Coach? Or Boyfriend? (FF with L. T.)

Skrytý talent

Ahoj, tak po dlouhé době jsem zpět a se mnou i pokračování. Strašně moc se chci omluvit, že jsem tu teď tak dlouho nebyla, ale pořád někde lítám s přítelem a nebo různě s kamarádkami. Příběh bude tak plus mínus jeden díl do týdne (snad). Rovnou píšu, že příští týden díl nebude, takže ten další vám to vynahradí dvěma díly. Omlouvám se za chyby a přeji krásné čtení. 

Vzbudilo mě něco mokrého tričku. Otevřel jsem oči a všiml si, že Bree nespí a brečí.

"Lásko, co se děje?" pohladil jsem ji po vlasech.

"Nic. Jen mi je pořád hůř." řekla.

"Bree, to bude dobrý. Neboj se." políbil jsem ji do vlasů. Zachumlala  se víc do deky a zavřela oči. Koukl jsem na mobil kolik je. Bylo něco málo po šesté ráno. Rozhodl jsem se, že spát nebudu. 

Pohled Bree

Potom, co jsem znovu usnula jsem se vzbudila kolem deváté. Otevřela jsem oči, ale místo vedle mě bylo prázdné. Posadila jsem a rozkoukala se po pokoji. Nikde nikdo. Jen prázdno a až moc velké ticho. Pomalu jsem se zvedla a šla se podívat dolů. Nikde nikdo. To jsem tu jako úplně sama? Co to sakra...? Vrátila jsem se do pokoje, vzala mobil a zavolala Louisovi, ale jaká náhoda, že jeho mobil začal zvonit pod polštářem.

"Do prdele, je tu vůbec někdo kromě mě?" vzlykla jsem a schoulila se na posteli do klubíčka. Tiše jsem vzlykala. Po chvíli se ozvalo odemykání a otevírání vchodových dveří a opět zavření. Po chvíli někdo šel směrem nahoru. Já dál ležela na posteli a mé tělo se otřásalo vzlyky. Někdo vešel do pokoje.

"Miláčku, jsi v pořádku?" slyšela jsem starostliví hlas Louise a cítila jak se postel vedle mě prohnula.

"Lou..." vydechla jsem a objala ho. 

"Co se stalo?" zeptal se.

"Vzbudila jsem se a nikde nikdo nebyl. Trochu jsem se vyděsila nic víc." řekla jsem a nepouštěla se ho. Vlastně jsem to asi další tak hodinu neplánovala. Jen jsem seděli v objetí a Louis mě hladil po zádech. Bylo to strašně uklidňující. No po takovém šoku to bylo pravdu příjemné. 

"Bree, co chceš k obědu?" zavolal na mě z kuchyně Louis.

"Palačinky a nebo lívance." odpověděla jsem mu. Po půl hodině mi přinesl jídlo až do postele. 

"Děkuji." pousmála jsem se. Jen se usmál a sám si vzal svůj talíř a začal jíst. Dojedli jsme a já si zapnula  na televizi nějaký film. 

O pár dní déle

Tak už zase chodím normálně do školy. Je fajn být opět mezi lidmi a hlavně mezi kamarády. Louis stále hraje, že chodí s Tamarou, ale o přestávkách mě unáší do kabinetu. 

"Bree, tak co? Už sis našla někoho jiného, když je náš pan profesor Tomlinson se mnou?" zavolala přes celou třídu Tamara.

"A víš, že jo? A je to úžasnej kluk." řekla jsem se smíchem. Kdyby jen věděla, že jí Tommo nemiluje a je stále se mnou. 

"Takže na Louiho už si zapomněla, že?" zeptala se šťastně.

"Nebudu ti kazit tu radost a řeknu, že jo." řekla jsem, co nejupřímněji, aby nic nepoznala. 

"To je dobře, protože on je jen můj." usmála se. Naivka. Zazvonilo na poslední hodinu. Do třídy vešel můj pan dokonalý. 

"Sednout." řekl. 

"Takže jak jste si všimli dnes supluji za paní profesorku Chestefeeldovou, jelikož si musela jet něco neodkladně zařídit." řekl. Sama pro sebe jsem se usmála. 

"Pane profesore, co tedy budeme dělat?" zeptala se s úsměvem Tamara. 

"No pokud někdo chce tak může zazpívat a jinak si pusťte nějaký muzikál." řekl. Začal se rozhlížet po třídě, aby viděl jestli se někdo hlásí. Když byl pohledem skoro u mě zvedla jsem ruku. 

"Tak pojď Bree." usmál se. Na notebooku jsem si našla svou oblíbenou písničku Warrior. 

Dozpívala jsem. Všichni na mě koukali jak na svatý obrázek. Nikdy jsem před třídou nezpívala. No... Vlastně jsem nikdy před nikým nezpívala. 

"Wow... Nikdy jsem neslyšel nikoho tak úžasně zpívat. Máš velký talent, Bree." usmál se Louis. Úsměv jsem mu oplatila. 

"Teď jdu zpívat já!" vyjekla Tamara a hrnula se k tabuli. Začala zpívat. Všichni včetně Louise si zacpávali uši. 

"Tamaro, dost! Přestaň zpívat!" vykřikl Louis. Tamara po něm hodila pohledem alá "To si ještě vyřídíme." a odešla si zpět sednout. Zbytek hodiny jsme koukali na Mama Mia. Konečně zazvonilo. 

"Bree, počkej. Chci s tebou mluvit ohledně zpěvu." zavolal Louis. Rozloučila jsem se  ostatními a šla zpět do třídy. 

"Ano?" řekla jsem. 

"Co děláš večer?" zeptal se s úšklebkem. 

"Ale... Nechtěl si se mnou náhodou mluvit ohledně zpěvu?" zeptala jsem se. 

"To bylo proto, protože tu byla Tamara a nechtěl jsem abys měla problémy." řekl a objal mě. 

"Ehm.. Ehm.." ozvalo se ode dveří. Otočila jsem se a u dveří stál/a...

Tak a je to. Dopsáno a můžu jít spát. Potěší nějaký vote, koment (pozitivní i negativní). Takže dobrou noc.