Mysterious Queen - DOKONČENO

Můj největší poklad a největší bolest

Těhotenství je nejkrásnější věc jaká kdy může ženu potkat.Aspoń se to říká.Pro mě to tak určitě je.První měsíce se všichni báli ,že mi bude špatně nebo budu slabá ,ale já byla úplně zdravá a chtěla jsem dělat všechno jako doposud.Začínala jsem mít chutě a tak Christopher nařídil, aby mi vařili a pekli všechna jídla, která budu chtít.On sám utíkal ze státních jednání ,aby mohl se mnou chodit po zahradách a nebo si se mnou povídat.Bylo hrozně krásné vidět ho jak září štěstím a jak je pyšný na mé rostoucí bříško.Když jsem nemohla být s ním ,trávila jsem čas se Sylvií a Charlottou.Ty dvě si překvapivě sedly a rády si spolu povídaly o Sylviiné rodné zemi-Čechách.Bohužel Charlotta neměla takové štěstí jako já.Těhotenství ji zmáhalo a často musela ležet.Nechala jsem u ní jednu ze svých dvorních dam ,aby na ni dávala pozor.I přes tohle všechno jsem stále měla jakýsi zvláštní pocit úzkosti ,který mě neopouštěl ani když jsem si hladila své bříško nebo když vedle mě ležel Christopher a objímal mě.Měla jsem ho pořád.Doktor říkal ,že je to normální úzkost kterou někdy ženy v těhotenství mají ,ale já věděla ,že to znamená něco zlého.
Zima trvala poměrně dlouho a tak když se objevila první květina ,která naznačovala ,že přichází jaro ,všichni byli velmi veselí.Pravidelně jsem dostávala dopisy od matky a bratra.Matka mi většinou psala o tom jaká je situace mezi Španělskem a Navarou a nebo si stěžovala na Anastazii a její uřvanou dceru ,která začínala být rozmazlená po své matce.To bratr mi psal o tom jaký byl hon,jak už jeho syn Mary Louisu kope a jak moc se na něj těší.Byla jsem nadšená a vždycky jsem mu zpětně psala o svých dnech a o mém miminku.V květnu se v hradě stal incident mezi Victorii a její tetou,která přijela na náštěvu a jelikož tu měla být na přání Christophera až do mého porodu,rozhodla se Victorie ,že odjede na svůj hrádek který byl na jihu Francie.Když odjížděla mávala jsem jí s neskrývanou radostí.Konečně atmosféra byla uvolněná a já mohla poznat líp Mary Elise.Překvapivě to nebyla zase tak zamlklá princezna jak jsem si o ní myslela.Naopak.Ráda běhala v zahradě za malými štěńátky ,které nám daroval George.Ráda četla a později se mi svěřila ,že by se chtěla naučit střílet z luku.Nenápadně jsem to zmínila před Georgem a ten víc než ochotně ji nabídl ,že ji bude učit.Všechno bylo dokonalé až jednou ráno mě Sylvie přišla vzbudit s tím ,že Charlotta začala rodit.,,Je to prý vážné.Nikoho tam nechtějí pustit,''říkala vystrašeně Sylvie když jsem si oblékala župan.Šla jsem přes palác jak nejrychleji mi to šlo.V osmém měsíci jsem moc hbitá nebyla.Všichni se mi klaněli a když jsem došla do pokoje Charlotty přikázala jsem ,aby mi otevřeli dveře.,,Výsosti ,ale to nejde.Doktor to zakázal,''zakoktal sluha.Přísně jsem se na něj podívala.,,Já jsem královna!Okamžitě ty dveře otevřeš nebo tě nechám popravit!''Sluhovi poskočil ohryzek na krku a otevřel mi.Vstoupila jsem do místnosti.Na posteli byla krev a doktor měl celou zástěru od ní také.Charlotta ležela vyčerpaně v posteli.,,Doktore co se stalo?''zeptala jsem se a pomalu jsem přešla k posteli.Charlotta byla úplně celá zpocená.,,Výsosti při porodu nastaly komplikace.Hrozilo ,že dítě nepřežije ,proto jsem provedl malý zákrok ,který se ještě moc nepoužívá a naštěstí jsem dítě zachránil,''řekl doktor očividně spokojený se svou prací.,,A kde je to miminko ted'? Jsem si jistá ,že tady maminka by ho ráda viděla,''usmála jsem se na Charlottu.I ta se pousmála.,,Kojná ho šla omýt a obléci,''řekl doktor a v tu chvíli se otevřely dveře.Kojná nesla v náručí malinkého tvorečka ,který byl zabalený do několik peřinek.,,Výsosti,''poklonila se mi a opatrně miminko položila vedle Charlotty.Ta se silou vůle zvedla do sedu a dítě si vzala.Pomaličku se k němu sklonila a dala mu pusu na čelo.,,Je to holčička,paní,''řekla mile kojná.,,Takže holčička.Mám dceru,''řekla přes slzy radosti Charlotta.Usmívala jsem se na ty dvě.,,Sylvie,''otočila jsem se k ní.,,Ano?'',,Zařid' aby se král dozvěděl ,že se mu narodila dcera,''přikážu.,,Jistě.Výsosti,''pokloní se mi a odejde.,,,Můžu?''zeptám se a kývnu k holčičce.,,Samozřejmě.Bez vaší laskavosti by se ani nenarodila.Královna matka by ji určitě zabila,''řekně smutně Charlotta.Zachytím pohled doktora a kojné a snažím se o úsměv.,,To jistě ne.''Opatrně si vezmu od ní miminko.Je tak maličké.Zamžourá očíčkami a začne trošku házet ručičkou.,,Podívejme jak je čilá,''usměju se a podívám se na Charlottu.Ta pohne rty a potichu řekne :,'Děkuji.''Přikývnu a podám ji kojné.,,Ted' tě necháme odpočívat ale zase příjdu,''řeknu Charlottě a namáhavě vstanu.
Jak jsem předpokládala Christopher byl s malé celý pryč.Pořád o ní mluvil.Jaké má oči.Jaké má vlásky.Kolik už přibrala.Nevadilo mi to.Byla jsem ráda ,že je takhle št'astný a sama jsem přemýšlela o tom jaké bude naše dítě.Bude to syn nebo dcera? Bude mít mé vlásky a Christoherovi oči? Nebo bude celý on?
Charlotta se za měsíc přestěhovala do domku na kraji Pařížě.Dostala ho od Christophera ,aby s malou mohla v klidu žít ,ale zároveń ,aby byla dost blízko kdyby chtěl Christopher navštívit malou Anne Mary.Takhle ji pojmenoval.Za týden přišla ze Španělska správa.Mary Louise se narodil syn.Matka psala ,že porod byl namáhavý a ,že Mary Louise hodně vyčerpal až se báli ,že zemře.Nakonec se ,ale uzdravila.Syn dostal jméno Philip a v naší rodině už byl třetí.Poslala jsem svému synovci malé chrastítko a Mary Louise smaragdový náramek.