Knížky a Rvačky: Nejsem jako ty!

Třicet jedna - Běhání

Mei

Vzbudila jsem se ve své posteli. Naposledy jsem si pamatovala, že jsem omdlela z únavy. Zajímavý důvod pro omdlévání. Moc jsem se nezabývala tím, jak jsem se sem dostala. Hlavní bylo, že jsem se zbavila těch kluků, kteří mě zvali do klubu. Sice Hikaruovým jménem, ale něchtěla jsem tam jít a teď jsem byla doma v bezpečí svého pokoje. Byla to celkem úleva. Ale někdo mě sem musel donést. Zero? Doufala jsem, že to byl on.

Vstala jsem, prohrábla si vlasy a vydala jsem se dolů, abych se napila. Musela jsem mít nesmírně pomačkané, ale bylo mi to jedno. Měla jsem v krku a ústech vyprahlo. Můj instinkt mi velel: běž se napít a tak jsem prostě šla. Nemyslela jsem na osoby, jejichž hlasy jsem slyšela už na schodech. Jakmile jsem došla do kuchyně, prošla jsem kolem osob bez jakéhokoliv pozdravu. Chvíli se ještě bavili. Zdálo se, že si mě nevšimli. Pokračovala jsem dál. Vzala jsem si ze skříňky sklenici a napustila do ní studenou vodu. Sklenice byla velká a hranatá, al stačilo to. Pořádně jsem se napila. Teprve potom jsem začala vnímat smějící se tváře. Oba dva najednou zmlkli jako by vycítily můj pohled. Bráška se ušklíbl a už otevíral pusu, aby můj vzhled ohodnotil. Dělal to vždycky. Zero se uculoval.

„Dobré ráno, vím, jak vypadám tak se přestaňte smát." Řekla jsem otráveně. Ulevilo se mi, že ten kdo mě odnesl, byl Zero, ale bavit se s mým bratrem zrovna nemusel.

„Je už večer. Spala jsi krátce. Mimochodem, sluší ti ten nový účes."

„Takahiro! " okřikla jsem ho jeho jménem. Začal se uculovat. Pak se oba se Zerem rozesmáli. Mávla jsem nad tím rukou. Byla jsem rozespalá bez jakékoliv dávky energie. Vlastně jsem měla v plánu, až se napiju jít si zase lehnout.

„Jdu si zase lehnout." Propláchla jsem po sobě sklenici a zamířila jsem ke dveřím. Představa postele byla v tuto chvíli prioritou. Možná bych si zvládla i číst. Ovšem můj bratr měl jiné plány.

„Když už jsi vzhůru, mohli bychom si jít ve třech zaběhat." Navrhl. Zaúpěla jsem, ale odmítnout jsem nemohla. A ačkoliv jsem byla unavená, kývla jsem. Potřebovala jsem se zabavit. Přece jen jsem toho taky musela dost promyslet a u běhání mi to vždy šlo nejlépe.

„Připravím se a můžeme jít." Na Zera jsem se ani nepodívala. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že se mi třesou ruce jen, jak si vzpomenu, co po škole udělal. Ano, polibky a pletky s kluky u mě nikdy nebyli na denním pořádku.

***

Při běhání jsem si zařídila náskok před oběma kluky. Potřebovala jsem se nějak dostat z dosahu jejich pohledů a řečí. Proto jsem si nasadila sluchátka a vyrovnala tempo. Přitom jsem všechno pořád dokolečka probírala. Jenomže moje soukromé běhání nemělo dlouhého trvání, protože mě Zero doběhl. V kotníku mi začínalo mírně tepat. Byla jsem moc unavená. Možná proto to tepání, kotník už byl zahojený. Vytáhla jsem si jedno sluchátko a zadívala jsem se na Zera, který se mnou srovnal krok.

„Utekla jsi jen proto, že s námi nechceš být? " zeptal se. Zamračila jsem se.

„Jen ráda běhám sama." Řekla jsem. Stmívalo se. Slunce pomalu zapadalo a začínalo být chladno. Měla bych se vrátit.

„Kdes nechal brášku? " zeptala jsem se. Přerušil mé myšlenky a tak jsem ztratila nit.

„Řekl, že se jde proběhnout okolo řeky a vrátí se později. Taky mě poslal za tebou." Vysvětlil mi. Uchechtla jsem se.

„Odkdy konáš podle toho, jak někdo píská."

„Tvůj bratr mě učil sebeobranu." Zarazila jsem se a prudce jsem se k němu otočila.

„Cože? Tys...? " vyhrkla jsem.

„Copak? Myslel jsem, že už to víš." Vypadal zaskočeně, stejně jako já jsem musela vypadat překvapeně.

„Taky jsem tam chodila. Rok. Chodila jsem tam potom-" prudce jsem se zarazila a kousla do rtu, málem jsem mu všechno vyklopila. Zrudla jsem studem.

„Po čem? " zamávala jsem si rukou pře obličejem a rozběhla jsem se směrem domů.

„Zapomeň na to." Křikla jsem. Zavrtěl hlavou a následoval mě. Otočila jsem se a chvíli běžela pozpátku.

„A běž domů!" Povytáhl obočí a pak se zasmál.

„Mám u vás věci." Otočila jsem se zpátky a rozběhla jsem se rychleji.

„Fajn, ale pak běž domů." Nařídila jsem mu. Usmíval se. Proč se pořád usmíval? Kruci, proč?

Ahoj =D Tak jsem tu z další kapitolou. Stihla jsem to Ufff, myslela jsem že to nestihnu. Díky za komentáře, vote a za přečtení =D Další kapitola bude asi zase v neděli.

- Abigail -