Dream Come True

„Lehkými pohyby pusou čaroval z kouře své cigarety malé kroužky."

„Lehkými pohyby pusou čaroval z kouře své cigarety malé kroužky.“

Moje tělo se začalo třást. Jako bych ho nemohla ovládnout a z očí se mi pomalu a jistě začala kutálet miliarda drobných slziček.  „Ano“, šeptla jsem. „Cože? Neslyšel jsem“, výhružně se na mě podíval. Rty se mi začali chvět, když jsem na nich ucítila první slanou kapičku slzy. „Ano“ řekla jsem hlasitěji. „Dobrá pro dnešek mi to bude stačit“ kývnul a vydal se pryč. Nohy mi sjeli k zemi. „Co se s ním stalo? Kde se to v něm vzalo? Proč mi to děla?“ honilo se mi hlavou. Nikdy takový nebyl vždycky to byla taková ta milá a jemná osoba, která si o ostatní dělala starosti. Tu změnu jsem nechápala…

Když jsem se dostala domů, první co jsem ucítila, byla vůně linoucí se z kuchyně. Mámin oběd. Máma je skvělá kuchařka ale dnes se mi z pomyšlení na oběd chtělo zvracet. Bylo mi hrozně, nedokázala jsem vzpamatovat z toho, co se před chvilkou stalo. Šla jsem po schodech vedoucích do mého pokoje. Nutně jsem si potřebovala uspořádat myšlenky. Co bych měla udělat? Mám to někomu říct? Zapomenout na Justina? Nevěděla jsem, co můžu od nového Dereka čekat. A to mě děsilo nejvíc…

Celý týden jsem Justina ignorovala. Chodila do školy a často potkávala Dereka a jeho novou partu, kteří na mě koukali jako na jejich vlastní hračku. Jednou v noci, když jsem právě vycházela z koupelny, měla jsem nepříjemný pocit, že je někdo v místnosti.  A měla jsem pravdu na křesle, které stálo kousek od okna, vysedával Derek. Lehkými pohyby pusou, čaroval z kouře své cigarety malé kroužky. Kouřil. „Co, co tu děláš?“ vyletělo ze mě.“Nemůžu navštívit svoji přítelkyni?“

„Nejsem žádná tvoje přítelkyně Dereku a nikdy nebudu“ zakroutila jsme hlavou. „Budeš, jestli chceš aby tvůj miláček přežil“ výhružně se na mě podíval a složil ruce v kříž. „Cože?“ rty se mi začali zase chvět. „Taky tě miluju zlato“ sarkasticky se usmál a dal mi vlasy za ucho. „Zítra se pro tebe stavím a pojedeme spolu do školy.  Dobře?“  Na odpověď nečekal, naposledy si potáhnul z cigarety a vyskočil oknem ven. Zůstala jsem stát a hleděla na stín Dereka, který se pomalu vzdaloval.  Když zmizel, lehla jsem si do postele a snažila se usnout. Marně. Svá víčka jsem nedokázala zavřít na víc jak 2 minuty, při každém neznámém zvuku jsme se musela přesvědčit, že v pokoji nikdo není…

První ranní paprsky se blížily k mému obličeji, aby mě něžně probudily k novému dnu. Ospala jsem otevřela oči a protáhla se. Cítila jsem se skvěle až do té doby, kdy jsem si uvědomila, co se včera stalo. Nasadila jsem si své papuče a zamířila do koupelny, abych se upravila. Když jsem byla se sebou spokojena vzala jsem svůj riflový batůžek ze země a vydala se do kuchyně, abych se najedla. Sedla jsem si ke stolu a do misky nasypala mléko a přidala cereálie. V tom zazvonil zvonek. Moje srdce nad tím zvukem poskočilo. Byl to Derek! Možná bych mohla dělat, že tu nejsem…

„Pusinko, otevři, vím, že tam jsi.“ Koukla jsem na hodiny. Popravdě byla jsem vystrašená. „Otevři, dokud jsem hodný“. „Sakra Carin otevři“ praštil pořádnou silou do dveří div nevyletěly z pantů. Ted jsem se opravdu lekla. Věděla jsem, že tohle už není v žádném případě vtip a rozhodla jsem se jít otevřít. „Dobré ranko sluníčku“ řekl, když jsem otevřela dveře. Hned se do nich narval a vešel dovnitř. Přitisknul mě ke stěně. „Ještě jednou se něco takové stane tak mi věř, že se neudržím a udělám něco, co si opravdu nepřeješ, rozumíš?“ řekl mrazivým tónem. Přikývla jsem. „A teď už pojď“ chytl mě za ruku a já se otřásla. Nasedly jsme do auta a vydali se ke škole.

Další kapitola! Máte radost? Dnešní kapitola je trošku kratší ale doufám že se vám líbí! Nechte mi to nějaký komentář (: Zajímají mě vaše názory(: 

xxKarin S.