The Other Holmes Girl- BBC Sherlock FF

A znovu na Baker Street

Zalapala jsem po dechu. Tahle věc byla jediná, kterou jsem si byla na sto procent jistá. To ostatní byly více či méně podložené doměnky, ale byla jsem si opravdu jistá, že to udělal Billy.
Sherlock se mému překvapení upřímně podivil.
"Copak ty sis vůbec ničeho nevšimla?" zeptal se udiveně.
"Právě že všimla!" Vykřiknu. Nedokážu se vyrovnat s tím, že bych se tolik zmýlila. Vždyť přece všechno ukazovalo tímhle směrem!
"Když ne Billy, tak kdo!? Pro boha živého, vždyť v tom domě nikdo jiný nemohl mít motiv a..."
Sherlick mě umlčí mávnutím ruky, druhou už na svém mobilu vyťukává textovku.
"Napsal jsem Garrymu, je ze Scotland Yardu, ten už se postará o zbytek. Teď se rozloučíme s Fergusonovými a vrátíme se domů, cestou ti všechno vysvětlím." Řekl nakonec.
...
Nedokázala jsem se pořádně soustředit dokud se vlak nedal do pohybu směrem k Londýnu a Sherlock se neposadil naproti mně s cigaretou v puse.
"Ty kouříš!? Ví to mamka?" neodpustila jsem si.
"Chceš vědět jak to bylo s 'upírkou', nebo moralizovat?" Zeptal se s úšklebkem. To mě celkem spolehlivě umlčelo. Sherlock si ležérně přehodil nohu přes nohu a začal s vysvětlováním.
"Překvapivě jsi si všimla několika podstatných věcí. Při řešení zločinu jsou tři hlavní faktory: kdo, jak a proč. Dva z nich jsi dokázala zodpovědět. Opravdu se jednalo o otravu, tipuju kurare, nebo něco podobného. A motivem byla skutečně více či méně žárlivost. Ale nikoli žárlivost sourozenecká, ale žárlivost trochu pikantnějšího typu."
"Ta au-pair!" Vydechnu. No jasně, to taky dává smysl. Pan Ferguson má sice manželku, ale nejspíš si nikdy moc nerozuměli. Paní Fergusonovou zřejmě poslední dobou zaměstnával novorozený synek, a tak musel pan Ferguson hledat útěchu v náručí mladé atraktivní chůvy. Ta ale nechtěla být jen pouhou milenkou, vycítila svou šanci a narafičila to tak, aby pan Ferguson svou ženu opustil a oženil se s ní. Nejspíš netušila, že to dopadne nařčením z upírství, prostě si říkala, že když už Fergusonovy nebude spojovat láska k jejich dítěti, neudrží je pohromadě nic.
"Teď už by to došlo snad i Johnovi." Ušklíbl se Sherlock.
"Vidím, že už ti nemusím nic dalšího vysvětlovat. Pravda, Billy sice žárlil, ale není to násilný typ. Naopak, jakákoli krutost se mu z podstaty hnusí, to on přemluvil otce, aby psa nechali dožít a neutratili ho předčasně. A kuchařce bude za týden třiašedesát." Dodá se sarkastickým úsměvem.
"Třeba se panu Fergusonovi líbí zralé ženy." Rozesměju se. Sherlock se nesměje, to je naprosto nepředstavitelné. Ale jeho úsměv se trošičku rozšíří a oprostí se od ironie.
Dobrá nálada mi vydrží až do okamžiku, kdy otevřu dveře bytu na Baker Street a uvidím muže ve středních letech v dokonale padnoucím obleku.
"Mycrofte!" Vykřiknu zděšeně. Můj nejstarší bratr vyskočí z křesla, kde až doposud seděl.
"Elizabeth, uvědomuješ si, jak příšerně jsi se zachovala!? Já...tvoji rodiče se o tebe neskutečně báli!" Křičí na mě.
Cítím osten výčitek vůči mamce a tátovi, ale neskutečně mě irituje způsob, jakým se mnou Mycroft jedná. Jako bych nebyla nic víc než malá hloupá holčička.
"Už mi není deset, Mycku!" Vzpomenu si na Sherlockova slova. Mycroft zrudne.
"Neříkej. Mi. Mycku!" Zařve. Popadne mě za paži a vytáhne ze dveří.
"Pojedeš domů hned teď!" Zasyčí mi do ucha.
"Ne, Sherlocku, prosím!" Křičím a zkouším se Mycroftovi vytrhnout. Ale on je mnohem silnější než já. A Sherlock se mi nesnaží ani v nejmenším pomoct. Vlastně se na mě ani nepodíva. Posadí se do křesla a začne ladit housle. Zmlknu. Byla jsem pitomá. Myslela jsem si, že mu na mně záleží, že budeme řešit případy spolu...Byla jsem pitomá.
Ještě ve vlaku se mi po tvářích koulí slzy vzteku.

Tak, případ je uzavřen a Elizabeth se (ne zcela dobrovolně) vrací zpátky domů. Ale ještě nás čeká epilog :) Hvězdičky a komentáře potěší :)
Vaše Lizzie