Mysterious Queen - DOKONČENO

Nejsem vrah

Po zprávě Jonathana se mi nálada zlepšila, a tak jsem se rozhodla, že navštívím Mary Louise. Šla jsem rovnou do jejich nových komnat a ani jsem se neobtěžovala dát pokyn, aby mě ohlásili. Vešla jsem, když si Mary Louise zrovna rozčesávala vlasy. Její dvorní dámy se hned uklonily a ona s úlekem taky. ,,Princezno,'' uklonila se. Usmála jsem se na ni. ,,Vstaň,'' řekla jsem jí vlídně. Mary Louise vstane a pátravě se na mě podívala. ,,Co? Čekala si, že vypadám jinak?'' zeptala jsem se se smíchem. Mary Louise se zarděla. ,,To ne. Vlastně jste ještě krásnější než se říká.'' Usmála jsem se a posadila se na pohovku. Mary Louise si sedla taky. ,,Nechte nás o samotě,'' řekla jsem k dámám. Ty se uklonily a odešly. Otočila jsem se na Mary Louise. ,,Jak se ti zatím líbí ve Španělsku?'' zeptala jsem se. ,,Líbí. Je tu daleko větší horko než ve Francii ale líbí se mi tu.'' ,,To jsem ráda. Až si odpočineš, můžeme si vyjed na projížďku a projít se po zahradách.'' ,,Budu jen ráda, princezno.'' ,,Prosím, říkej mi Margaret. A tykej mi. Vždyt' budeš moje švagrová. Budeme rodina.'' Mary Louise se rozzáří. ,,Děkuju. Bála jsem se, že pořád budu muset být formální,'' přizná se. Rozesměju se a pohodlně se opřu. ,,Neboj se. Se mnou můžeš být tak neformální, jak jen chceš.'' ,,Můžu se tě na něco zeptat?'' vyhrkne. ,,Na co?'' ,,Je no...Philip...tedy tvůj bratr vždycky tak..." ,,Tak co?'' zvednu obočí. ,,Diplomatický,'' vykřikne. Tročku se zamračím. ,,Když jde o důležité věci, tak ano,'' řeknu. Mary Louise posmutní. ,,Ale když jede na projížd'ku nebo tančí nebo maluje, je úplně jiný. Rád se směje a je hrozně soutěživý.'' Mary Louise ožije. ,,Opravdu?'' ,Ano.'' ,,To jsem ráda,'' vydechne si. ,,Bála jsem se ,že budu žít s nudným manželem.'' Neubráním se úsměvu. ,,No můj bratr je všechno jen je nudný.'' Obě chvíli tiše sedíme, když se mě Mary Louise nečekaně zeptá: ,,Hraješ šachy?'' ,,Jistě,'' přikývnu. ,,Zahrajeme si? Hrozně moc si je chci zahrá, ale moje dámy je neumí,'' udělá grimasu a já se rozesměju. ,,Tak si je zahrajeme spolu,'' řeknu. Mary Louise nadšeně vyskočí a začne na stolek vše chystat. ,,A tohle má být prosím zdrženlivá francouzská princezna,'' pomyslím si. Když je všechno připravené sednu si ke stolu. Mám černé šachy a ona bílé. ,,Začínám,''řekne nadšeně Mary Louise a udělá tah. Já udělám další. Takhle hrajeme dalších pět minut než nám zbyde jen jezdec, král a dáma. Udělám tah a vezmu Mary Louise dámu. Ta se zamračí. ,,Jsi lepší než jsem myslela,'' přizná.,,První pravidlo když chceš hrát se mnou cokoliv-nikdy mě nepodceňuj.''Zazubím se a Mary Louise udělá další tah. Najednou se otevřou dveře a v nich stojí můj bratr. Usměju se na něj ale Mary Louise se lekne a chce se uklonit. ,,Jenom seďte,''řekne jí mile. Přejde pokoj a postaví se ke stolku. ,,Hledal jsem tě a Sylvie mi řekla ,že jsi šla navštívit moji nevěstu.'' ,,To šla. Vždyt' se musím spojit se svojí budoucí švagrovou abych si mohla postěžovat na tvou soutěživost,'' řeknu škádlivě. ,,Tak nevím, kdo z nás