Mysterious Queen - DOKONČENO

Válka sester a nekonečná bolest

Smrt královny Anglie otřásla celou Evropou. Christopher se bál,aby nezačala válka v Anglii o trůn a neohrozilo to Francii. Bratr byl naopak rád,protože se konečně nemusel bát jestli Anglie s Navarou zaútočí na Španělsko. A co jsem na to říkala já? Přesně jak jsem myslela,nástupcem se stal královnin synovec a regentkou žena,která mi hodně dlužila. Hned jsem jí napsala zašifrovaný dopis a za týden přišel další s tím,že rozumí a bude dělat vše,aby nepoškodila mě a Francii.
Victorii jsem napsala soustrastný dopis. Podle zpráv se zhroutila. Jak by taky ne. Všechny její plány,intriky a naděje zemřely společně s její neteří.
Já jsem zářila jako sluníčko a užívala si chvíle s bratrem a dětmi. Většinou jsme si hráli na schovávanou a nebo na 'kdo to řekl',aby si zároveń hráli,ale učili se slova velkých učenců. S bratrem jsem jezdívala na koni,povídali jsme si a šermovali. Byl jediný komu to nepřišlo pohoršující,ba naopak. Zase jsme spolu soutěžili a já měla pocit jako bych byla o šest let zpět v minulosti. Ikdyž naše dny byly krásné,musel přijít čas odchodu. Philip mi o něm řekl jedno sobotní ráno, když jsme spolu pili čaj.,,Musím se vrátit. Jsem tu už dva měsíce a má země mě potřebuje.'' ,,Já vím,ale mrzí mě to. Ani nevíš jak moc jsem se bavila,''řeknu a skloním hlavu. Philip mě chytí za ruku.,,I já jsem se bavil. Ve Španělsku se mnou všichni zacházejí jako s někým nerovným. Třeba když hrajeme šachy nebo šermujeme,vždycky mě nechávají vyhrát,protože jsem král. Myslí si,že o tom nevím,ale vím a hrozně mě to štve. Ty jsi jediná,která mě bere jako soupeře a bratra. Ne jako krále.'' Podívám se mu do očí a usměju se.,,Mám to stejně.'',,Víš co? Přijed' i s dětmi další léto. Ve Španělsku se jim bude líbit a my budeme zase spolu. Co říkáš?'' Obejmu ho kolem krku.,,Přijedu moc ráda.''
Poslední večer jsem nechala uspořádat ples. Všichni na sobě měli své nejlepší oblečení a dokonale se bavili. Já si vzala sytě modré šaty se zlatým páskem a k tomu zlaté šperky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Tančila jsem jak s Phillipem tak i s Christopherem a ke konci i s Georgem. Poslední dobou jsem ho moc neviděla a tak jsem mu slíbila,že ho po odjezdu bratra navštívím. Vypadal potěšen. Když dohrála hudba,šla jsem si sednout na trůn. Christopher přišel těsně za mnou a oba jsme se usmívali.,,Dneska je skvělý večer,''řeknu.,,Ano to je. Všichni se moc dobře baví. Jako by se k žádnému odjezdu nechystalo.'' Úsměv mi pohasne. Christopher mě chytí za ruku a proplete si prsty s mými.,,Zase ho uvidíš,''řekne mi konejšivě. Pousměju se.,,Já vím.'' Někdo si odkašle. Otočíme hlavy a před námi se klaní Anastazie. Narovnám se.,,Ano?'',,Veličenstvo chtěla bych vás a svou sestru o něco požádat,''řekne milým hlasem Anastazie. Zbystřím. Až moc zdůraznila slovo 'sestra'.,,O co jde? Pokud to bude v našich silách,rádi vám vyhovíme.'' ,Mluv za sebe,'pomyslím si.,,Jak víte můj manžel je ve válce a náš palác vypálili rebelové. Chtěla jsem vás požádat jestli by jste mě a moji dceru nenechali žít na hradě dokud se situace v Bavorsku nevyřeší.''Prosím,řekni ne!,,Zajisté. To je maličkost. Vaše komnaty jsou vám k dispozici dokud to bude třeba,''řekne mile Christopher. Anastazie se usměje.,,Děkuji,''pokloní se a pak se na mě d'ábelsky podívá. Mám chut' vstát,ale neudělám to. Když odejde,otočím se k Christopherovi.,,Neměl si to dělat,''řeknu naštvaně. On nadzvedne obočí.,,Co myslíš?'',,Neměl jsi jí dovolit tu zůstat. Pokud chtěla bezpečí ,měla odjet s matkou a bratrem.'' Christopher se zamračí.,,Mluvíš tu o své sestře,která je v nouzi. Co jsou to za řeči?'',,Neznáš ji tak jako já. Bude dělat problémy a to velké,''řeknu mrzutě. Christopher mě chytí za bradu.,,Nežárlíš ty trošku?''zeptá se s pobavením ve hlase. Ted' se zamračím já.,,A nevíš tak na co?'' Christopher se zasměje a lehce mě políbí na rty.,,Proto tě miluju. A neboj se. Vím jaká je situace v Bavorsku. Dlouho tu nezůstane.'' Kývnu,že mu věřím,ale v mysli už plánuji jak se jí zbavím.
