8.kapitola

701 29 3
                                    

Za několik měsíců:


Uběhlo několik měsíců a já jsem nemluvila ani s Martinem a ani s Gabčou. Vůbec jsem mluvila jen s rodinou. Pořád jsem myslela jen a jen na Martina proč mi asi tak nepíše nebo tak. |a už konečně nemám nic zlomeného ani naraženého. 


,,Teri? Pojď dolů!" zavolala mě mamka.


Šla jsem tedy dolů a sedla jsem si k mamce do obýváku.


,,Teď půjdeš nahoru do pokoje, až tě zavolam tak půjdeš dolů, tvůj brácha tě se zavřenýma očima pomalu odvede do obýváku."

,,Dobře," nadechovala jsem se ,,už jdu."


Nahoře jsem byla asi 30 minut a pak za mnou přišel bráška.


,,Teri to budeš koukat."

,,Ty víš co to je?"

,,Jo."

,,Co to je?"

,,V obýváku je obrovská bedna, velká jako naše telka."

,,Bože, vždyť nic neslavím."

,,Prostě víc ti neřeknu."

,,Takže ty v tom jedeš taky?"

,,Bože ani náhodou, mě by nepustili."


Sešli jsme schody a šli jsme do obýváku, bráška mi pustil oči. 


,,Ježiši, vždyť je to krabice," neměla jsem slov ,,je mi to do pasu! Co to asi je?" 


Všichni se začali smát a já jsem pořád nechápala, proč se smějí, tedy až do té doby, než jsem tu obrovskou krabici otevřela. Byla tam další menší krabice, tu jsem znovu otevřela a v ní byla další krabice. Takhle to šlo pořád, a najednou jsem skončila u krabičky, která byla velká jako notýsek. Tu už jsem se bála otevřít, ale přes to jsem jí otevřela. V ní byl lístek na Eminema!


,,Mami, díky, ale tu krabici sis mohla odpustit."zasmála jsem se.

,,Nevěděla jsem co mám s těmi krabicemi dělat." Také se zasmála.

,,No, ale děkuju, moc."


Na koncertě:


Já a mamka jsme si šly koupit pití, stály jsme v řadě, když v tom jsem se podívala doprava. 


,,Mami, nemám žízeň. Počkám na tebe u pódia." na koncertě nebylo zatím moc lidí, takže mě tam mohla najít úplně snadně, tak jako osoba, kterou jsem zahlídla.

,,No fajn."

,,Jo tak já du." Rozeběhla jsem se, aby mě neviděl, ano byl to Martin. 


Když jsem běžela od stánku s pitím k pódiu, nekoukala jsem se kam běžím, ale na Martina. Nechápala jsem se, protože se mi po něm stýská, ale taky jsem ho nechtěla vidět zrovna tady a teď. 


Teri BlitzenKde žijí příběhy. Začni objevovat