Zlatíčko, karma je svině

#2 Kdo to je?

Při pohledu na hodinky jsem zjistila, že díky řvaní na Amandu naprosto nestíhám. Už za čtvrt hodiny mi začne škola a já se ještě ani neoblékla! Přitom i samotná cesta tam mi zabere minimálně deset minut... Musím prostě pohnout, jinak mě naše třídní Samková zabije. A to by bylo dost nanic. Jistě mám před sebou ještě velkou budoucnost (ach ten egoismus) a nehodlám skončit na elektrickém křesle už ve čtrnácti! To by teda bylo pěkně na nic!

Takže kašlu na snídani, kašlu na mytí, kašlu na líčení a jen se obléknu a letím do školy.

****

Je dvanáct minut po zvonění, ale konečně jsem ve škole. Byla bych tu dřív, ale jelikož jsem se po cestě slušně vymlátila, jsem ráda, že jsem se sem vůbec přivlekla.

Jakmile jsem vrazila do třídy, všichni přestali diskutovat o problémů utečenců a zahleděli se na mě. Tak jako zaraženě. Po chvíli se někdo uchechtl a postupně se začala kácet, v záchvatu smíchu, celá třída.

Naprosto jsem nechápala a tak jsem se zaměřila na Samkovou. Měřila si mě vražedným pohledem (elektrické křesílko, už se na Tě těším) a potichu, ale o to nenávistněji, zašeptala: ,, Ach, Chassandra Blacková. Vůbec mě neudivuje, že nejsi schopna přijít včas ani na první den školy! I to, že tvé oblečení vypadá, jako bys ho ukradla bezdomovci, je vedlejší. Ale co naprosto nechápu je tvé dnešní líčení. Vypadáš jako zombie, ale místo shnilého masa z Tebe visí... Co to vůbec je? Vypadá to jako hořčice, ale to bys na sebe snad nedala, ne?!" rozčilovala se, ale v koutcích úst jí škubalo.

Po chvíli mě poslala si sednout. Cestou přes třídu mě doprovázel tichý smích.

Až když jsem usedla do lavice mi došlo, co to mělo být. Opravdu svoji sestru budu muset přizabít! Ona mi namatlala svoji "masku" na MŮJ obličej! To kvůli ní jsem se nestihla umýt! To kvůli ní jsem zakopla! To kvůli ní mám teď průšvih!

,, Nepřej si mě!" nesl se třídou nějaký hlas. Až po chvíli mi došlo, že ten hlas patří mně.

Samkové ztvrdly rysy. ,, To mělo být na mě, slečnou Chassandro?"

,, Samozřejmě, že..." najednou mě zarazilo zaklepání na dveře.

Samková se rozzářila, jako by věděla, kdo to má být. Obrátila se čelem k nám s tím, že máme být potichu a v klidu a odešla. Samozřejmě, že ihned po jejím odchodu nastalo vé třídě boží dopuštění.

Za pár minut se vrátila a s ní ON!