Mysterious Queen - DOKONČENO

Zuřící válka,malý zázrak a překvapení

 

Uběhl měsíc od toho co Christopher odjel do války. Zjistila jsem proč mi bylo tak nevolno. Byla jsem zase těhotná. Tahle zpráva jakoby všechny uklidnila. Šlechtici,kteří zůstali v paláci přestali být nervózní a dámy měly téma,které je zabavilo na dost dlouho.
S Christopherovým odjezdem mi přibylo více povinností. Musela jsem podepisovat dekrety a upravovat zákony. Objevilo se pár nesouhlasných hlasů,že by královna neměla nic rozhodovat ve prospěch státu,ale umlčela jsem svým hrdým a sebejistým proslovem. Taky mi přišla dobrá zpráva od pana Simona. Psal,že stavby kostelů a škol jsou hotové. Měla jsem velkou radost a začala jsem hledat učitelé kteří by ve školách mohli učit. Poprosila jsem George,který tu se mnou zůstal,aby dal po celé Francii vědět,že od dnešního dne všechny děti povinně budou chodit do školy šest let stejně tak jako tomu bylo v Uhersku. Šlechtu to pobouřilo,ale dala jsem jim jasně najevo kdo je tady královna.
Dny plynuly a mé bříško se začalo zvětšovat. Zima se blížila a já častěji myslela na Christophera. Psal mi dopisy. Některé byly jen o tom jak postupují v potlačování protestantů jiné byly zase jen o tom,jak mu chybím a jak moc mě miluje.
Byl začátek prosince. Napadl sníh a s ním i mnoho starostí. Musela jsem se postarat,aby v krizových oblastech bylo dováženo více jídla pro lid. Také jsem musela rozdělit jídlo,které půjde na hrad,do Christopherova tábora a to co se rozdá chudým a nemajetným. Seděla jsem v přijímacím sále a právě podepisovala dekret o dovážení více jídla ze Španělska výměnou za poskytnutí bezpečného průchodu španělských vojáků přes Francii. Můj bratr byl ve válce s Anglií. Slyšela jsem o pár incidentech,ale nepřikládala jsem k tomu takový význam,aby z toho byla válka. Každopádně mě to znepokojovalo a chtěla jsem bratrovi vyhovět. Napsala jsem mu dopis,že po dobu co bude ve válce mohla by matka a Mary Louise zůstat u mě. Bratr tento návrh potěšil,ale s poděkováním odmítl. Zřejmě se obával,že by se šlechta mohla pokusit svrhnout ho a jeho manželku z trůnu.
Zapečetila jsem dekret a podala ho Georgovi.,,Pošlete to hned do Španělska,''řeknu a opřu se o opěradlo židle. Pohladím si bříško. Dneska byl můj malý poklad neklidný. Pořád mě kopal a vrtěl se. Zavrtěla jsem a zhluboka se nadechla. George se na mě ustaraně podíval.,,Jste v pořádku?''zeptal se.,,Jsem. Jenom mě dneska trošku zlobí,''řeknu s láskou v hlase a pohladím si bříško.,,Neměla by jste tolik pracovat. Jste vytížená stejně jako Christopher a ten těhotný není,''řekne George s úsměvem.,,Já vím,ale když je ted' ve válce musím se postarat o svůj lid. Začala zima a podle Jonathana bude velmi krutá. Musíme se ujistit,že nikdo nebude hladovět.'' Chytím se opěradel a vstanu.,,Navíc se blíží Vánoce. Musíme uspořádat večírek,''řeknu a jdu chodbou. George jde vedle mě. Za námi jde ještě Sylvie a dva sluhové.,,Nikdo si nesmí myslet,že válka nějak ovlivńuje sílu králoství.'',,Ale ona ovlivńuje,''řekne trpce George.,,Ano,ale to neznamená,že to musí ostatní vědět.'' Zastavm se před dětským pokojem.,,Georgi jsem ráda,že jste tu zůstal. Pomáháte mi a jste můj přítel na kterého se mohu spoluhnout.'' ,,Je mi ctí. Navíc bychom vás já ani Christopher nenechali v cizích rukou,''řekne mile a ukloní se.,,Ten dopis hned pošlu a potom začnu s rozjížd'kami jídla.'',,Dobře,''kývnu a vejdu do dětského pokoje. Edmund si četl knížku a Madelaide si hrála s Elizabeth. Elizabeth mě uviděla jako první a rozběhla se ke mně. Rozpřáhla jsem ruce a vzala ji do náruče. Hrozně vyrostla. Už chodila a začala říkat pár slůvek.,,Jak se má moje nejkrásnější princeznička?''zeptám se jí a dám jí pusu na líčko.Elizabeth se usměje a objeví se jí dolíčky.,,Maminka,''řekne zvonivým hláskem.,,No ano,přišla jsem. Přece jsem vám to slíbila.'' Přejdu ke křeslu a sednu si. Elizabeth si posadím na klín. Edmund ke mně příjde