Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 3 2

/5. února, 1995/

,,Pane profesore, já nechci nechat Harryho soutěžit samotného. Mám o něj strach."

Profesor Brumbál do té doby, dokud nedopověděla, chodil po svém kabinetě sem a tam. Pak se ale na ní otočil s tázavým pohledem. ,,Co tím myslíš?"

Taře se třásly ruce, a neustále si pohazovala prameny vlasů za ucho, jen aby jí spadly zase zpátky. Nevěděla, jak Brumbálovi odpovědět. Že si konečně začala uvědomovat, jak moc je pro ní Harry důležitý? Že je její jediná rodina? Že trochu zmentálněla a teď měla otřes mozku a úplně ji přeskočilo? Co mu měla dát jako odpověď?

,,Chci také soutěžit." prohlásila znovu Tara. ,,Tentokrát v tom Harryho nenechám samotného. Jsem jeho starší sestra, mám ho chránit!"

Brumbál se pousmál, jako kdyby čekal šest let, než tato slova opustí její rty. ,,Výborně. A proč mi to oznamujete?"

,,Protože potřebuji, abyste s tím něco udělal!"

Brumbál se nevinně usmál. ,,Promiň, Taro, ale takhle bez ostatních porotců nemám právo o tomhle rozhodovat. Ale slibuji ti, že se o to pokusím co nejdříve. Chápu, jak se cítíš."

Tara vůbec neveděla, jak může Brumbál vědět, jak se cítí, ale i tak přikývla. ,,Děkuji, pane řediteli. A... Dáte mi prosím vědět, až budete mít odpověď? Opravdu v tom nechci nechat Harryho samotného."

Brumbál se usmál. ,,Výborně. Konečně ti to dochází, Taro."

*

/6. února, 1995/

Později se Tara našla u profesora Kratiknota. Seděla na pěkné židli před jeho katedrou, ona sám byl posazen na hromadě knih.

,,Tak, Taro," vypískl svým pisklavým hlasem, který Taře připadal trochu k smíchu. ,,Jak si jistě pamatuješ, minulý rok pátý ročník začal konzultace o práci, kterou by se chtěl později zabývat. Mohla bys mi připomenout, čím by ses chtěla zabývat?"

Tara se usmála - tohle bylo téma, u kterého se dokázala rozpovídat. ,,No, víte, pane profesore, už od malička se zabývám psaním, a kreslením... A tak jsem dlouho uvažovala o tom, že bych psala do Denního věštce, ale to je zatím jen návrh."

Kratiknot ale divoce zatřásl hlavou. ,,Ne, Taro, určitě v tom snu pokračuj! Viděla jsem tvé eseje, výborně umíš skládat ze slov věty, z vět odstavce, z odstavců články, referáty a příběhy! U tebe bych tomu rozhodně dal šanci."

Rusovláska se trochu začervenala. ,,Děkuji, pane profesore."

Kratiknot nad tím mávl rukou. ,,To mi nemusíš děkovat! A teď už běž a pošli sem slečnu Queensovou. Uvidíme se znovu za dva týdny, a pořádně se domluvíme na předmětech, kterým by ses chtěla nejvíce věnovat."

Tara si stoupla a usmála se. ,,Děkuji, nashledanou!"

*

/6. února, 1995/

Ahoj mami a tati!
Tak, za pár týdnů budu připravena čelit dalšímu z těch vražedných úkolů toho turnaje. (Tedy, ještě nevím, ale Brumbál říkal, že to zkusí domluvit.) Také začínáme pořádně řešit naše budoucí vysněné povolání ve škole! Samozřejmě, že jsem řekla, že chci být redaktorkou pro Denní věštec!
A jak se máte vy? Jak to jde v Londýně? A co táta? Jak se mu daří v nové práci?
Moc vás všechny pozdravuji!
Tara xx

Tara dopis zabalila a položila ho vedle sebe na stůl. Teď zbývalo napsat jen ten dopis Remusovi.

