Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

2. Odjezd do Bradavic

Prázdniny utekly strašně rychle a za dva dny mělo být 1. září. Proč nemůžou být prázdniny delší? Ptala jsem se sama sebe. Seděla jsem na posteli a dívala se na Hermionu, která si balila věci do Bradavic.

,,Já ti tak závidím," řekla jsem Hermioně.

,,Proč?" zeptala se mě.

,,Protože jsi čarodějka, budeš moct používat kouzla," řekla jsem. Nad tou představou, že bych byla čarodějka, se mi úplně rozzářily oči.

,,Když myslíš."

,,Neříkej, že nejsi ráda."

,,No tak, jak to říct..."

,,Nelži!" skočila jsem jí do řeči, protože já poznám když někdo lže.

,,No dobře, ale nebude ti to vadit?" S pohotovostí jsem zakroutila hlavou a řekla:
,,Tak povídej."

,,Dobře, jsem strašně šťastná. To, že jsem čarodějka mi úplně změní život. Sice se trochu bojím, ale na druhou stranu se zase strašně těším."
,,Chápu tě," řekla jsem.

,,Slib mi, že mi budeš psát všechny podrobnosti," dodala jsem ještě.

,,Jasně neboj se," řekla a obě dvě jsme se objaly. Dobře, někdy se Hermiona nechová tak strašně a je docela fajn. Ještě jednou jsem se podívala na seznam věcí a PANEBOŽE! Chybí jí zvíře!

,,Jdu se projít," řekla jsem a přitom jsem vzala Hermioně pár peněz z kabátu. Měla jsem namířeno do Příčné ulice. Máme to od domu kousek. Když jsem byla v Příčné ulici, tak jsem zamířila k obchodu se zvířaty. Hned jsem věděla jaké zvíře vybrat. Kočku! Odešla jsem ke kočkám, všechny byly divné, ale jedna se mi zamlouvala. Bylo to kotě se stejnou barvou srsti jako byly naše vlasy. Hned jsem věděla, že je to ta pravá. Koupila jsem ho a šla zpátky domů. Do pokoje jsem přišla s kotětem v náruči.

,,Jé, to je hezký kotě, kdes ho našla?" zeptala se s úsměvem na rtech.

,,Je tvoje," odpověděla jsem.

,,Co? Proč?" řekla udiveně.

,,Zapomněla si v seznamu na zvíře ty hloupá." Ha, teď jsem jí to oplatila. Hermiona si vzala kotě a položila si ho na svou postel.

------------------------------------------

Je 1.září. Vykašlala jsem se na školu a šla jsem se podívat na Hermionu jak odjíždí. Přece jí jenom čtyři měsíce neuvidím.

,,Na jaké máme jít nástupiště?" zeptala jsem se.

,,Počkej podívám se," řekl táta.
,,9 a 3/4, co?!"

,,Vždyť tady nic takovýho není, byla jsem tu tisíckrát," řekla jsem a Hermiona na to:
,,Tak prostě půjdeme mezi přepážku 9 a 10. Určitě tu nebudeme sami."

Nechápu, jak mohla být vždy tak klidná, ale no co. Sedli jsme si a čekali mezi přepážkou 9 a 10. Za chvíli jsme uviděli nějakého kluka jak se řítí do přepážky 9. Hermiona vstala a rozeběhla se přímo za ním, ale ještě před tím se s námi rozloučila a až potom odešla.

,,Bude mi chybět," řekla jsem a společně s rodiči jsem odešla domů.

Pohled Hermiony

”Jak jen mi budou chybět,“ mluvila jsem sama k sobě. Nastoupila jsem do vlaku s mým opravdu těžkým kufrem a hledala jsem volné kupé. Všude bylo plno, šla jsem ještě trochu dál a viděla jsem dva kluky, jak požírají, opravdu požírají spoustu sladkostí. Zaťukala jsem a otevřela dveře.

,,Můžu si přisednout?" zeptala jsem se a kluk blíž ke mně řekl:
,,Jé, ahoj Liv. Jasně pojď si sednout," Ukázal na volné místo, počkat Liv?

,,Promiň já nejsem Liv, to je moje dvojče. Já jsem Hermiona..."

