Mysterious Queen - DOKONČENO

Můj nový domov

Pluli jsme lodí už sedm dní. Ze začátku to vypadalo, že nám počasí bude přát, ale večer druhého dne se nebe začalo zatahovat a vlny narážely do lodě. Začala neuvěřitelná bouřka a neopustila nás ani další dny. Sylvie a ostatní dámy se každý večer modlily, aby nás bůh ochránil a zahnal tuhle bouřku. Já se spíš boha ptala jestli tuhle plavbu mám přežít.
Ráno mě přišla Esperanza vzbudit. Oblékla jsem si na sebe šedou košili a koženou dlouhou sukni. Vlasy jsem si spletla do copu. Nechtěla jsem žádnou korunku ani šperky. Stejně by mi byly k ničemu. Na lodi kde se každý modlil, aby jsme to přežili. 

Vyšla jsem na palubu. Viděla jsem, jak se mi pár sluhů a členů posádky uklonili a hned si zase hleděli svého. Dívala jsem se po Sylvii. Když jsem uviděla její šaty, rychle jsem k ní přiběhla. Sylvie byla skloněná a zvracela do moře. Rychle jsem jí podržela vlasy a začala jsem ji hladit po zádech. ,,Pšt, to bude dobré,'' říkala jsem ji konejšivým hlasem. Sylvie se pomalu narovnala a utřela si pusu kapesníkem, který měla v kapse. ,,Prosím, odpust' mi,'' říkala úzkostně. ,,To je v pořádku. Všimla jsem si, že ti plavba nedělá dobře.'' ,,To nedělá. Mám žaludek jako na vodě, což je ironie,'' řekne a schová kapesník. Potom si upraví vlasy. ,,Proč si mi neřekla, že ti je špatně?'' nechápu. ,,Protože si má princezna a nehodí se to. To já bych se měla o tebe starat, a ne naopak,'' řekne provinile. Vezmu ji za ruku. ,,Jsi pro mě jako sestra. Jestli je ti špatně, chci o tom vědět. Jestli ti někdo ubližuje, řekni mi to.'' Sylvie se usměje. ,,Tak a co chceš dneska dělat? Zahrajeme si šachy? Nebo karty?'' navrhnu. ,,A nechceš si protrénovat francouzštinu?'' zeptá se mě Sylvie. Nakrabatím čelo. ,,Zase?'' Sylvie pokrčí rameny. ,,Jen pro jistotu.'' ,,Učím se ji už od šesti let. Myslím, že to zvládnu i bez tréningu,'' řeknu a vedu ji zpět do kajuty. ,,Ale budeš tak mluvit po zbytek života,'' řekne Sylvie. ,,Já vím,'' povzdechnu si. Otevřu dveře do kajuty a obě si sedneme ke stolu. ,,Karty nebo šachy?'' zeptám se znovu. ,,Tak karty,'' řekne Sylvie.

Když máme za sebou čtyři partičky, zaklepe někdo na dveře. ,,Dále,'' řeknu. Objeví se hlava Georgeho. ,,Neruším?'' zeptá se. ,,Ne. Pojďte dál,'' řeknu mu a opřu se o opěradlo židle. George vejde a ukloní se nejdřív mě a potom Sylvii. Ta se na něj plaše usměje. ,,Přišel jsem vám říct, že zítra dorazíme do Francie.'' ,,Cože? Už zítra?'' vyhrknu. Když si uvědomím, jak se chovám, vstanu a zdvořile se usměji. ,,Myslela jsem, že bouřka nás zpomalila.'' ,,To ano,'' připustí George ,,ale moře se přes večer uklidnilo a námořníci si dali záležet, aby jejich královna přijela do jejich země co nejdříve.''
Usměje se a já mu úsměv oplatím. ,,No, v tom případě se těším,'' řeknu. George nadzvedne obočí ,ale nic neřekne. ,,Potom mě tedy omluvte,''  ukloní se, a když mu kývnu, odejde. Přejdu k zrcadlu a podívám se na svůj odraz. ,,Už zítra ,'' zašeptám.
Večer nemůžu usnout a ráno, když mě přijde Sylvie vzbudit,  se mi nechce vstát. Esperanza se Sylvií mi pomůžou do tmavě modrých bavlněných šatů. Přes ně si natáhnu černý plášť, který má na konci rukávů stříbrný pruh. Spletou mi vlasy do francouzského copu a pak ho ještě obtočí ,takže nakonec mám z něho drdol. Vezmu si čelenku kde je uprostřed tvar kříže, který mi sahá doprostřed čela. Vyjdu z kajuty na palubu a všichni se mi pokloní. Přejdu úplně na kraj lodě a chytím se jejího okraje abych nespadla. ,,Jste nervózní?'' zeptá se mě George ,který stojí vedle mě. ,,I když bych vám za tu otázku měla nadat tak vám odpovím,'' řeknu a otočím se na něj. ,,nejsem nervózní. Jen to tam neznám,'' kývnu k přístavu ,který už jde vidět. ,,Poznáte to. A bude se vám tam líbit,'' řekne mi. ,,Jak to víte tak jistě?'' chci vědět. ,,Protože Francii nejde nemilovat,'' řekne. ,,A navíc vás už trochu znám,'' mrkne na mě a já se usměju.
Když připlujeme do přístavu, lidé začnou volat moje jméno. Mávám jim a usmívám se. George mě vede ke kočáru, když si před nás stoupne malá holčička. Má krátké blonďaté vlásky. Bílou košilku a červenou sukni. Je bosky a já vidím ,že má poraněné nohy. Nese červené růže. Stráže ji chtějí odstrčit ale já je zadržím. ,,Ne. To je v pořádku.'' George mě pustí a já přijdu k holčičce. Kleknu si a usměju se na ni. ,,Ty jsou pro mě?'' zeptám se jí. Holčička přikývne a podá mi kytici. Přičichnu si k nim. ,,Moc děkuju,'' usměju se. ,,Jak se jmenuješ?'' zeptám se jí. ,,Madelaide,'' špitne. ,,To je moc krásné jméno,'' řeknu jí., ,Nebolí tě to?'' ukážu na její nohy. Madelaide se na ně podívá a potom se koukne na mě. ,,Maminka říká ,že mi chudí si nemůžeme vymýšlet co nás bolí a co nechceme,'' řekne. ,,Aha. A co tvá maminka dělá?'' ,,Pracuje u jedné paní. Uklízí jí dům, ale ta paní po ní křičí i když maminka udělá vše správně. A hrozí jí, že ji vyhodí a to nesmí,  jinak bych musela jít pryč od maminky.'' Vidím, jak holčička posmutní. ,,Neboj se,'' řeknu jí a pohladím ji po vláskách. ,,Nikam nebudeš muset chodit. Slibuju ,že tvojí mamince pomůžu.'' Holčička se rozzáří a obejme mě. Někteří lidé, kteří stojí kolem, zalapají po dechu a dívají se v šoku. Já se usměju a holčičku taky obejmu. ,,Ted' budu muset jít, ale slibuju, že se ještě vrátím,'' řeknu jí, když mě pustí. ,,Děkuji Vaše Výsosti,'' řekne Madelaide vesele a odcupitá do davu. Ještě naposledy se ohlédne a zamává mi. Taky ji zamávám a potom jdu ke kočáru. ,,Zjistěte u koho její matka pracuje. Ta žena ji okamžitě propustí. Já ze svých peněz zaplatím jí a té holčičce dům a pro malou vzdělání,'' řeknu. George přikývne. ,,Madam, ale vzdělání pro děvče?'' podiví se jedna z mých dam. Rychle se k ní otočím. ,,Nezaslouží si i dívka vzdělání? Vy ho máte. Já ho mám. Tak proč ne ta malá?'' zeptám se podrážděně. ,,Já nevím...''zakoktá. ,,Když nevíte, tak mlčte!'' odseknu. ,,Postarám se o to, ''slíbí George. Nastoupím do kočáru a vyjedeme do paláce. Cestou nás provázejí davy lidí ,kteří volají moje jméno a přejí mi dlouhý život. Usmívám se a občas zamávám. ,,Zbožňují tě,'' řekne rozesmátě Sylvie. Pokrčím rameny, ale jsem ráda za tolik přání.