je víc soutěživí. Jestli já nebo ty,'' zazubí se. Potom se otočí na Mary Louise ,která se na něj usmívá. ,,Všechno jí věřit nesmíte. Má sestra je zaujatá,'' hodí po mně káravý pohled a já zakoulím očima. ,,Náhodou v šachách vítězím. Podívej.'' Philip se podívá na hru. ,,Opravdu vedeš, ale to se změní,'' řekne a přitáhne si další židličku. ,,Co tím myslíš?'' zamračím se. ,,Myslím tím to, že budu hrát s Mary Louise,'' usměje se na ni a na mě se zazubí. ,,Klidně,'' rozpřáhnu ruce ,,stejně vás porazím.'' Vezmu svou dámu a dám ji na e pět. Philip vezme krále a přeskočí mou dámu. ,,Jak si to..,'' nemůžu tomu uvěřit. ,,Prostě štěstí,''pokrčí rameny výsměšně. Zaskřípu zuby a vezmu svého krále a přesunu ho na opačnou stranu. Philip vezme jezdce a přesune se blíž k mému králi. Hledám kam bych ujela, ale nic nevidím. ,,Řekl bych, že tohle je šachmat,'' usměje se sladce Philip. Mám chut' mu něco odseknout, jenže když vidím, jak se na Mary Louise Philip usmívá a ona na něho, nechám to být. ,,Vypadá to, že jsem prohrála,'' řeknu smířlivě a vstanu. ,,Už půjdu. Chci se připravit na večer. Mary Louise,'' usměju se na ni. ,,Margaret. Určitě spolu zajdeme do zahrad.'' ,,Budu jen ráda.'' Rychle mrknu na bratra a když odcházím, slyším jak Mary Louise polohlasem říká: ,,To bylo skvělé Philipe.''

Večer se koná oslava. Mary Louise si vzala světle žluté šaty s černou výšivkou. Philip byl pořád u ní a něco jí šeptal. Ona se smála a potom spolu tančili. Matka s otcem vypadali spokojeně a dokonce spolu i dvakrát tančili, což se nestalo už několik let.Já jsem se držela u stolku s vínem. Anastazie s Ferdinandem si pořád něco říkali a dívali se nenávistně na Mary Louise a Philipa. ,,At' umřeš,'' zašeptala jsem nenávistně a napila se vína. 

,,Tady jste,'' řekl někdo z dálky. Otočila jsem se a viděla jak ke mně jde George. ,,Dneska vám to moc sluší,'' řekl hned jak došel ke mně. ,,Děkuji. Vy jste snad všude,'' řeknu v dobrém slova smyslu. Dneska jsem si vzala světle fialovou sukni, která byla nařasená a světle fialový korzet. Vlasy jsem si rozpustila, takže mi splývaly na ramena, která jsem měla holá. K pažím jsem měla bílé rukavičky a na uších se mi houpaly velké bílé náušnice, ve tvaru slzy. ,,Přece bych si nenechal ujít víno zadarmo,'' řekl se smíchem George. ,,To je fakt. Ale pozor, abych si nezačala myslet, že mě sledujete,'' zažertuju. ,,To je klidně možné. Musím přece hlídat budoucí manželku svého přítele.'' ,,Hlídat? Nevím před kým. Možná tak před sebou,'' podívám se na něj a položím víno na stůl. ,,Tančíte?'' zeptám se. George nakrčí čelo. ,,Jste první žena a princezna, která se mě ptá jestli si s ní zatančím,'' přizná rozhozeně. ,,No zvykejte si. Já nejsem typická princezna,'' řeknu a vezmu ho za ruku. Usměje se a dojde se mnou na parket. Potom začneme tančit. Geroge je dobrý tanečník, takže nakonec se na nás hodně lidí i dívá. ,,Psal jsem Christopherovi,'' řekne mi mezi otočkou. ,,Opravdu? A co?'' chci vědět. ,,Že je Španělsko krásná země a ve Vatikánu vše proběhlo dobře,'' odpoví mi. ,,A jinak