Mysterious Queen - DOKONČENO

Vše jde podle plánu

Matka se usmála. Otec vstal, přišel ke mně a vzal mě kolem ramen. ,,No to je skvělá zpráva. Hned to půjdu říct vyslanci a rozhlásím to po celém království.'' 

Otec odešel a bratr šel s ním. Matka vstala z trůnu a pomalu ke mně přišla. Spokojeně se usmála. ,,Nakonec si se rozhodla správně.'' Podívám se na ni trochu dotčeně. ,,Nerozhodla jsem se ,protože bych si myslela ,že je to správné ale, protože mě neuvěřitelně naštvala Anastazie. Vyklouzlo mi to.'' Matka se usmála ještě víc. ,,No výborně. Takže si se stala nejenom budoucí královnou Francie ale ještě si naštvala svou sestru.'' Neubránila jsem se úsměvu. Matka stejně jako já Anastazii neměla ráda. Nevím co se mezi nimi stalo ale od doby kdy se Anastazie provdala ty dvě spolu nedokázaly normálně mluvit. ,,Tvůj otec to dnes všem řekne. A zítra to bude vědět celý svět. Čeká tě skvělá budoucnost,'' pohladí mě po paži a odejde. Za ní spěchají její dvorní dámy a sluhové.
Tajně se vyplížím ze slavnosti. Chci se trochu projít. Je sice léto ale i tak si vezmu zlatočerný, hedvábný šál ,který jsem dostala od bratra k čtrnáctým narozeninám. Je z Egypta a všechny ženy i dívky mi ho závidí. Procházím se po zahradě a dýchám čerstvý vzduch. Doléhá sem hudba ze slavnosti, ale jinak tu nikdo není. Posadím se na lavičku naproti jezírka. Chvíli jen tak sedím a užívám si měsíční svit. ,,Budu královna. Budu královna Francie'', uvědomím si. Vezmu kamínek, který ležel na zemi a hodím ho do jezírka. Ten se od hladiny odrazí a udělá na jezírku žabičky. ,,Dost dobré na princeznu,'' ozve se zpoza stromu. Leknu se a rychle se za hlasem ohlédnu. Ve stínu uvidím postavu. ,,Pojď ven,'' přikážu a snažím se aby můj hlas nezněl nervózně. ,,Jak si má královna přeje,'' odpoví a vyjde na světlo. Přede mnou stojí vysoký a velmi pohledný muž. Má krásné černé oči a na rtech mu hraje tajemný úsměv. Je oblečený do drahých látek, takže poznám ,že je to šlechtic. ,,Kdo jste? A proč mi říkáte 'má královno' ?''chci vědět. Přijde ke mně blíž a já udělám jeden krok dozadu .Ukloní se a usměje se na mě. ,,Moje jméno je George. Jsem vévoda z Anjou,'' představí se. Trošku se uvolním. Už jsem o něm slyšela. Je to skvělý diplomat a je nejlepší přítel krále Francie. ,,A proč vám říkám má královno? Za to 'má' se omlouvám. Mám tendenci si přivlastňjovat vše, co patří Christopherovi.'' To mě urazí. ,,Tak abyste věděl, já nikomu nepatřím,'' odseknu. Úsměv se mu ještě víc rozšíří. ,,Zatím. Ale váš otec před chvílí ohlásil, že jste se zasnoubila s mým králem.'' ,,To je sice pravda, ale nejsem žádná věc, kterou by někdo mohl vlastnit,'' odvětím a ještě jsem naštvaná. ,,Omlouvám se. Nechtěl jsem vás naštvat, ''řekne mi a klidně se posadí na lavičku kde jsem seděla já. ,,Vážně nechtěl?'' nadzvednu obočí a posadím se vedle něj. Kdyby nás někdo viděl byla by to katastrofa ale je tma a taky kdo by tu chodil? Navíc nic špatného nedělám. Určitě ne s ním. ,,No dobře. Trochu chtěl,'' připustí a uculí se. Taky se pousměju. ,,Co tu vůbec děláte?'' chci vědět. ,,Myslíte ve Španělsku nebo tady?'' ,,Oboje.'' ,,No, vracel jsem se z Itálie. Christopher mě poslal vyřídit jednu dohodu s Vatikánem. A na zpáteční cestě jsem se tu zastavil. Váš otec má totiž ty nejlepší hony,'' mrkne na mě. Vážně na mě mrknul? ,,A když jsem se dozvěděl o princezně, která by mohla být mojí budoucí královnou, řekl jsem si ,že se tu zdržím o něco déle,'' pokrčí rameny. ,,Zase jste použil moji,'' upozorním ho. Zasměje se. ,,Jsem už takový.'' ,,Asi si budu muset zvyknout,'' povzdechnu si a podívám se na hvězdy. George udělá totéž, ,Jaký je?'' zeptám se po chvíli. ,,Kdo, Christopher?'' Přikývnu. ,,No je to dobrý voják. Skvělý diplomat a na to, že má kolem sebe dost lidí, kteří dělají samé úskoky a intriky je velmi spravedlivý. Vždycky jsem na něm obdivoval jeho trpělivost, ale musím říct, že má mizerný vkus na ženské.'' Podívám se na něj dotčeně. Asi si uvědomí co řekl, protože začne mávat rukama. ,,Kromě vás,'' vyhrkne. Rozesměju se a lehce ho šťouchnu do ramene. ,,Já se nezlobím,'' řeknu přes smích. George se taky zasměje. ,,Je vidět, že ho máte hodně rád.'' ,,To mám. Je jako můj bratr. Od mala jsme dělali všechno společně. I jeho mladší sestra je hotové sluníčko. Určitě si ji zamilujete,'' řekne klidně. Všimnu si, jak se mu zaleskly oči. Vstanu. ,,Měla bych už jít nebo po mně za chvíli vyhlásí pátrání,'' řeknu a zakoulím očima. ,,A to přece nechceme,'' dodá George s úsměvem. ,,Dobrou noc,'' řeknu a otočím se. ,,Margaret?'' zavolá za mnou. Otočím se. ,,Budete se mu líbit,'' řekne tak přesvědčivě, že jen přikývnu. Vím koho myslí. A taky vím, že tohle bude můj přítel, který mě bude moct oslovovat Margaret.

