkejte, paní profesorko!" Přerušila ji Jane. "Jak se opovažujete mi skákat do řeči!!! Jak už jsem řekla srážím vám oběma...." Ale Jane ji přerušila znovu, za což si vysloužila velmi nehezký pohled od ředitelky jejich koleje. "Počkejte přece, to chcete být v mínusu hned od prvního dne, a ještě k tomu, z dovolením, vaší vinou?" Usmála se Jane, tušila, že trefila do černého. "V tom máte pravdu, v mínusu být nechci, pro tentokrát, pro tentokrát, vám body neodečtu, ale jestli se to bude opakovat, bude vás to stát hodně bodů a očekávejte též dva týdny školního trestu. Můžete jít, a ať se to už víckrát neopakuje." Dívky se rozzářily štěstím, poděkovaly profesorce a odcupitaly zpátky k Rose a Petře. "Strhla vám body?" Zeptala se Rose jakmile se posadily. "Ne" široce se usmála Sára. "Máte školní trest?" Zeptala se znovu Rose, která nemohla uvěřit, že by je za to ředitelka jejich koleje nijak nepotrestala. "Ne" tentokrát se široce usmála Jane. To už tady byl konec večeře, všichni se odebrali do svých kolejí. Nebelvírští do sedmého patra, prošli portrétem Buclaté dámy, přes krásně vyhřátou společenskou místnost a rovnou do postele.
