Never again [EDITUJE SE]

23. část - The Smoke from the Cigarette

O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností...

- FEYE -

Megan vyběhla z pokoje rychlostí světla. Archie chvíli vypadal, že poběží za ní, ale nakonec si to nejspíše rozmyslel. Vztekle kopl do jedné z krabic v pokoji, vražedně se ohlédl po Tesse a s rukama v kapsách opustil místnost. 

Zmateně jsem pohlédla na Tessu, která rozhodila rukama a odsekla: "No co, snad jsem toho zas tolik neřekla, ne?"

Pokrčila jsem rameny a zvedla se do stoje. "Myslím, že je na čase jít, tady už nemáme co dělat," promluvila jsem tiše směrem ke své kamarádce a zamyšleně jsem vykročila z pokoje. 

Netrvalo dlouho a za chvíli už jsem slyšela jehlové podpatky cupitající po schodech za mnou. Ale k odchodu jsme se rozhoupaly příliš pozdě. Klíče už zachrastily v zámku. 

"Běž, běž, BĚŽ!" vyjekla jsem na blondýnku a popostrčila jsem ji za pult kuchyňské linky. 

Tessa se na mě jen nechápavě otočila, načež se zamračila a šeptem mi naštvaně sdělila, něco o tom, že si kvůli mně zlomila podpatek. Protočila jsem oči a posunkem ruky jsem jí naznačila, ať mlčí. 

Má kamarádka si vztekle odfrkla a vykoukla zpoza pultu. Následovala jsem jejímu příkladu. Obě jsme napjatě sledovaly, jak si pan Crawford sundává kabát, přehazuje ho přes židli a na stůl odkládá svůj velký klobouk. 

"Miláčku? Jsem doma!" zakřičel, ale dům mu odpověděl jen hluchou ozvěnou. 

Pokrčil rameny a přistoupil k pultu, aby mohl zkontrolovat denní poštu. Dopisy přelétl téměř bez pozastavení, sotva si pročítal oznámenky, ale u jednoho z nich se nečekaně zastavil, roztrhl ho a kvapně se dal do čtení.

Nestihl ho ale dočíst, protože se dveře znovu otevřely, tentokrát se od stěn odrážel zvuk dámských podpatků. 

Pan Crawford rychle schoval dopis do kapsy velkých kalhot, načež se otočil k hale a s úsměvem přivítal svou ženu. 

Paní Crawfordová vůbec nevypadala jako správná ženuška v domácnosti. Byla přesnou kopií Charlotty. Její hnědé, dokonale upravené kudrny za ní jen vlály, když rázovala chodbou. Růžové rty roztáhla do širokého úsměvu a obdarovala svého manžela polibkem na líce, když se setkali. 

"Alberte, něco nového?" otázala se a její zraky padly na hromádku dopisů v jeho rukou.

"Nic s čím by sis musela dělat starosti, Isabello. Jak ses měla v práci?"

Dotyčná mávla rukou a pověsila si kabát na stojan u dveří. "Ále, dodělávala jsem nějaké papíry po Jenně, musela odejít z práce dříve."

"Ach, Iso, miláčku, pořád jen pracuješ. Měla bys také odpočívat, jinak se ztrháš. Co bys řekla na dovolenou? Island? Karibik? Nový Zéland?" Pan Crawford se zatvářil starostlivě a pohladil svou ženu po paži.

"Víš, že kdybych nepracovala, musela bych neustále myslet na Charlottu. Práce mi pomáhá, víš? Alespoň své zájmy směřuji k něčemu užitečnému. A také moc dobře víš, že na dovolenou nemám ani pomyšlení." Hnědovláska se začala chaoticky přehrabovat ve své tašce, jako kdyby se snažila uniknout ustaranému pohledu svého manžela.

Pan Crawford přikývl, odložil štos dopisů zpátky na pult, políbil svou ženu na čelo a odešel se svým kufříkem do pracovny.

Paní Crawfordová vyndala několik papírů, které byly neuspořádaně poskládané a uvědomila si, že u sebe pravděpodobně nemá to, co potřebovala. Vyběhla tedy po schodech do patra a zmizela ve dveřích do ložnice.

To byla naše šance. Vyměnily jsme si jeden rychlý pohled a vyběhly jsme zpoza svého prozatímního úkrytu rovnou do obýváku, odkud jsme se dostaly na verandu. Zastavily jsme se až u brány, kde jsme se předklonily, opřely se o kolena a vydýchávaly se. 

Blondýnka si sundala poničenou botu a zkoumala podpatek ve své druhé ruce. "Ty mě zabiješ!" naříkala, zatímco si mnula zarudlou nohu.

"Nevíš, co to bylo za dopis? Ten, který Albert schoval před svou ženou?" vyhrkla jsem a schválně jsem ignorovala její naříkání.

Tessa nechápavě povytáhla své perfektně upravené obočí. "Albert?"

"Pan Crawford!"

"On se jmenuje Albert? Prokrista, takový jméno bych nedala ani vlastnímu dítěti! To je jméno za trest!" láteřila a ťukala si na čelo.

Zaúpěla jsem nad hloupostí své kamarádky.

"Tohle byly nový boty! NOVÝ!" hysterčila dál, jako kdyby na její botách závisela budoucnost celého světa. 

Protočila jsem oči a naštvaně jsem se vydala dolů ulicí. Ve velkoměstě jsem nikdy nebyla, tudíž jsem pochybovala, že zde najdu i autobusovou zastávku. Tím spíš mě překvapilo, když jsem na lavičce před sebou zahlédla sedět Archieho. Byl shrbený a kouřil cigaretu.

"Předpokládám, že bydlení jste ještě neřešily," utrousil jakoby mimochodem, když si mě všiml a silně potáhl ze své cigarety.

"Tos uhodl," přitakala jsem a pohled jsem upřela na cigaretu, od níž stoupal slabý šedý dým, "myslela jsem, že nekouříš."

"Taky že ne, tohle je výjimečně," zamumlal v obhajobě a krátce se zahleděl dozadu přes mé rameno na blondýnku, která si zrovna stěžovala, že jí je zima. "Fajn, můžete přespat u mě," rozhodl a odhodil nedokouřenou cigaretu na zem. Vzápětí ji zašlápl špičkou boty a bez dalšího slova se otočil k odchodu.