Milý Remusi,
Jak asi už dobře víš, s Harrym jsme se bůh ví jak dostali do Turnaje tří kouzelníků. Všechno je tu jako na hlavu... Za pár týdnů se bude konat další úkol, a u Brumbála jsem se snažila propagovat to, že bych také soutěžila, jelikož v minulém kole soutěžil jenom Harry.
Ale... Mám o něj strach. Opravdu, Bradavice jsou poslední dobou nějaké divné. Atmosféra je tu strašně napjatá, všichni jsou takoví... Roztžití ze všeho, a mě straší profesor Moody. Ještě před prvním úkolem jsem u něj v kabinetě našla přísady na Mnoholičný lektvar... A nevím, co si mám myslet, protože on je takový divný, a jednou jsem viděla Snapea, jak vypadá naštvaně - jako ještě naštvanější než předtím. Jeden kluk ze Zmijozelu pak říkal, že slyšel, že Snapeovi nějdo ukradl něco z kabinetu. Mám se začít bát?
Měj se krásně a... Ať se ti daří.
Tara :)

Tara vzdychla. Celá situace ji znervózňovala. Co měla proboha dělat?

Tara pískla a na její ruku přiletěla již její dobře vycvičená sova Mariol. Rusovláska jí podala dopisy. ,,Mariol, tenhle je pro Remuse, tenhle je pro mámu s tátou." oznámila sově.

Přešla k oknu a otevřela ho. Pak s lehkým odrazem nechala Mariol letět pryč.

Tara ji chvíli sledovala. Mizela v dáli a letěla směrem na jih.

Pak její pozorování vyrušil smích zezdola. Tara se podívala z okna dolů. Výhled, který byl vidět z Havraspárské věže, Tara milovala úplně ze všeho nejvíc. Dole pod sebou spatřila spousty studentů, jak jsou u Hagridovy hájenky a překvapeně koukají na jednorožce. Tara se sama sobě usmála. Hodiny Péče o kouzelné tvory se tento rok vzdala, aby se mohla více věnovat Starodávným runám, ale tvorové kouzelného světa ji vždy a vdycky budou fascinovat.

Tara se usmála a pakpohledem zajela na místo, kde se konal první úkol. Pamatovala si draky, nebo vystrašené výrazy, které lemovaly obličeje přihlížejících.

To ji přivedlo na otázku, jestli už Harry dokázal rozluštit hádanku ze Zlatého vejce. Jí se na pomoc zatím neptal, tak hádala, že na to spíše zapomněl.

Polkla. Neustále sejí v hlavě mihotaly obrazy draka, který Harryho málem zabil. Neměla chuť se do toho turnaje připojovat, ale jestli to znamená ochranu pro Harryho, ráda to riziko podstoupí.

Přejela opět pohledem na školní pozemky pod sebou, a spatřila něco, co opravdu spatřit nechtěla - Cedrica Diggoryho a Katherine Juanesovou.

Katherine byla rudá, ale vypadala naštvaně, to Tara poznala i takhle z dálky. Neustále mávala kolem sebe rukama, jako vždycky, když byla naštvaná. Diggory se s ní také hádal, ale ten vyl naopak bledý.

,,... Nemůžu za to!" říkal zrovna Diggory. ,,Prostě jsem se posunul dál!"

,,Ale chápeš, že jsi mi to mohl alespoň říct? Kdybys mi to prostě řekl, nic by se nestalo!" bránila se Katherine. ,,Ale ty si ji prostě... Přivedeš a tváříš se, jakoby nic!"

To pro Taru stačilo. Nejradši by poslouchala dál, ale tohle na ní bylo trochu moc.

Katherine Juanesová a Cedric Diggory, nerozlučná dvojička už od prvního ročníku, se právě pohádali.

Tara vypískla - věci pro prvního Bradavického šampióna se právě ztížily.

Autorka: Ahojky!

Další kapitolka! Třicátá třetí bude druhý úkol ;-) tahle je taková spíše oznamovací :-)

Také jsem se naučila dělat trailery! Juhú! Ale stejně jsou dost amatérské :-P

Taky mám otázečku - kdybych si založila Instagram, který by se čistě týkal mých fanfikcí nebo příbězích tady na Wattpadu, mrkli byste se na to? Nebo zajímalo by vás to? Prosím nechte v komentářích své názory :-)
~Ami