Ztracená smečka

Kapitola 2 - Chaos

 Grippena vzbudili hlasy ve vedlejší místnosti. Spal už zase zpět ve svém pelechu v kuchyně, kam ho vyhodil jeho dvounožce. Bylo hodně brzké ráno, slunce teprve vysílalo na oblohu první ranní paprsky. Grippenovi se ještě ven nechtělo, chtěl se válet v pelíšku, dokud slunko nevyleze pořádně. Nebude mu přece někde venku mrznout zadek. Jenže když jeho dvounožce vyšel ze své soukromé ložnice s mobilem u ucha, vůbec nevypadal, že měl v plánu jít s psiskem ven.

 ,,To snad nemůžete myslet vážně! V neděli do práce?'' zařval do telefonu dvounožec a na chvíli se odmlčel.

 ,,S tím lomem jsou pořád nějaký problémy! To je prostě prokletá práce!'' a tentokrát se odmčel na delší dobu. Zdálo se, že z telefonu vychází ještě jiný hlas, ale pro Grippena to bylo moc tlumené. Zavíc tomu ani trochu nerozuměl.

 ,,Jojo, jasně. Už jsem zticha. Budu tam za 20minut.'' dodal a zašel do předsíně, kde si začal oblíkat bundu a nazouvat boty. Něco si tam ještě mumlal, ale Grippen se nenamáhal vylézt z pelechu. Nechtěl nikam a tak ani nikam nepujde. Sledoval dvounožce až z kuchyně, byl odtamtud krásný rozhled.

 ,,Promiň Grippene, v lomu jsou problémy. Až přijdu, vyvenčím tě.'' řekl směrem ke Grippenovi a zabouchl za sebou dveře. Chvíli byl ještě slyšet v předvchodu a za malou chvíli už odešel úplně. Tehdy se Grippen přestal cítit příjemně. Byl tu zase ten pocit, který mu říkal, že něco není v pořádku. Chtěl by zjistit co, ale byl na to příliš krátký. Vylezl z pelechu a napil se ze své misky. Vodu tam ještě nějakou měl, ale nebyla úplně nejčerstvější. Dal si dva loky a už nechtěl. Přesunul se do ložnice pro hosty, kde si sedl ke dveřím na zahradu a koukal přes sklo. Tyhle dveře se snad ani nedaly otevřít, každopádně je jeho dvounožce ani žádná návštěva nepoužívala. 

 Uběhlo několik hodin a Grippenovi už to začalo připadat divné. Když dvounožec řekl práce, znamenalo to, že bude pryč více méně do večera. Jenže v neděli do práce nikdy neodešel. Tohle bylo poprvé. Grippen už si potřeboval dojít, ale nemohl. Páníček by ho jinak zbil. Bude muset vyčkat, dokud nepřijde. U výhledu si lehl a znudeně se kochal zahradou, na kterou nechodil. Nebyl tam ještě stále plot a dvounožec si byl jist, že Grippen uteče. 

 Grippen u okna dokonce usnul. A přesně ve 14:04 ho už podruhé probudila siréna. Přesně ta siréna, která se pouští první středu měsíce. Jenže dneska nebyla středa. Grippen si sedl a začal do sirény výt. Vůbec se mu to nelíbilo, byl doma sám bezmála už deset hodin a chtěl si strašně dojít ven. Smutné na tom bylo to, jaký měl Grippen pocit, že jeho páníček se ještě dlouho nevrátí. Jestli se vůbec vrátí. Už tiše si sedl a chvíli koukal z okna. Potřeboval neuvěřitelně 'na záchod', ale řekl si, že to ještě nějakou hodinku vydrží. Páníček přece přijde.

 ,,Kašlu na to'' řekl si, vyskočil na tlapky a pelášil pryč z ložnice. Nemínil to pustit doma, ale nemínil tu ani zůstávat. Ten pocit co měl dnes a včera mu říkal, že by akorát tak plýtval časem. Chtěl se dostat do předsíně a vyjít po schodech do druhého patra. Dříve tam bydlela stará dvounožka, pravděpodobně nějak pokrevně příbuzná k jeho dvounožci. Ale teď už tam po ní zůstal jen prázdný byt. Grippen si to moc nepamatoval, bylo to když mu bylo šest měsíců. Schody byly mírně stočené do pravého úhlu a vedly k proskleným dveřím. Dveře nebyly zavřené, ale Grippen tam měl i přesto zakázáno chodit. Teď ten zákaz poruší. Snad na to páníček nepřijde.

 Nahoře bylo docela horko, pravděpodobně tam bylo otevřené jen jedno okno v celém bytě. A dvounožec se pak divil, že tam má plíseň. Pach živé duše se už dávno z místností vytratil, Grippenovi to nepřidávalo na jistotě. Chvíli mu zabralo, než našel otevřené okno, ale zadařilo se. Bylo to okno nad pohovkou, šikmé, jak to tak u podkrovních bytů bývá. Bylo to malá škvíra, ale dalo se otevřít víc, stačilo by jen zatlačit.