Drowning |L.S. story

Červená a černá

*Z pohledu Harryho.*

Líně jsem otevřel oči, hlavně proto, že má oční víčka byla těžká jako z olova.Posadil jsem se a otočil se ke zdroji zvuku, protřel jsem si oči a snažil se zaostřit.
"Jmenuji se Louis a líbí se mi tvé tričko." Zopakoval víc výrazně, jako kdyby si nebyl jistý, jestli jsem ho ve skutečnosti slyšel.
Přikývl jsem a nějakým způsobem jsem se pokoušel ustlat postel.
"Ne,ne,ne,ne. Přehnout, otočit a zahnou..t......otočit přehnout. Peřina je z peří, peří z husy, kachní....peří."Objevil se vedle mě a začal natřepávat mojí peřinu. Poodstoupil jsem od něj již instinktivně a přetáhl si rukávy přes dlaně.

"Žádné zbytky Harry." Připomněla mi jedna z kuchařek a postavila přede mě talíř plný mých nočních můr.
Povzdechl jsem si a chopil se vidličky a nože. Pečené brambory s fazolemi v červené omáčce a vepřové maso. Slazený čaj a puding s ovocem. Děsila mě představa, že to všechno mám sníst. 
"Fazole!! Fazole..Jack a kouzelné fazole. A obři. obři, obři..." Mumlal si Louis vedle mě mezitím co přímo hltal rýži se zeleninou a tuňákem. Co bych za jeho jídlo dal..

Z klidného spánku mě vyrušily cizí hlasy.
"Je mrtvý?"
"Proboha Zayne jen spí!"
"Vypadá jako kostra."
"Nemůže za to."
"Má hezké tričko." Jeden z nich jsem znal. Louis. Ale ostatní mi byly naprosto neznámé.
Posadil jsem se a otevřel jsem oči.
"Říkal jsem, že jen spí." Kolem gauče, na kterém jsem usnul byly postavené čtyři židle. Na jedné Louis. Od něj nalevo někdo černovlasý s vpadlými tvářemi a strništěm.Nalevo od černovlasého muž, který vypadal nejmíň na 20. S tmavě hnědými vlasy a smutnýma hnědýma očima. Židle vpravo od Louise byla prázdná. Neptal jsem se.
"Děkuji." Otočil jsem se k Louisovi.
"Já říkal, že umí mluvit!" Zvolal s radostí v obličeji.

Mezi odpolední svačinou a večeří pořádala paní Hatchkinsová terapii kreslením. Mám rád kreslení. Sedl jsem si do přední řady. Liam, Zayn i Louis seděli vzadu. Měli jsme kreslit sami sebe. 
Když jsme si měli ukazovat svá díla, Liam nakreslil i několik členů své rodiny. Já se nakreslil s obrovským břichem a tlustýma nohama. Zaynův obrázek byl podobný mému, akorát byl v jeho pozadí záchod. A Louis nakreslil několik svých kamarádů, kteří mu obrázek prý pomáhali nakreslit. Napovídali mu prý, jaké barvy má použít, což byla většinou červená a černá.

K večeři jsem nakonec měl plný vrchovatý talíř špaget se smetanou a kuřecím masem. Taky okurkový salát a opět- sladký čaj. Tentokrát jsem si mohl sednout ke stolu s Louisem, Zaynem a Liamem. Nevadí jim, že většinou mlčím. Louisovi se hlavně líbí moje triko. Říká, že se líbí i jeho kamarádům.

Sníst vše, co dostanu, je snad ta nejtěžší část. Vždy si myslím, že prasknu, nebo že se pozvracím. Další jídlo je až zítra v 8. Do té doby mám klid.
V půl deváté večer jsem byl na řadě pro sprchu. Mám příšerně nafouklé břicho. Kdybych ho něčím propíchl, určitě by splasklo jako balonek. Netekla tu horká voda. Jen teplá. Taky ne ledová ale jen studená, prý kvůli bezpečnosti.

Když jsem se vrátil z koupelny, bylo všude prázdno a z jednoho z pokojů se ozývaly rozrušené hlasy.
Oblékl jsem si přes teplé pyžamo ještě chlupatý župan a pomalým krokem jsem se vydal za povykem. Byl jsem již moc unavený. Chtěl jsem si jen lehnout a chvilku si číst. Hluk vycházel z pokoje 41.
Což by měl být pokoj Epileptika Andyho a bulimika jménem Allan. Když se mi podařilo nahlédnout dovnitř, zůstal jsem vyděšeně stát.
Andy ležel na zemi v podivné zkroucené poloze v kaluži jakési pěny, která mu vycházela z úst purpurové barvy.
Hned v první řadě stál Louis s vyděšeným výrazem na obličeji. Během několika vteřin se začal prodírat ven na chodbu.
"Červená, černá...kněz a šlechtic. Jako peří. .....peří.." opakoval si stále dokola. Ještě naposledy jsem se otočil na nehybného Andyho.
Černé tričko s rudými skvrnami od krve.