Loučení je vždycky těžké,ale ještě těžší je,když se musíte loučit s milovanou osobou. Stáli jsme na nádvoří a objímali se. Nejdřív jsem objala Mary Louise se slovy,že ji přeji krásnou cestu a doufám,že se brzy dozvím o mém novém synovci. Potom jsem objala matku,která mi zopakovala kdo jsem a kdo je má rodina. A potom mě ještě varovala před Anastazií. Nakonec jsem objala bratra. Objímali jsme se dlouho. Pohladil mě po vlasech a slíbil,že se zase uvidíme. Všichni nastoupili do kočárů. Phillip se na mě ještě jednou podíval a pak se kočár rozjel. Šla jsem pár kroků za odjíždějícím kočárem a utřela jsem si stékající slzu ze tváře. Nadechla jsem se a šla zpět do zámku. Zamířila jsem rovnou do komnat Anastazie. Služebná mi otevřela. Má sestra se ládovala zákusky. Když mě uviděla ani se neobtěžovala přestat nebo dokonce si stoupnout. Nadechla jsem se a poslala její dvorní dámy ven. Anastazie se napila.,,Copak tě sem přivádí?''zeptala se,když konečně polkla.,,Nezapomínej,že tohle je můj zámek. Můžu si chodit kam chci a kdy chci.'' Anastazie se ušklíbla.,,Nebud' nervózní,to nesvědčí zdraví. Vím,že mě tu nechceš,naštěstí tvůj manžel to vidí jinak,''řekne zvonivým hláskem. Udělám pár kroků k ní.,,Tak poslouchej a poslouchej mě dobře. Nevím proč jsi tu chtěla zůstat,ale věř mi,že tu nezůstaneš. Je mi jedno kam půjdeš,ale při první příležitosti se zbalíš a odjedeš!'' Anastazie se protáhne a pak líně vstane. Přejde těsně ke mně.,,To těžko. Tvůj manžel mi slíbil,že tu můžu zůstat jak dlouho budu chtít. Navíc se chci poznat s tou...Anabell. Už ted' je mi sympatická,když ti dokázala přebrat manžela.'' Anastaziin úsměv mě dráždí.,,Mě manžela nikdo nevzal. Anabell je minulost. Za to tvá smrt je budoucnost a jestli brzo neodjedeš bude to brzká budoucnost.'',,Vyhrožuješ mi?'',,Hurá!''vykřiknu s předstíranou radostí.,,Pochopila jsi to správně.'' Anastazie ke mně příjde. Z jejího výrazu,poznám nenávist. Čistou nenávist vůči mě.,,Já odtud neodjedu a nesnaž se mi vyhrožovat,protože za chvíli budeš odsunutá královna atvůj manžel si bude užívat s Anabell.'' Neudržím se a vrazím ji takovou facku,že spadne na zem.,,Já jsem královna! Královna! Slyšíš? Budeš mě respektovat a budeš dělat co ti řeknu! A nemysli si,že tě někdo ochrání. Victorie je v Navaře a Anabell je proti mě nicka! Já jsem královna! A to ti povídám-pokud uděláš jednu věc,jednu jedinou věc,která se mi nebude líbit,postarám se,aby si odtud odjela!''zakřičím a odcházím. Šaty vlají podél mého těla jak rychle a naštvaně jdu.