Druhý den vstanu brzy. Vykoupu se, a s pomocí Esperanzi, si obleču bílé šaty na kterých jsou červené a modré květy. Rukávy se mi od loktů rozšiřují a šaty jsou ušité tenkou látkou ,která přitom působí jako bych pod šaty měla několik sukní. Vlasy jsem si učesala a ofinu i boky vlasů jsem si načesala dozadu k týlu a sepnula je sponou ve tvaru lilie. Sylvie a ještě dvě dvorní dámy ,které už dávno byly vdané a jedna dokonce těhotná, na mě čekaly přede dveřmi. Sluha otevřel dveře a já šla pomalu chodbou. Sylvie se mnou srovnala krok. ,,Mluvila si s bratrem?'' zeptám se. ,,Ne. Ale Mike říkal ,že je dost nervózní.'' Mike byl společník Philipa. Zamračila jsem se. ,,Nechápu, proč dělají takový rozruch s jejím příjezdem. Bylo by pro oba jednodušší, kdyby přijela a oba si spolu mohli promluvit a ne, že na ně každý bude hledět a čekat co udělají,'' zamručím. ,,Jen si nemysli. Úplně stejné to bude u tebe. A možná i větší,'' řekne mi nadšeně Sylvie. Vůbec netuší ,že právě z toho mám největší strach. Jak se mám sblížit s Christopherem když nás nikdy nenechají o samotě? Vyjdu na terasu a všichni co jsou kolem se mi klaní. Matka už s Philipem stojí na nádvoří. Otec sedí jako vždy na trůně. Rozhlédnu se a všimnu si ,že Anastazie si něco šeptá s Ferdinandem. ,,Už jen chvíli,'' pomyslím si a chci jít za matkou a bratrem když se mi před cestu ukloní jeden šlechtic. Okamžitě poznám George. ,,Vévodo z Anjou,'' řeknu a podám mu ruku. Lehce mi ji políbí a pak vstane. ,,Jak se vaše výsost vyspala?'' zeptá se a zazubí se na mě. Slyším za sebou šepot dam. Takže jeho hru chci hrát ještě víc. ,,Výborně. Po včerejší procházce se mi stalo jako miminu.'' ,,Slyšel jsem ,že taková večerní procházka je zdravá,'' usměje se. ,,To je.'' Všimnu si jak mi Sylvie nakukuje přes rameno. ,,Vévodo, dovolte abych vám představila svoji dvorní dámu a přítelkyni. Lady Sylvie,'' ukážu na ni. Sylvie se lehce ukloní a začervená se. Vévoda se jí taky ukloní a usměje se na ni. Dívám se z jednoho na druhého. Slušelo by jim to, kdyby vévoda nebyl takový proutník. Dám se do chůze a George se ke mně připojí. ,,Jaká je Mary Louise?'' chci vědět. ,,Co si pamatuju, tak byla vždycky hrozně tichá a nikdy si s námi nechtěla hrát na schovávanou,'' posmutní. ,,I vy chudáčku,'' zakřením se. Taky se na mě usměje. ,,Jinak co se týče vzdělání,  je to opravdová dáma,'' dodá. Přikývnu. ,,Chci, aby měl můj bratr hodnou manželku,'' řeknu. Dojdu k matce a bratrovi. Ukloním se. ,,Matko. Tohle je vévoda z Anjou. Bude mě doprovázet do Francie,'' řeknu a koutkem oka se na něj podívám. Kývne, že rozumí a ukloní se. ,,Vaše výsosti,'' řekne. ,,Vévodo. Ráda vás tu vidím. Jsem si jistá, že se postaráte o bezpečnost mé dcery.'' ,,Zajisté.'' Ozvou se fanfáry. ,,Už přijíždí,'' vykřikne jedna dáma a hned zmlkne, když ji matka probodne pohledem. Na nádvoří přijede pět kočárů. V tom druhém, nejvíce zdobeném,  sedí Mary Louise. Sluha sundá schůdky a otevře dveře. Nabídne ji ruku a ona vystoupí. Je moc hezká. Má světlou plet', malý nos, čokoládové oči a dlouhé černé vlasy. Na sobě má stříbrný kabátek a pod nimi světle modré šaty. Přijde k nám blíž a ukloní se. ,,Výsosti. Jsem ráda, že jsem tu s vámi,'' řekne francouzsky.
Po jejím příjezdu je malá oslava na zahradě. Té se vzdám s výmluvou, že mě bolí hlava. Když přijdu do pokoje,  málem vyletím z kůže. Na židli totiž sedí Jonathan. ,,Co tu k čertu děláš? Co kdyby tě někdo viděl?'' zaprskám. ,,Pardon ale potřeboval jsem se s vámi spojit,'' řekne. ,,O co jde?'' chci vědět a jdu k stolku kde mám šperky. ,,Už jsem zařídil co jste chtěla. Dnes večer dostane vaše sestra otrávený pohár vína.'' Otočím se na něj a usměju se. ,,Výborně.''