Existuje..

1. Moje dětství

Nastoupila jsem do školky dne 1. září. Nechtělo se mi tam. Mojí paní vychovatelku z DD (dětský domov) jsem nechtěla pustit. Držela jsem jí silou. "Pusť mě, Haley" řekla mi. Ale já to ignorovala. Nezmínila jsem se o jméně, neměla jsem jméno, pojmenovala mě tak vychovatelka. Přiběhla ven paní učitelka "Jak se jmenuje?" zeptala se vychvatelky. "Haley" odpověděla a usmála se. Paní učitelka si ke mě klekla "Pojď Haley, uvidíš bude se ti tu líbit" usmála se na mě. Pustila jsem paní vychvatelku a následovala paní učitelku. Došli jsme do místnosti školky. Samé děti. Někdo si hrál, někdo maloval, vybarvoval nebo vyráběl. Neměla jsem se jí poštět vyčítala jsem si. Byla jsem jediná která, seděla v rohu, protože tam byl stín. Zahlédla jsem holčičku která si malovala, zaujalo mě to. Tak jsem vstala.

"Kde ši našla papílek" zeptala jsem se. "Tam" ukázala na papíry. Vzala jsem si jeden, popadla pastelku. Bylo mi jedno jakou barvu. Černou. Sedla jsem si do koutu a začla čmárat po papíře. Od té doby jsem se zamilovala do černé barvy a každý den jsem do školky nosila černé oblečení. Byl čas odchodu. Paní vychovatelka pro mě přišla. Viděla mě v tom koutě jak čmárám po papíře. "Haley!" zavolala. Rozeběhla jsem se a skočila na ní. V ruce jsem měla obrázek a pastelku. "Copak jsi dělala?" zeptala se mě. Ukázala jsem jí černý papír. "Tohle" usmála jsem se. Nic neodpověděla. Chytla mě za ruku a šli jsme do DD.

Vběhla jsem do svého pokoje. Mám ho s Emily a Marge. Emily je 18 let a vždycky potají kouří. Marge je 12 let a chodí do školy. Pověsila jsem svůj obrázek na stěnu. Emily se zasmála. Já jí ignorovala. Nesnášela jsem ten smrad od cigarety a vůbec jí. "Fuj co to má být?" zeptala se hnusně Emily. "Moje oblíbeňá balvička" řekla jsem. Nic neřekla. Pověsila jsem obrázek. Vyšla jsem z pokoje směrem pro papíry vzala jsem si jich pár, s tím že je namaluju na černo. Na stole mojí vychovatelky ležela knížka horor. Popadla jsem jí a šla zpátky do pokoje. Chtěla jsem kreslit postavu která, byla na titulní stránce knížky. Tekla jí z očí krev, měla kapuci a červené oči. Vstala jsem a šla jsem za Marge. Vždycky byla hrozně zamlklá a poslouchala MP3. Je tu rok po tom co jí rodiče zemřeli po auto nehodě. Ještě nikdy jsem jí neviděla jak se měje. "Neviděla jsi někde tuhle balvičku?" zaptala jsem se jí hezky a ukázala na červené oči postavy. Vyndala si sluchátka z uší, "Ano" Sklonila se ke své školní tašce a vyndala penál. Dala mi ho "Najdeš tam všechny barvičky" usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatila. Pak se zarazila. "Počkat?!" chytla mě za rameno a otočila mě směrem k ní. Popadla knížku "Není paní vychovatelky?" zeptala se. "Ano, ale pššt" bylo jí to jedno. Knížku mi podala a já šla ke své postely. Rozepla jsem penál a začla malovat postavu.

O čtyři roky později..

Nastoupila jsem do školy. Marge mě za ty roky naučila trošku psát, kreslit a číst. Do školy jsem se těšila, kvůli Marge která šla místo vychovatelky se mnou. Škola byla velká budova, jelikož vedla školy byla i střední do které měla jít Marge proto šla se mnou. Za ty roky se marge pořád neusmála. Uběhlo pár dní a my se učily číst. Pní učitelka řekla ať si do školy přineseme svojí knížku a kousek přečteme. Ukradla jsem paní učitelce horor a vyrazila do školy. Ikdyž jsem se zatím z hororu nic nepřečetla. O přestávce před ČJ jsem si četla ten příběh mě hrozně zaujal. Zvonila na hodinu. "Tak děti kdo chce jít první?" zeptala se. Zvedla jsem ruku "Tak pojď" ukázala na mě. Všimla si že nesu horor "Haley!" Zařvala na mě. Naštvaně jsem šla zpátky k lavici a nechápala co se děje. Skončila škola. Měla jsem chodit ze školy sama. Cestou domů jsem si četla horor. Vstoupila jsem do DD, všimla jsem si paní vychvatelky jak něco hledá. Ihned jsem schovala příběh a šla do pokoje číst dál. Pak šli všechny děti z DD na procházku městem. Zahlídla jsem budovu z knížkama, knihovnu. Odpojila se z průvodu, otevřela jsem dveře a vešla. Hledala jsem podobnou knížku jako paní vychovatelky zahlídla  jsem knížku. Amnézie. Na titulní straně byla fotka člověka s černýma očima (možná někdo z wattpadu zná :D). Ukradla jsem jí. Vyšla jsem ven kde stála paní vychovatelka a hledala mě. Našla mě. "Kde si byla!?" zařvala. "Neřeš" odpověděla jsem drze. Od té doby jsem takhle každý den kradla knížky. Nikdo to nezjistil. Začla moje láska k hororům...

Doufám že se líbilo, od příštího dílu to už bude hororový :) Názory?

S pozdravem Lenka.. <3