Když přijedeme k branám paláce, vykloním se. Ohromí mě přepych paláce, zahrad a vlastně všeho. Kočár zastaví a já vystoupím. Všichni sluhové, komorné a dvorní dámy, kteří stojí před palácem, se mi pokloní k zemi. Ozve se trubka a někdo oznámí, že přichází královna matka a princezna Mary Elise. Hned jak uvidím královnu matku, poznám, že je to silná žena ,která nesnese odpor. Nese se jako pávice. Má na sobě smaragdové šaty a červené diamanty. Velkou korunu ,která zdobí její dlouhé havraní vlasy. Když se podívám na Mary Elise, pousměji se. Mary Elise se na mě vřele usmívá. Hnědé vlasy jí vlají přes obličej a v světle růžových šatech, je rozkošná. Když ke mně obě dojdou, lehce se ukloním. ,,Výsosti'' řeknu. Královna matka ke mně kývne a Mary Elise se mi pokloní. ,,Vítejte ve Francii,'' řekne královna matka. ,,Děkuji.'' ,,Doufám ,že cesta byla bezpečná,'' ozve se Mary Elise. ,,Mary Elise. Jak se to chováš?'' zakřičí na ni královna matka. ,,Její Výsost je unavená. Jistě ji nebudou zajímat tvoje otázky.'' Mary Elise skloní hlavu. ,,Omlouvám se,'' řekne tiše. ,,To nic. Cesta byla náročná,'' řeknu. Poznám, že mezi těmi dvěma není nejlepší vztah. Mary Elise mi začne být líto. ,,No teď, když jste tady tak bychom se mohly podívat do vašich nových komnat,'' navrhne královna matka. ,,Jistě.'' Chci se zeptat kde je král, ale už se obě dají do kroku a tak jdu s nimi. Sylvie jde za mnou a ostatní začínají nosit mé zavazadla. Když dojdeme do mých komnat, musím se ovládnout abych nevykřikla. Jsou dvakrát tak velké jaké jsem měla ve Španělsku a milionkrát honosnější. Projdu je všechny a potom se zase vrátím. Královna matka a princezna na mě čekají. ,,Jsou krásné,'' řeknu. Královna matka se poprvé za celý den usměje. ,,Jsem ráda, že se vám líbí.'' Potom si uhladí šaty. ,,Určitě se ptáte proč vás nepřivítal i král...'' Mlčím. Královna matka pokývá hlavou. ,,Má statní jednání, které je velmi důležité, proto nepřišel. Ale srdečně vás zdraví. Setkáte se dnes večer. Zítra bude svatba,'' řekne jakože mimochodem. Ze slova svatba mi naběhne husí kůže ale jen se usměji. ,,No necháme vás o samotě. Jistě jste unavená.'' ,,Ano.'' Obě odejdou. Já si sednu na svou novou postel. ,,Jsem tady,'' pomyslím si s hrůzou.