,,Grangerová, já vím. Jsem Harry Potter a tohle je Ron Weasley," skočil mi do řeči Harry.

,,Kde jste se s Liv potkali?" zeptala jsem se a sedla si na volné místo.

,,V Příčné ulici, a kde je vlastně Liv, ta s tebou nešla?" zeptal se. A je to tu zase.

,,Ne, ona není čarodějka," řekla jsem a sklopila jsem oči, bylo mi to líto chtěla jsem tu být s ní.

,,Aha," řekl Harry se smutkem v hlase.

---

Ani jsem se nenadála a už jsme byli v Bradavicích. Vystoupila jsem z vlaku společně s Harrym a Ronem. Ti si teda mimochodem mysleli, že jsem nafoukaná, takže se ode mě drželi dál. Přišli jsme do takové velké místnosti. Sedla jsem si mezi děti stejného věku a čekala. Za chvíli se objevil Brumbál a řekl:
,,Vítám vás v Bradavicích. Těší mě, že mohu přivítat nové žáky. Teď, až zavolám vaše jméno si sednete na tuhle židli a já vám dám na hlavu tento klobouk, ten pak rozhodne do jaké koleje půjdete," dořekl a všichni ztichli. Klobouk začal zpívat o kolejích atd. Za chvíli začal Brumbál říkat jména a za chvíli zaznělo, to moje.

,,Hermiona Grangerová," řekl a já ztuhla, bála jsem se, že mě dá do nějaké koleje, do které nechci. Na sucho jsem polkla a šla jsem si sednout na židli.

,,Hmm Hermiona Grangerová, kam tě zařadíme? Hodíš se skoro všude. Jsi odvážná, chytrá, milá.
NEBELVÍR!" řekl a mně se ulevilo. Přešla jsem ke stolu, do Nebelvíru, také sem přestoupil Harry a Ron. Po večeři jsme šli na pokoje. Ještě než jsem zalehla do postele jsem šla k profesorce McGonagallové. Zaťukala jsem a čekala až řekne dále. Po chvilce jsem vešla dovnitř a řekla:
,,Aaa Hermiono, co tě sem přivádí, nějaký problém?"

,,No, v podstatě ano. Moje sestra Olivie Grangerová, nedostala dopis z Bradavic. A proto se ptám jestli se někde nemohla naskytnout chybička, protože se mi zdá, že opravdu někdy udělá nějaké věci jako kouzlem. A navíc je to moje jednovaječné dvojče," řekla jsem.

,,Něco takového by se klidně mohlo stát Hermiono. Jsi hodná, že jsi mi to řekla, zkusím se na to zeptat," řekla.

,,Děkuju," poděkovala jsem a odešla z místnosti. Poté jsem zalehla do postele a hned usnula.

--------------------------------------------

Ráno, když jsem šla na snídani si mě odchytla profesorka McGonagallová a řekla:
,,Hermiono, po snídani přijď za mnou." Kývla jsem hlavou a odešla na snídani. Sedla jsem si k holkám, se kterýma jsem byla na pokoji a vzala jsem si palačinky s kakaem. Hned jsem to zdloubla a šla za profesorkou McGonagallovou. Zaťukala jsem a vešla dovnitř.

,,Hermiono, posaď se," řekla a já se posadila.

,,Měla jsi pravdu, tvá sestra je čarodějka, bohužel sova, která měla doručit dopis pro ni, umřela při cestě a když u vás byl Brumbál, myslel, že to platí i s tvou sestrou, ale ne. Prostě se to nějak zamíchalo a tvá sestra se v tom ztratila. Teď, ale nemůže nastoupit bylo by hodně problémů, takže nastoupí až příští rok," dořekla a já se začala usmívat od ucha k uchu.

,,Děkuju," řekla jsem a odešla na mou první hodinu, což bylo s profesorkou McGonagallovou - Přeměňování.

To je vše, tak jste se konečně dozvěděly co se stalo s Liv.
Chtěla bych poděkovat :
Amilinei
elzape
Morce16
za podporu, díky nim jsem se přemohla a napsala tento díl. :-)
PS: Moc vám děkuju!

Vaše Rakato!