a ukloní se mi. Už je poznat jeho výchova od učitele.,,Matko,''řekne.,,Pojd' ke mně,''řeknu mu vlídně. Edmund přejde ke mně. Taky mu dám pusu a potom ho zašimrám. Začne se smát.,,To je můj syn,''řeknu se smíchem.,,Jsem spokojená s tvou výchovou. Vedeš si moc dobře,''pochválím ho a pohladím po vlasech. Edmund se usměje a jde si zase číst. Madelaide nejistě stojí u hraček Elizabeth.,,Co tam tak stojíš? Pojd' se se mnou přivítat,''pobídnu ji zvesela. Madelaide se rozzáří a přiběhne ke mně. Nemotorně mě obejme.,,Tak jak si se dnes měla?''zeptám se jí. Vezmu ze stolku dřevěného koníka a dám ho Lizí do ruček. Ta si s ním začne hned hrát.,,Dobře. Měla jsem hodinu latiny a potom tance. Nakonec jsem hrála na loutnu,''řekne Madelaide když si sedne do křesla naproti mě.,,A jak ti to jde?''zeptám se se zájmem.,,Učitel mě pochválil. Řekl,že hraji velmi krásně,''odpoví mi pyšně Madelaide. Usměju se.,,Výborně. jen tak dál. Za chvíli se staneš dvorní dámou Elizabeth a musíš ji být dobrým příkladem,''řeknu vážně a pohoupám Elizabeth na kolenách. Ta se začne smát. Taky se na ni usměju.,,Co kdybysme šli do zahrady? Napadl tam sníh. Mohli by jsme si zahrát koulovanou,''navrhnu.,,Koulovanou?''zeptá se Edmund,kterého jsem zřejmě konečně upoutala.,,No ano. Vezmete si sníh a shrnete ho do kupičky. Zní pak vytvarujete kuličku a tu potom po někom hodíte. Když jsem byla malá a byla na návštěvě v Čechách hrála jsem tuhle hru se Sylví pořád,''řeknu.,,To je pravda,''řekne Sylvie ode dveří.,,Tak co? Chcete?''zeptám se.,,Ano!''zakřičí Edmund a Madelaide. Lizí jen rozhodí rukama. Zasměju se.,,Tak dobře. Ale musíte se teple obléci. Je tam zima a nechceme,aby jste nastydli.'',Postaráme se o to,Vaše Veličenstvo,''řekne chůva.
Jak se ukázalo,hra děti hrozně bavila. Utíkali všude po zahradě a koulovali se. Já stála se Sylvií a fandila jsem jim. Potom mě,ale Edmund trefil do ruky. Všichni zůstali stát. Čekali co udělám. Já se,ale rozběhla a začala jsem je koulovat taky. Sylvie se k nám přidala a byla to úžasná zábava. Já potom musela přestat,protože jsem byla zadýchaná. Moje břicho mě zpomalovalo. Tak jsem se rozhodla,že půjdu do proskleného salonku kde si vybiji horkou čokoládu a ohřeju se u krbu. Esperanza mi ještě donesla sušenky a deku. Sedla jsem si a přes sklo se dívala jak Edmund právě trefil Madelaide,která spadla na smějící se Sylvii. Byla jsem št'astná. Jediné co mi k dokonalosti této chvíle chybělo byl Christopher. Chyběl mi hrozně moc a taky mě mrzelo,že nevidí jak moje bříško roste.
Za chvilku přiběhly udýchané děti a Sylvie. Všem jsem podala horkou čokoládu.,,Tohle byla ta nejlepší hra,''vykřikne Edmund.,,Jsem ráda,že jste se bavili,''řeknu.,,Jsi ta nejlepší maminka,''řekne Edmund a obejme. Taky ho obejmu. Jsem dojatá. Potom uvidím zamlklou Madelaide. Zatáhnu ji za ruku a přitisknu ji do našeho medvědího objetí. Všichni se smějeme.
Večer jim příjdu přečíst pohádku a popřeju jim dobrou noc. Chci jít do své komnaty,ale nakonec si to rozmyslím a zamířím do komnaty Christophera. Otevřu si sama dveře a zavřu za sebou. Rozhlédnu si. Všechno tu zůstalo tak jako když tu pracoval naposledy. Na stole jsou rozházané dokumenty a vyhaslá svíčka. Jdu k posteli. Na posteli leží košile,kterou si chtěl obléct. Přičichnu si k ní. Voní přesně jako on. Vezmu ji a přitisknu si ji k tělu. Potom si lehnu a přikryju se. Usnu a probudím se až ráno.

Uběhlo osm měsíců. Ze všech stran přicházely zprávy o válkách. Můj bratr byl poražen anglickými loděmi. Naštěstí se zachránil on i nejlepší lodě,které měl. Po dohodnutí s anglickou královnou odjel zpět do Španělska. Tahle porážka mi drásala nervy více než by měla. Španělské námořnictvo ještě nikdy takhle neprohrálo. Nechtěla jsem to bratrovi vyčítat a proto jsem mu jen napsala dopis,že jsem vděčná za to,že přežil a pozvala je na křtiny mého třetího potomka. Už brzy jsem měla rodit. Tentokrát bratr neodmítl a napsal,že přijedou rádi.
