Noc voní
noc dýchá
noc žije....
Někdy jen tak tiše sedím,
do nebe koukám,
hvězdné světlo půvabné,
vidím zářit.
Dotýkat se mé tváře,
oslnit smysly
chci tělo osvěžit
a zklidnit duši
Hlavu pokládám,
na ramena volná
a měsíc jako stříbro,
pomalinku zasténá.
Snažím se nadechnout,
čerstvý vzduch do plic nahnat,
syčivý zvuk větru
a píseň cvrčků poslouchat.
Ten zklidňující tón,
který do uší mi zazní,
vítr šumí a
mé vlasy létají.
Nebe plné hvězd,
ta světla tajemná,
co mi říci chtějí,
to, co ještě neznám?
Když nějaká spadne,
její světlo hned zmizí,
a celé nebe
zlatem zazáří.
Že umí splnit přání,
na to lidé věří,
ať padá ta krása,
mé srdce sny hýří.
Někdy si přeji,
aby bylo pravdou,
co lidé říkají,
jak hvězdy jsou krásné,
A to velké tajemství,
jež je tak cenné,
co mé srdce cítí,
v nitru zůstane,
nikomu ani klíč nedám,
nápovědy uschovám,
a své sny jediné,
budu chránit,
snad neztratím je.
Doufám že nenajdou,
mé sny nesplněné,
a moje přání,
které tajně skrývám,
aby ta hvězda,
která je mi milá,
všechno napravila
a srdce uzdravila.
ČTEŠ
Poezie v srdci
PoetryTy první básničky, jež kdysi vzešly z mé hlavy a dostaly se pomocí mých prstů na tenhle svět! Ty vrtkavé pokusy zapojit trochu fantazie, empatie, představivosti a psát... O smutku, O štěstí O lásce O životě O pocitech O úžasech přírody O kouzlech s...