Měsíce utíkali. Já jsem se začala zabývat oslavou narozenin Edmunda. Měl oslavit své sedmé narozeniny. Chtěla jsem něco speciálního. Sylvie přijela,aby mi s tím pomohla. Od její svatby se úplně změnila. Byla veselejší a krásnější. Jedno odpoledne jsme spolu seděly v knihovně a dívaly se na menu,když mi najednou řekla:,,Jsem těhotná.'' Zvedla jsem na ni překvapeně hlavu.,,Cože?'',,Ano. Už tři měsíce,''řekne usměvavě. Začnu se smát a obejmu ji.,,Gratuluju! Ani nevíš jak jsem za tebe št'astná,''řeknu a odtáhneme se od sebe.,,Co na to říká generál?'',,Stephen je hrozně nadšený. Už si plánuje jak to dítě bude učit jezdit na koni,lovit a všechno možné,''řekne rozesmátě.,,A jak se máš ty? Žádné komplikace?''zeptám se.,,Ne. Je mi skvěle. Na začátku jsem měla trošku rozbouřený žaludek,ale ted' už jsem v pořádku.'' Usměju se. Tahle zpráva mi udělala neuvěřitelnou radost. Šla jsem do komnaty. Sedla jsem si do křesílka a konečně si pohodlně sedla. Dneska mě nějak bolela záda. Otevřely se dveře.,,Esperanzo sehnala jsi něco na tu bolest?''zeptám se.,,Od bolesti ti nepomůžou léky,''řekne mi Christopherův hlas. Otočím se. Stojí u dveří a usmívá se na mě.,,Nevěděla jsem,že jsi to ty,''řeknu a natáhnu ruku. Christopher ke mně příjde a chytí ji. Sedne si na zem a položí mi hlavu do klína. Začnu ho hladit po vlasech.,,Měl jsem dneska těžký den. Pořád poslouchat jak se hádají kvůli daním mě nebaví.'',,Mh...to věřím. Dneska tu byla Sylvie a řekla mi novinku..''Christopher zvedne hlavu a podívá se na mě.,,Novinku? Jakou?'',,Je těhotná,''usměju se. Christopher se taky usměje.,,Tak to musejí být s generálem št'astní.'',,To jsou. Chtěla jsem jí nabídnout,aby tu do porodu zůstala a já ji měla na očích. Co myslíš? Je to dobrý nápad?''Christopher se na mě usměje.,,Určitě ano,ale nevím jestli tvůj návrh příjme.'',,Proč by nepřijala?'',,Protože na očích ji budeš mít ty,ale ne Stephen a ten ji na očích chtít mít bude. Zvlášt' ted'.'',,To je pravda. No i tak to zkusím,''řeknu mu. Christopher vstane a stoupne si za mě. Ucítím jeho ruce na ramenou. Začne mě masírovat.,,Mh..to je příjemné,''zavrním.,,Máš hrozně ztuhlá ramena,''upozorní mě Christopher.,,Já vím,''zamumlám. Christopherovi ruce udělají hotová kouzla. Když přestane,zakroužím rameny.,,Už mě ramena a záda nebolí,''řeknu nadšeně. Christopher mi dá pusu na čelo.,,To jsem rád.'' Najednou se otevřou dveře. V nich stojí uslzená Esperanza. Vstanu.,,Esperanzo? Co se stalo? Proč brečíš?''zeptám se a jdu k ní. Vezmu ji za ruce.,,Výsosti je mi to tak líto..''kuńká.,,Co je ti líto?''nechápu.,,Malý princ..Charles...''zase se dá do breku.,,Co je s ním? Tak to je mu?''zatřesu s ní,ale ona jen brečí. Odstrčím ji a rozběhnu se do dětské komnaty. Christopher je mi v patách. Rozrazím dveře. V komnatě jsou chůvy,služebné a doktor. Vidím jak balí do prostěradla něčí tělíčko. To tělíčko je Charlese. Úplně ztuhnu.,,Co..co to děláte?''zeptám se tiše,ikdyž odpověd' nepotřebuji. Christopher mě mezitím doběhl. Doktor se k nám otočí a kývne na služebnou. Přejde k nám.,,Vaše Veličenstvo je mi to moc líto,ale malý princ Charles právě zemřel,''řekne. Dívám se na něj skleněným pohledem.,,Cože? Ale jak? To není možné!''slyším říkat Christopherův hlas. Stojím tam a dívám se jak tělo mého syna bere služebná do rukou.,,Pravděpodobně měl problémy s dýcháním. Udusil se,''řekne doktor. Služebná se blíží ke mně.,,Já vám to nedovolím! Dej mi ho!''zařvu a jdu k služebné. Chci jí syna vzít,ale ona se brání. Snažím se jí ho vzít,ale ruce Christophera mě chytí a táhnou pryč.,,Pust' mě! Je to můj syn! Nic mu není! On žije!'' Christopher si mě otočí k sobě a pevně mě objímá.,,Pšt ... Margaret..to bude dobré. Jsem u tebe,''říká přes slzy.,,Christophere,pust' mě! Můj syn žije. Nic mu není. On není mrtvý!''křičím přes slzy. Služebná odejde i s doktorem.,,Nechte nás o samotě!''zařve na všechny Christopher. Všichni rychle odejdou. Dívám se za odcházející služebnou,která nese tělo mého syna pryč.,,Nééééé!''zakřičím a podlomí se mi kolena. Christopher mě drží,sedí se mnou na zemi. Můj křik se rozléhá komnatami paláce.