nic?'' ustoupím a on mě chytí za druhou ruku. ,,Máte něco konkrétního na mysli?'' ptá se a na tváři mu hraje úsměv. ,,Ani nevím,'' zatvářím se nevinně a otočím se. Když jsem těsně u něj pošeptá mi do ucha: ,,Napsal jsem mu, že jste opravdu velice krásná a velmi temperamentní.'' Usměju se a ukloním se, protože tanec skončil. George mi políbí ruku. ,,Děkuji za tanec,'' řekne a já přikývnu. Dojdu k pohovce na kraji místnosti a posadím se. Zahlédne mě matka a dojde ke mně. Posadí se. ,,Zítra je svatba,'' řekne. ,,Já vím,'' kývnu. ,,A za pár týdnů odjedeš ty.'' ,,Musíš mi to připomínat?'' obořím se na ni. ,,Jen jsem ti chtěla říct, že se mi bude stýskat,'' podívá se na mě matka a já se cítím provinile. ,,Mě taky.'' ,,A ted' ještě k tomu všemu Anastazie.'' ,,Co s ní je?'' zamračím se. ,,To nevíš? Je těhotná,'' řekne mi matka. ,,Doufám ,že odjede dřív než to bude rizikové. Představa, že tu bude ještě dalších devět měsíců, je víc než hrozná,'' trochu se zasměje ale já ji vůbec nevnímám. Těhotná. Ona je těhotná. ,,Kde je teď ?'' chci vědět. ,,Šla do pokoje. Nebylo jí dobře,'' ušklíbne se matka. Vstanu. ,,Omluv mě.'' Rychle se ukloním a rychlím krokem odejdu ze sálu. Potom na chodbě se dám do běhu. Do tajné místnosti přímo zasprintuju. ,,Dal si jí do toho pití jed?'' vybafnu na Jonathana. Ten se lekne a polije se nějakou tekutinou. ,,Vyděsila jste mě,'' řekne mrzutě a utře si politou ruku. ,,Odpověz mi!'' zařvu. ,,Jistěže ano. Vždyt' jsem vám to napsal.'' Jonathan nadzvedne obočí. ,,A ted' mi řekni, jestli si věděl ,že je těhotná?'' Dám si ruce v bok .,,Já..'' koktá. ,,Věděl nebo ne?'' naléhám. ,,Věděl,'' řekne. Rozběhnu se zpět do pokoje a potom vyběhnu do chodby. Zamířím k pokojům Anastazie. Rozrazím dveře. Anastazie už má na sobě noční košili. Rychle se podívám ke stolu. Pohár s vínem je ještě plný. Vydechnu úlevou. Anastazie se na mě nevraživě podívá. ,,Co tu chceš?'' zaprská. Vejdu a za mnou se zavřou dveře. Snažím se abych tolik nefuněla. ,,Přišla jsem ti pogratulovat,'' plácnu. Anastazie překvapeně nadzvedne obočí. ,,Ty?'' ,,Ano. Jsi moje sestra. Raduji se, že budeš mít dítě,'' lžu. Přejdu ke stolku. ,,To určitě. Co to se mnou hraješ za hru?'' Anastazie si dá ruce v bok a sleduje mě. ,,Žádnou hru. Jen jsem ti chtěla poblahopřát. Nic víc.'' Rozhodím ruce a srazím pohár na zem. Víno se vylije na podlahu. ,,Jsem to ale nešika,'' řeknu nevinně. ,,Ty čarodějnice. Polila si mi koberec,'' rozčiluje se Anastazie. ,,Ale prosím tě. Stejně byl ošklivý. Jako všechno, co se týká tebe,'' odseknu. ,,Ven! Jdi pryč,'' zaskřehotá. ,,S radostí,'' usměju se a odcházím. Když dojdu do pokoje, opřu se o zeď a vydechnu. ,,Stihla jste to?'' zeptá se Jonathan. Otočím hlavu jeho směrem. ,,Jen ta tak,'' řeknu. Sednu si na postel. ,,Proč? Vždyť jste ji tak dlouho chtěla zabít. Proč jste ji zachránila?'' nechápe Jonathan. ,,Já ji zabít chtěla. Pořád chci.'' vzhlédnu. ,,Ale nikdy bych nezabila nevinné dítě.'' ,,Doufejte, že jste neudělala chybu,'' řekne Jonathan a odejde do tajné místnosti. Lehnu si na postel. ,,To doufám.''