staré srdce

1.KAPITOLA

Ticho narušovaného pouze jemným škrábáním pera o pergamen, ostře přerušilo zaklepání na dveře. Profesorka Mcgonagallová vzhlédla od pergamenu pohled a spočinula jím na zavřené dveře. ,,Vstupte." Její hlas pronikl až za těžké, dubové dveře k sluchu Michaella Cornerra. Ten na prázdno polk a rozechvělou rukou otevřel dveře.

,,Dobrý večer Cornerre. Prosím posa'dte se." Pobídla ho svým typickým přísným hlasem a ukázala na židli naproti té své. Michaell se nejistě přesunul ode dveřý, do kterých se chtěl vpít a nebýt vidět (Bohužel pro něho, nechodil na semináře z vpíjení do pevných tělěs u ducha Tlustého mnicha, jež dával hodiny vpíjení každou první sředu v měsíci). Nervozně zašoupal nohama o kamennou podlahu kabinetu a popatřil na veliké hodiny zavěšené nad stolem, který dělil jeho a profesorku McGonagallovou.

,,Prosím vyndejte si pergamen a brk s kalamářem...a můžete to vše dělat klidně i trochu rychleji. " Zpřísnila hlas profesorka a kritickým pohledem sjela Michaella. Ten se rychle sklonil ke své brašně a začal z ní horempádem vyndavat potřeby. Cítil, jak ho pomalu polévá ruměnec. Tohle se nemuselo stát, kdyby byl býval přinesl esej o dávné egyptské kultuře spojenou spolu s černou magií. Te'd tu sedí a bude pravděpodobně psát nějakou nemožmou esej o Ebrügennském čarodějnictví (vůbec netuší o co jde). Mcgonagallová se napřímí a přísným hlasem mu zadá téma eseje: Horské trpaslenky!!!

Když právě popisoval obvyklí stravovací režim trpaslenek, někdo zaťukal na dveře. Profesorka, jenž právě četla jakousi knihu v těžké kůži, zvedla pohled a ponejpr se podívala na Michaella a posléze na dveře. Pak pobídla naznámou osobu k vstupu do kabinetu. Dveře se prudce otevřely a dovnitř vpadl školník Filch,(vypadalo to asi tak, jako když se nějaké dítě opozdí ráno při snídání, oblékání, chůzí do školy, nebo při něčem jiném a pozdě se vřítí do třdy) a celý udýchaný předával pergamen se vzkazem McGonagallové a horečnatě jí něco ,,šeptal". Ta se narovnala a poděkovala školníkovi.
Michaell celou je celou dobu pozoroval a nezůčastněnému divákovi by mohl připomínat želvu s otevřenou pusou co čeká, ža jí tam přiletí moucha. Když Filch odešel, Minerva dala Corrnerovi pokyn ke sklizení vecí a dopsání eseja za přídavný domácí úkol. Jen co se Michaell vzdálil z kabinetu, přečetla si dopis a její pohled stvrdl a rty se semkly do uzoučké linky. Potom vsatala z křesla a podívala se na obraz který levitoval podél dveří a kritickým okem sjela spícího Albuse. Rukou uhladila záhyby svého hábitu, zastrčila si volný pramen šedivých vlasů za ucho. Pak otevřela dveřa a vyšla chodbou směrem k ředitelně.