Co se týkalo války mezi protestanty a katolíky,Christopher byl skvělý. Společně s generálem vyhráli nad protestanty v plné síle a uzavřeli spolu dohodu. Christopher nechá v klidu žít protestanty za to,že oni nebudou proti němu plánovat žádné povstání. Dohoda byla podepsána a zapečetěna a Christopher se měl vracet zpět domů. Byla jsem neuvěřitelně št'astná. Tolik měsíců jsem ho neviděla.
Seděla jsem ve své komnatě a vyšívala když jsem dostala hrozbou křeč do břicha.,,Jsi v pořádku?''zeptala se ustrašeně Sylvie. Chytila jsem se její natažené ruky.,,Já..myslím,že budu rodit,''řeknu přes zat'até zuby.,,Esperanzo!''zakřičí Sylvie a odvede mě k posteli. Lehnu si do ní. Esperanza ihned přiběhne.,,Zavolej lékaře. Královna rodí.'' Esperanza rychle odběhla. Porod byl tentokrát o dost těžší než předešlé dva. Dítě mělo šńůru obmotanou kolem krku,takže nemohlo dýchat. Naštěstí doktor udělal vše potřebné a přežilo. Narodil se mi krásný syn. Chůva ho omyla a potom mi ho položila do náruče.,,Ahoj. Já jsem tvoje maminka,''zašeptám a opatrně ho políbím na čelo. Trošku zamžourá očičkama.,,Musím s královnou mluvit,''uslyším ode dveří hlas George.,,To nejde,vévodo. Královna odpočívá,''slyším odpovídat mou dvorní dámu.,,Já jsem její přítel a pobočník krále. Okamžitě mě tam pust'te!''naléhá George.,,To je v pořádku. Pust'te ho,''poručím služkám. Ty otevřou dveře a George vstoupí. Pokloní se mi.,,Co se děje,že se tak vervomoci chcete dostat do mých komnat?''zeptám se s pobavením.,,Odpust'te. Nikdy bych vás neobtěžoval,ale je tu věc kterou budete chtít vědět,''řekne vážně. Znejistím. Předám syna chůvě.,,O co jde?''zeptám se opatrně. George se na mě podívá a zajiskří mu v očích.,,Veličentvo. Král se vrátil,''řekne. Rozzářím se. V první chvíli chci vstát a běžet za ním,ale pak si uvědomím,že jsem před chvílí porodila.,,A ví o tom,že má syna?''zeptám se nadšeně.,,Ví,''ozve se hlas Christophera. Podívám se ke dveřím. Má na sobě ještě brnění,ale i tak mu to neuvěřitelně sluší. Všichni se mu okamžitě pokloní. Natáhnu ruce. Christopher přejde komnatu a obejme mě.,,Nechte nás o samotě,''poručí. Všichni se potichu odeberou ven. Objímáme se dlouho. Potom se pustíme. Christopher mě pohladí po tváří.,,Jak se cítíš?''zeptá se mě.,,Dobře. Unaveně. Št'astně. Si doma,''řeknu přes slzy štěstí a zase se obejmeme.,,Bože děkuji ti,že si ho ušetřil,''řeknu.,,Hrozně si mi chyběla. A naše děti. Byly to ty nejdelší měsíce mého života,ale už jsem doma.'' Pustí mě a potom se políbíme.
Christopher později odejde se vykoupat a převléct se. Večer,ale příjde a zůstane se mnou až do rána. Ležíme vedle sebe a držíme se za ruce. Když si Christopher pochová našeho nejmladšího syna a dá mu jméno Charles jsem štěstím bez sebe. Mám všechny své poklady u sebe a nikdo mi je nemůže vzít.,,Moc ti to s ním sluší,''řeknu láskyplně Christopherovi. Podívá se na mě.,,Ne tak jako když ho držíš ty,''řekne a předá mi syna. Opatrně ho držím a usmívám se.,,Musím jít ted' na radu,ale za chvíli se vrátím. Chci trávit co nejvíce času se svou ženou a dětmi,''řekne mi a dá mi polibek do vlasů.,,Dobře,''řeknu. Když je těsně u dveří ,zastaví se.,,Abych nezapomněl. Kromě tvého bratra,matky a jeho ženy přijede i tvá sestra Anastazie s dcerou.'' Zarazím se. Rychle se usměji.,,Skvěle,''řeknu. Christopher se na mě podívá a pak odejde. Falešný úsměv mi zmizí ze rtů.,,Anastazie. Konečně se ti pomstím,''řeknu nahlas. Ucítím jak se můj syn zavrtí. Opatrně ho položím vedle sebe. Lehnu si. Mám všechno. Ted' mi jen zůstává pomstít se jí za to co mi provedla.