Rachel's desire (CZ)

Kapitola 1: Say goodbye and hello

Drkotání kočáru mě unavovalo. Už jsme jeli asi tři hodiny a stále jsme nebyli na místě. V mém novém domově. Čerstvě jsem oslavila mé sedmnácté narozeniny a evidentně si otec myslí, že tohle pro mě má být dárek k narozeninám, což se tedy velice plete. Jsem zasnoubená s někým, koho jsem v životě neviděla a den po mém příjezdu bude oficiální svatba. Stále uvažuji nad tím, jak mi to mohl otec udělat. Ovšem, on prahne jen po penězích. Nezajímá ho nic jiného, než peníze, které si šetří, až jsem přesvědčena, že jich má tolik na to, aby si mohl koupit celé královské sídlo.

A můj ženich je podle všeho nesmírně bohatý, což znamenalo, že mému otci v mozku zablikalo slovo peníze a na nic jiného v tu chvíli nemohl myslet. Omyl, zablikalo mu tam velké množství peněz.

Pravidelně jsem zavírala a otevírala oči, abych potlačila slzy. Nikdy jsem se své pocity zadržovat nenaučila a vlastně, nelíbí se mi to. Proč by měl někdo tajit své pocity a přetvářet se?

Nevěděla jsem, co je horší. Jestli to, že budu muset strávit celý můj život s cizím mužem, nebo ta představa, že budu donucena s ním mít děti. Věřím na pravou lásku a tohle mou víru naprosto vyvraceje. Lidé se berou jen kvůli penězům, majetku nebo nově získaném území. Nikdy to není z lásky.

×××

Vypadalo to, že bude překrásná letní noc, ale já ji hodlala celou prospat. Nechtěla jsem markýze ani potkat, avšak jsem věděla, že se tomu zítra nevyhnu. Jediné, co o něm vím je, že je prý moc hezký. Ale obraz jsem neviděla. Otec říkal, že bych měla být překvapená. A já mohu jen doufat, že budu překvapená pozitivně.

Vjížděli jsme do zahrady, která patřila k markýzově zámku. Byla, upřímně, překrásná. Stromky byly vystříhané do všelijakých tvarů a kolem nich rostly barevné květiny. Sem tam stála nějaká kašna, většinou byly některé její části pozlaceny. Jakmile jsem se podívala na zámek, sotva jsem popadla dech. Jeho krása se ani nedala popsat. Nechápala jsem, jak někdo mohl být schopen něco takového postavit.

Kočár zastavil a já se musela hlasitě nadechnout. Právě nastává má chvíle. Nervózně jsem čekala, dokud mi sluha neotevřel dveře. Teď už jsem opravdu nucena vystoupit.

"Dobrý den." Pozdravila jsem, i když mi teprve teď došlo, že jsem měla říci spíše večer, ale co už.

"Dobrý večer," oplatil mi pozdrav postarší pán, "musím omluvit markýza Dawsona, ale momentálně je na lovu a vrátí se později." Skvělé. Takže nějaký, který je zapálený do lovu natolik, že ani není schopen přijet dříve, aby spatřil svou novou manželku. Alespoň ho dnes neuvidím.

"To je v pořádku." Usmála jsem se, co nejvíce přirozeně jsem mohla.

"Dovedu vás do vašeho pokoje." Oznámil mi a nato se otočil. Ani jsem si nevšimla druhého sluhy, který již nesl mé dva kufry směrem k mému pokoji. Byl ovšem rychlejší, než my, čemuž jsem se vyloženě divila.

Prošli jsme schodištěm, prokličkovali několika chodbami, až se mi z toho málem zamotala hlava. Věděla jsem na sto procent, že jsem si cestu k mému pokoji nezapamatovala.

"Večeře je v sedm hodin. Kufry máte už v pokoji, přeji vám zde příjemný pobyt," uklonil se a já poděkovala. Příjemný pobyt. Znělo to, jako bych zde byla pouze na nějakém hotelu, jenže já zde budu žít. Po dlouhou dobu.

Vstoupila jsem do pokoje a aniž bych se zabývala jeho obdivováním, které by určitě stálo zato, skočila jsem na postel, kam jsem ulehla. Byla příjemně měkká. Měkčí, než jakou jsem mívala doma. Strop byl zbarvený do tmavě modré až černé barvy a na něm byly nakreslené žluté, nebo možná bílé tečky, které měly představovat hvězdy. Ostatní stěny byly otapetované krásnou krémovou tapetou, na které byly vykreslené zlaté květiny. Všechen nábytek byl laděn do světlejších odstínu, což jsem ještě nikdy neviděla. U nás doma jsme měli buď tmavé dřevo, nebo takové do oranžové. Musím uznat, že vzhledově se mi více líbí zde, ale pocity mám stále laděné do negativa.

Protože mi do večeře zbývalo ještě hodně času, rozhodla jsem se vybalit těch pár věcí, které jsem si vzala s sebou. Což byl skoro celý můj šatník. Jenomže, já se vážně nemohla obejít bez těch překrásných šatů, i když jsem věděla, že zde dostanu úplně nové. A evidentně i krásnější. Všechno je tu tak krásné, až mi to přijde podezřelé.

Jakmile jsem otevřela mou skříň, zjistila jsem, že mi tam už několik kousků přibilo. Všechny byly nádherné a nedaly se neoblíbit. Ovšem, pokud myslí, že si mě koupí vzhledem a krásou, plete se. Protože já se mu nikdy nepoddám. I kdyby to mělo stát můj život.

-

První kapitola nové story na světe :) Doufám, že se vám příběh bude líbit xx