Trust me

Kapitola třináctá

Hichigo/Sebastian

Tělo Hichiga s myslí Sebastiana se pomalu vydávalo na cestu domů. Sebastian nedokázal překousnout to, že mu ta malá děvka nechtěla dát, když ho tak očividně sváděla. Věděla, že jde do vody, takže si ručník jistě nechala v pokoji schválně. Ještě se tvářila nevinně a pak před ním utíkala. To na jeho mysl bylo moc.

Kopl do malého kamínku před sebou, který odskákal několik metrů dál. Špičkou boty se do něj trefil znovu a on opět odletěl o nějakou vzdálenost dál. Takhle to pokračovalo asi dvě minuty, než dorazil na autobusovou zastávku. Měl by to rychleji pěšky, ale jemu se vůbec nechtělo. Bude totiž muset strávit čas s tou potrhlou rodinkou. To ho moc netěšilo.

Autobus mu přijel docela brzy, nedlouho poté, co se usadil na lavičku a pohrával si s telefonem. Sluchátka nikde nenašel, tak ho napadlo, že je u sebe asi Hichi nenosí. Blbeček. Teď by za ně byl opravdu rád, jeden by se unudil k smrti. Sebby měl rád svou vybranou společnost - sebe a Hichiga. Nikoho jiného neměl v oblibě, nebo mu byl zcela lhostejný.

Nastoupil, nehezkému postaršímu řidiči zaplatil a zasedl až na poslední sedadla k oknu. Již poněkolikáté v duchu zaklel, že nemá sluchátka, a opřel se čelem o sklo okna. Jak se poloprázdné vozidlo rozjelo a zakymácelo se, o ono okno se praštil. Tohle byl opravdu den blbec. Cesta byla pro něj velikou otravou a docela litoval toho, že nešel pěšky, protože toto zase trvalo moc dlouho.

Když se dostal před dům, venku byla tma jako v pytli. Nebýt pouličních lamp, asi by neviděl ani na krok. Odemkl si, pečlivě za sebou zase zamkl a rozešel se rovnou do sprchy. Teplou sprchu rozhodně potřeboval, alespoň by mu to utřídilo myšlenky a on by věděl, kdy zase pustit zpět Hichiga, který na něj byl momentálně naštvaný. Nebylo se čemu divit vzhledem k tomu, že málem znásilnil holku, která se mu líbí. Naštěstí jen málem.

Shodil ze sebe všechno oblečení, odložil ho na pračku a zadíval se do zrcadla. Měli opravdu hezké tělo... až moc hezké pro nějakou holku. Ušklíbl se nad svou myšlenkou, dostal opravdu výborný nápad. Pokud k Hichigovi ta holka něco cítí, tohle ji určitě zlomí. A Mugetsu bude jen rád.

Jak tak nad tím černovláskem přemítal a culil se u toho, otevřely se dveře. Sebastian se rozesmál, Mugetsuův výraz byl k nezaplacení. Natočil se k příchozímu bokem, nehledě na svou nahotu. ,,Dáš si se mnou sprchu, Mu-chan?"

Podle tónu hlasu Mugetsuovi došlo, s kým má tu čest. Bylo to více než potěšující, na koho tady narazil. Hichigo ho obyčejně odmítal, jen málokdy vyhověl jeho chuti a podřídil se. Toto si musel užít. Strhl ze sebe tričko, přičemž se mu rozcuchaly dlouhé vlásky, zabouchl dveře a s laškovným výrazem ve tváři zamkl na dva západy. ,,Chtěl bys, abych se k tobě přidal, Sebby?"

Sebastian na to nic neřekl, pouze pozdvihl koutky úst do úšklebku a zalezl do prostorného sprchového koutu. Poslušně tam počkal, než se Mugetsu vysvleče celý a dojde za ním, protože moc dobře věděl, že to udělá. Měl pravdu. Nečekal dlouho a mohli si společně pustit teplou vodu, při níž si od něj Mugetsu ukradl první sladký polibek.

Moc dlouho jim ta něžnost nevydržela, Mugetsu nebyl zrovna přeborník v sebekontrole. Ještě k tomu, když ho Sebastian takto sváděl. Nešlo mu odolat. Chytil ho za boky a natlačil na zeď pokrytou tyrkysovými kachličkami. Líbal ho s vášní a touhou jako nikoho jiného. Toužil o tom si ho vzít tvrdě zezadu a způsobit mu takovou slast, že na něj Sebby do konce svého života nezapomene.

Sebastian nechával své ruce omotané kolem jeho krku, prsty mu pomalu zaplétal do promočených vlásků, aby si udržel alespoň nějakou kontrolu a Mugetsuovi se zcela nepodřídil. Byl to takový zloduch, nikdy se nenechal zkrotit úplně. Roztáhl od sebe nožky a  navedl jednu z Mugetsuových nezbedných rukou ke svému zadečku. Přitlačil se víc na jeho nahé tělo a okusil kůži na jeho sněhobílém krčku, přičemž do sebe nechal proniknout jeden z jeho prstíků. Šibalky se usmál a černovláska jemně kousl, čímž způsobil, že starší nemilosrdně přidal prst druhý. Šlo to přesně podle Sebastianova plánu.